Prorostlík čínský: součást čínské bylinné receptury Xiao Chai Hu Tang.

Jiří Patočka, Bohumír Plucar

     Prorostlík čínský (Bupleurum scorzoneraefolium), jehož kořen (Radix Bupleuri) je již více než 2000 let součástí čínské lidové medicíny (Chi-Hu), je rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae) (Chen et al., 2008). Jedná se o trvalku se vzpřímeným dřevnatým stonkem, vysokou až 85 cm, na jehož rozvětveném vrcholu rostou žluté květy. Kořen je kónický, světle hnědošedý, dlouhý 6‒20 cm a sbírá se na jaře nebo na podzim a poté se suší. Rostlina kvete od července do září a po odkvětu vytváří plody  - vejcovité dvounažky. Prorostlík je rozšířen po celé východní Asii. Svědčí mu horské svahy, nejčastěji roste v nadmořské výšce 200‒3000 m. Je možné se s ní setkat v Číně, Mongolsku, Japonsku, Koreji a v Rusku (Han, 1974). Prorostlík čínský (Bupleurum scorzoneraefolium), jehož kořen (Radix Bupleuri) je již více než 2000 let součástí čínské lidové medicíny.  

Nový antimikrobiálně účinný peptid kožního sekretu žáby Pelophylax nigromaculatus: zničí i zlatého stafylokoka?

Jiří Patočka

     Protože rychlý vývoj a šíření rezistence bakteriálních patogenů na antibiotika je rychlejší než vývoj nových antibiotik (Brown a Wright, 2016), je třeba stále hledat nové látky s antimikrobiálními účinky. Takovou skupinou nových přírodních látek jsou antimikrobiální peptidy (AMP) (Pandit et al., 2020), které obecně vyvolávají menší rezistenci ve srovnání s konvenčními antibiotiky a napadají cílové bakterie multimodálním působením přes membránu a různé intracelulární cíle (Kumar et al., 2018; Li et al., 2021), čímž značně rozšiřují mechanismy antibakteriálního účinku (Afacan et al., 2012). Je také vhodné zdůraznit pozitivní účinky AMP na likvidaci bakteriálních biofilmů (Hancock et al., 2021). Biofilmy produkované patogeny jsou velkou hrozbou, neboť poskytují úkryty bakteriím před antibiotiky a vytváří vhodné podmínky pro jejich další šíření. Nové baktericidní mechanismy AMP by mohly inspirovat vývoj antimikrobiálních látek nové generace. 

     AMP představují široce rozšířenou skupinu přírodních látek (Wu et al., 2018, 2021; Patocka et al., 2019) a v posledních letech jsou intenzivně studovány. Takovými AMP jsou také peptidy nedávno izolované skupinou čínských autorů (Lu et al., 2022) z kůže žáby Pelophylax nigromaculatus. Tato žába nalezená ve východní Asii a poprvé popsané v roce 1861 byla v minulosti hojně lovena pro jídlo a později používaná jako laboratorní pokusné zvíře. Její české jméno je skokan černoskvrnný.

Skokan černoskvrnný (Pelophylax nigromaculatus). Wikipedia.

AS101: Organotelurová sloučenina s léčebnými účinky

Jiří Patočka, Josef Havel

     Telur byl ve srovnání s ostatními chalkogeny (kyslík, síra, selen) vždycky považován za málo významný prvek jak v anorganické, tak v organické chemii (Ashraf et al., 2022). Teprve nedávná zjištění nás přesvědčila o tom, že mnohé sloučeniny teluru mají jedinečné vlastnosti a telur tak nachází uplatnění jak ve vědě o materiálech tak v medicíně (Ba et al., 2010). V posledních letech byla věnována rostoucí pozornost teluru pro přípravu farmakologicky aktivních látek (Banik a Bajpai, 2022). Telur obecně tvoří sloučeniny, ve kterých má oxidační stav -2, +4 nebo +6. Stav +4 je nejstabilnější a mezi takové sloučeniny patří i trichlor-(dioxoethylen-O,O')-telurát amonný, známý pod kódovým označením AS101. Bylo prokázáno, že AS101 se rychle aktivuje ve vodném prostředí a produkuje TeOCl 3-, což pravděpodobně představuje biologicky aktivní farmakofor (Chiaverini et al., 2022).

