Kozáci a křemenáče, houby rodu Leccinum a jejich bioaktivní metabolity

Radoslav Patočka, Jiří Patočka, Jana Matějíčková, Milada Mičánková, Hana Juříčková

     Leccinum je rod hub z čeledi hřibovitých a řádu hřibotvarých (Den Bakker et al., 2004). V češtině jsou pro houby rodu Leccinum používané houbařské názvy křemenáč a kozák řídící se barvou klobouku. Druhy s rezavým či oranžovým kloboukem jsou nazývány křemenáče, ostatní označujeme jako kozáky. Kromě názvů kozák a křemenáč se často setkáváme s místními a historickými názvy jako je janek, špičník, křemeňák, osičník a další (Kalac, 2016). Houby rodu Leccinum se většinou vyskytují v mírném podnebním pásmu na severní polokouli, včetně Evropy, Severní Ameriky a Asie. Tyto houby mají charakteristický vzhled, který zahrnuje masitý klobouk a krátký, silný třeň. 

Foto: Hana Juříčková

Citrusiny: Protizánětlivé peptidy ve slupkách citrusů unshiu

Jiří Patočka

     Citrus unshiu Markovich (Rutaceae), známý také jako mandarinka Satsuma nebo mandarinka japonská, je druh citrusového ovoce. Pochází z Japonska a patří do skupiny mandarinek. Toto citrusové ovoce je bez pecek, snadno se loupe a je jedním z nejčastěji konzumovaných plodů v Koreji. V Japonsku se tento strom stal populární v období Meiji a na západ byl zavlečen z japonského regionu Satsuma v roce 1878. Dnes se citrus unshiu pěstuje především na ostrově Jeju v Koreji a v jižních oblastech Číny a Japonska. Ovoce je oblíbené pro svou osvěžující a lahodnou chuť. Toto ovoce má také několik pozitivních účinků na lidské zdraví (Sudo et al., 2021). 

Srdečník obecný: Zdroj významných bioaktivních sloučenin

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Srdečník obecný (Leonurus cardiaca L.) je statná, asi metr vysoká bylina, pocházející z Asie a jihovýchodní Evropy, s rozšířeným celosvětovým výskytem v současnosti (Borna et al., 2016). V Česku roste divoce v teplejších oblastech, na loukách a rumištích, nebo v příkopech (Danihelka et al., 2008) a často se i pěstuje. Je známa také pod mnohamístnými názvy jako buřina srdečník, máta srdeční, srdcovník, srdeční koření nebo srdečník lékařský či devaterní kopřiva, hojička nebo bubeníček. Tato bohatě rozvětvená trvalka má dekorativní listy rozeklané na pět až sedm laloků a její květy mívají starorůžovu barvua jsou seskupené do 10-20 hroznů v paždí listů. Srdečník obecný pochází ze střední Evropy a Skandinávie, ale vyskytuje se také v oblasti střední Asie. Rostlina se historicky používala jako kardiotonikum a k léčbě gynekologických potíží (jako je amenorea, dysmenorea, menopauzální úzkost nebo poporodní deprese). Je ale také znám jako léčivá rostlina, která přispívá k normální činnosti srdce a kardiovaskulárního systému (Dubánková, 2020). Působí říznivě na krevní tlak a napomáhá také udržovat normální funkce dýchacího systému, štítné žlázy a v neposlední řadě i nervové soustavy. Léčivou částí je kvetoucí nadzemní část (Herba leonuri cardiacae) z které se připravuje nálev (Weiß, 1938). Ačkoli je jeho použití v orientální a západní medicíně poměrně dobře zdokumentováno, nedávno zaznamenaný vědecký pokrok vyvolává potřebu aktualizace této léčivky v současné medicíně (EMA, 2018). Potenciální aplikace v léčbě několika srdečních poruch, stejně jako ženských specifických onemocnění, učinila ze srdečníku obeného velmi dobrého kandidáta pro vývoj alternativních léčebných postupů v tradiční východní i moderní medicíně (Dong et al., 2017). 