Hortenzie a jejich uplatnění v medicíně

Jiří Patočka,  Josef Frynta, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

     Hortenzie (Hydrangea) je rod rostlin z čeledi hortenziovité (Hydrangeaceae). Rod zahrnuje cca 80 druhů a je rozšířen v Asii a v menší míře i v Americe. Hortenzie jsou keře, vzácněji stromy či liány s jednoduchými vstřícnými listy a květy v bohatých chocholících. Některé druhy hortenzií jsou pěstovány i v České republice jako okrasné dřeviny. Jsou ceněny zejména pro velká krásná květenství modrých, růžových, bílých či fialových květů. Plodem je tobolka. Existuje mnoho druhů a odrůd hortenzie, které produkují květy různých barev a velikostí. Z těch známějších to je zejména hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla), hortenzie stromkovitá (H. arborescens), hortenzie dubolistá (H. quercifolia) a hortenzie latnatá (H. paniculata). 

     Snímky hortenzií v našem článku nafotil Josef Frynta v parku Nového zámku v Kostelci nad Orlicí, který je jedním z dendrologicky a floristicky nejvýznamnějších parků východních Čech.

Pevník chlupatý a jeho biologicky aktivní látky

Jiří Patočka, Milena Patočková, Radoslav Patočka 

     Pevník chlupatý (Stereum hirsutum (Willd.ex Fr.) S.F.Gray) je parazitická houba rozkládající mrtvou dřevní hmotu a napadající živé dřeviny. Je zařazena do řádu holubinkotvaré (Russulales) čeledě pevníkovité (Stereaceae). Tento velmi hojný druh pevníku roste na mrtvém dřevě různých listnáčů (buk, bříza, dub aj.) a podílí se na vážném poškození révy vinné. Houba se vyznačuje tuhými rozlitými plodnicemi se stětinatým povrchem klobouku, hymenium které po poranění nemění barvu a černou vrstvičkou na příčném řezu plodnice. Plodnice je na rozdíl od jiných pevníků za mlada živě žlutá. Pevník chlupatý je uváděn jako parazit některých druhů hub. Poměrně ve velkém množství roste na dřevě listnáčů (buků, dubů) a výjimečně i jehličnanů. Houba je uváděna jako jedlá a v čínské společnosti je po celá staletí používána jako funkční potravina a lidová medicína (Ma et al., 2014). 

Foto: Ing. Milena Patočková

Puwainafyciny: Nová skupina lipoproteinových cyanotoxinů

Jiří Patočka

    Puwainafyciny jsou cyklické lipoproteinové cyanotoxiny, objevené v sinicích rodů Cylindrospermopsis a Anabaena. (Zapomělová et al., 2009). Ve své molekule obsahují velké množství neobvyklých aminokyselin, např. kyselinu 2-hydroxy-3-amino-4-methyl-tetradekanovou a dlouhý lipofilní uhlíkatý řetězec (Gregson et al., 2012; Mareš et al., 2014). Pomocí hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením a pomocí nukleární magnetické rezonance byla prokázána produkce kongenerů puwainafycinů F/G lišících se délkou lipofilního řetězce, tvořeného buď kyselinou 3-amino-2-hydroxy-4-methyl-dodekanovou nebo kyselinou 3-amino-2-hydroxy-4-methyl-tetradekanovou (Mareš et al., 2014).

Puwainafycin B

Hřib hnědý a norbadion A

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hřib hnědý (Imleria badia (Fr.) Vizzini 2014) neboli suchohřib hnědý, je jedlá a velmi chutná houba, rostoucí téměř po celé Evropě a části Severní Ameriky. Houbaři jej považují za velmi kvalitní houbu, která se snadno pozná, bývá málo červivá a obvykle hojně roste od června až do listopadu (v některých letech i začátkem prosince) v jehličnatých a ve smíšených lesích v podhorských až horských oblastech. Praktičtí houbaři tento druh dobře znají a jeho určení jim nečiní potíže. O jeho oblibě svědčí velké množství lidových názvů z různých koutů ČR: Poddoubník hnědý, suchohřib hnědý, suchohřib hnědočervený, panský hřib, pančák, kozí cicek, podborovák, podborováček, sameťáček, sladkohříbek nebo slaďák. Plodnice se objevují jednotlivě nebo v menších skupinkách pod smrky a borovicemi, ale někdy také pod duby, buky nebo jinými dřevinami. Dává přednost kyselejším půdám. Jeho charakteristickými znaky jsou hnědý klobouk, který bývá za vlhka slizký. Pro sběr je hřib hnědý velmi vhodný a u houbařů oblíbený. Jeho dužnina má mírnou chuť a příjemně houbovou vůni. V kuchyni jej lze všestranně použít.  Dobře se také dopravuje, suší i konzervuje (Muszyńska et al., 2020). 

Ocasnatec čínský: velká neznámá

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Ocasnatec čínský (Stachyurus chinensis Franchet) je rostlina z čeledi Stachyuraceae. Je to opadavý keř původem z východní Asie, který dorůstá do výšky 2–4 m. Jeho zelené až hnědé výhony jsou na jaře, ještě před rašením listů, obsypány 5–10 cm dlouhými klasy bledě žlutých zvonečkovitých květů. Listy jsou zelené, vejčité až podlouhle vejčité, až 12 cm dlouhé a na podzim se barví do červena. Plodem je kulovitá bobule. Morfologicky jde o velmi variabilní druh. Na zahradách se ocasnatec uplatňuje jako nevšední ozdobná solitéra. Roste nejlépe v polostínu, na chráněných polohách a vyžaduje kyselé, vlhké a dobře propustné půdy (Li, 1943; Wu a Raven, 2008). Je jen zřídka pěstován v některých botanických zahradách a arboretech (Pell a Nial, 2013). V ČR kvete od března do dubna.

Neuroprotektivní mořské lipidy a glykolipidy v prevenci Alzheimerovy nemoci

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Patrik Olekšák

     Alzheimerova choroba (AD) je neurodegenerativní onemocnění mozku, které je charakterizováno ztrátou nervových buněk v CNS. Nemoc je charakterizována poruchami paměti, poškozením kognitivních a intelektuálních funkcí a posléze i fyzických schopností. Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou známy, ale jsou velmi komplikované a také velmi variabilní. Souvisí s mnoha faktory, z nichž nejzávažnější jsou prodlužující se střední délka života, měnící se stravovací návyky a zhoršující se životní prostředí (Angelopoulou et al., 2021). Podle České alzheimerovské společnosti nemocí trpí v současnosti 140 tisíc Čechů a se stárnutím populace nemocných stále přibývá. Předpokládá se, že v roce 2050 jich může být v Česku kolem 225 tisíc. Rostoucí celosvětová prevalence AD je hlavním problémem veřejného zdraví.

Antifungicidně účinné sekundární metabolity houby Trichoderma harzianum

Jiří Patočka, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Trichoderma spp. jsou mikromycety, které jsou přítomny téměř ve všech půdách a dalších rozmanitých stanovištích. V půdě jsou často nejrozšířenějšími v laboratoři kultivovatelnými houbami. Houby z rodu Trichoderma jsou výbornými mykoparazity rostlinných patogenů a rostliny proti nim přímo chrání. Kromě toho Trichoderma spp. může posílit obranný systém rostlin, který umožňuje rostlině reagovat rychlým a odpovídajícím způsobem na útok patogenů (Guzman-Guzman et al., 2019). Tyto houby jsou také významnými producenty řady sekundárních metabolitů s farmaceutickým a biotechnologickým potenciálem, včetně polyketidů, neribozomálních peptidů, sideroforů, peptaibolů a těkavých a netěkavých terpenů (Hanson, 2005; Contreras-Cornejo et al., 2016).