Mykotoxiny plísní rodu Alternaria

Jiří Patočka

     Rod Alternaria zahrnuje asi 70 druhů plísní, z nichž některé jsou známé svou schopností napadat rostliny a mohou být považovány za škůdce v zemědělství. Tyto plísně jsou také také často přítomny na různých potravinách, zejména na ovoci a zelenině. Přítomnost plísní rodu Alternaria byla zjištěna na různých druzích potravin, jako jsou pomeranče, mandarinky, jablka, hrušky, olivy, rajčata, papriky, brambory, mrkev, cibule a další druhy ovoce a zeleniny, ale také olejnatá semínka jako je slunečnice. Často se tyto plísně vyskytují na potravinách, které byly poškozeny nebo jsou přezrálé. Pokud je potravina napadena plísní Alternaria, může to být viditelné jako tmavé nebo černé skvrny (Thomma, 2003).

Mandarinka nakažená plísní Alternaria citri.

Arsen a jeho sloučeniny v houbách

Jiří Patočka, Hana Juříčková, Radoslav Patočka

     Arsen (As) je polokovový chemický prvek, známý člověku už od doby, co začal zpracovávat kovové rudy. Ve formě sulfidů totiž provází řadu kovonosných rud a arsenik - oxid arsenitý (As₂O₃) - vzniká jako odpad při jejich výrobě. Arsenik je velmi jedovatou látkou a již od starověku byl používán jako jed při přípravě nástrah na hlodavce nebo lovu kožešinové zvěře v arktických oblastech a neméně často byl používán jako spolehlivý nástroj travičů pro odstranění nežádoucí osob. Tato látka, známá ve staroslověnštině jako otrušík či utrejch, sehrála v dějinách lidstva významnou roli.

Muchomůrka červená (Amanita muscaria). Foto: Hana Juříčková

Citrinin, hepato-nefrotoxický mykotoxin

Jiří Patočka

     Citrinin je mykotoxin, který je produktem některých plísní (Gu et al., 2021). Poprvé byl izolován z vláknité houby Penicillium citrinum (Hetherington & Raistrick, 1931). Produkují ho však také další druhy Penicillium (Ei-Banna et al., 1987), Aspergillus (Kurata, 1990) a Monascus (Blanc et al., 1995, Li & Wang, 2003).

Rozrazil rezekvítek a jeho bioaktivní látky: Cytotoxické steroidy

 Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

     Rozrazil (Veronica chamaedrys) je druh rostliny z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Tato rostlina je považována za léčivou a je známá svými modrými až fialovými květy. Někdy je také nazývána rozrazil krvavý nebo jitrocelek rozrazilový. Má také množství lidových jmen jako bouřka, bezvršec či žabí očko. Rozrazil je vytrvalá rostlina, dosahující výšky obvykle 10 až 30 centimetrů. Její stonky jsou vzpřímené, lysé a čtyřhranné. Listy jsou vstřícné, vejčité až srdčité, s pilovitým okrajem. Květy jsou malé, modré až fialové, tvořící hroznovité květenství na vrcholu stonku. Rozrazil kvete od května do července (Albach et al., 1992).

Cytotoxické účinky esenciálního oleje Galagania fragrantissima

Jiří Patočka

     Galagania fragrantissima Lypsky, rostlina z řádu miříkovité (Apiaceae) (Boboev et al, 2020) je rozšířena v Afghánistánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Její aromatické listy a mladé výhonky se zde používají jako koření do polévek a dalších jídel (Sharopov et al., 2015). Rostlina obsahuje olejovitou silici, jejímiž hlavními složkami jsou alifatické alkoholy a aldehydy. Je to zejména (2E)-dodecenal (84 %), (2E)-dodecenol (8 %), (2E)-tetradecenal (3 %) a dodekanal (2 %).