COVID-19 a zinek: systematický přehled a meta-analýza

Jiří Patočka, Patrik Olekšák

Úvod

     S ohledem na pandemii COVID-19 způsobenou virem SARS-CoV-2 jsou hledány potenciální protektivní a terapeutické prostředky na bázi antivirové strategie. Zinek je biogenní kovový prvek, který se účastní velkého množství biologických procesů díky své funkci kofaktoru mnoha enzymů (Coleman, 1992). Podílí se na regulaci metabolismu sacharidů a lipidů, jakož i na fungování reprodukčního, kardiovaskulárního a nervového systému (Prasad, 2017). Důležitou roli hraje zinek v imunitním systému, kde reguluje proliferaci, diferenciaci, zrání a fungování leukocytů a lymfocytů (Haase a Rink, 1014; Wessels et al., 2917). Zásadní úlohu hraje zinek při modulaci zánětlivých odpovědí (Maywald et al., 2017). Dnes je dostatečně doloženo, že zinek významně ovlivňuje imunitní odpověď vedoucí ke zvýšené náchylnosti k zánětlivým a infekčním chorobám, včetně syndromu získané imunodeficience, spalniček, malárie, tuberkulózy a pneumonie (Gammoh a Rink, 2017). Nedostatek zinku je spojován také se zvýšenou prevalencí infekcí dýchacích cest (Walker e al., 2013). Pozornost tohoto článku je zaměřena na úlohu zinku u nemoci COVID-19, o níž je známo, že také moduluje antivirovou a antibakteriální imunitu a reguluje zánětlivou reakci. Některé informace z dostupné literatury naznačují, že modulace stavu zinku může být u COVID-19 prospěšná. 

Plamének východní: triterpenoidní saponiny

Jiří Patočka, Patrik Olekšák

     Plamének východní (Clematis orientalis) je dřevitá liána z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Má řapíkaté 1–2x lichozpeřené listy. Květy mají asi 1,8–3 cm v průměru, jsou žluté a zpravidla v úžlabních vidlanech po 3 až 15 květech. Okvětní lístky jsou nejčastěji 4, jsou žluté, na vnitřní straně lysé až pýřité, na vnější pýřité, kopinaté až podlouhlé, nejčastěji 12–20 mm dlouhé a asi 3–6 mm široké. Kvete v červnu až v srpnu a plodem je asi 3–3,5 mm dlouhá chlupatá nažka. Nažky jsou uspořádány do souplodí (Tamura, 1995). Plamének východní je přirozeně rozšířen v Asii, ale jako popínavá zahradní rostlina se pěstuje v mnoha zemích celého světa (Bussmann et al., 2020).

Kapradí ke snídani

 Jiří Patočka, Otakar Jiří Mika, Zdeňka Navrátilová

     Kapradina, u nás známá pod jménem hasivka orličí (Pteridium aquilinum), je kosmopolitní druh kapradiny z řádu osladičotvarých, hojně rozšířený i v ČR (Svatoš a Macek, 1994). Roste ve světlých lesích, zejména borech, na pasekách a kamenitých stráních. Je to naše nejstatnější vytrvalá kapradina. Hluboko v půdě má vodorovný plazivý oddenek, z něhož vyrůstá žlutozelený, až 2 m vysoký kožovitý list s řapíkem dlouhým až 100 cm, který přes zimu uschne a zanikne. Na jaře začnou z oddenku vyrůstat další, v mládí spirálovitě svinuté listy, nazývané někde biskupská berle. Rozřízneme-li šikmo dolní části řapíku, uvidíme, jak cévní svazky vytvářejí obraz podobný dvouhlavému orlu. To dalo rostlině její české i latinské druhové jméno (aquila = orel). Na rubu lístků jsou v souvislé řadě hnědé výtrusnicové kupky, které jsou kryté podvinutým okrajem listu. Výtrusnice dozrávají v červenci až září, kdy pukají příčnou skulinou, ze které vypadávají drobné žlutohnědé výtrusy (Marrs a Watt, 2006).

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Biologicky aktivní polyacetyleny pstřeně dubového

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Pstřeň dubový (Fistulina hepatica (SCHAEFF. ex FR.)) je nápadná parazitická popř. saprofytická houba z čeledi pstřeňovitých (Fistulinaceae). Houba tvoří asi 10–25 cm velké nepravidelné plodnice bočně nebo krátkým třeněm přirostlé ke dřevu, takže tvarem připomíná choroše. Plodnice mají zpravidla velice nápadné zbarvení. V mládí jsou cihlově oranžově, růžovočerveně až oranžovočerveně, postupně však tmavnou do karmínově červené nebo hnědočervené barvy. Plodnice je masitá, zpravidla značně tlustá a šťavnatá. Její dužnina připomíná na řezu maso. Při stlačení uvolňuje krvavě červené kapky, které se často objevují též na povrchu plodnice a připomínají krev. Protože houba je navíc jedlá, stala se vyhledávanou pochoutkou známou pod mnoha názvy, napovídající o její poživatelnosti a podobu s masem (Kubiak, 2007).

Foto: houbař Véna

ZAHÁJENÍ VÝSTAVY LÉČIVÝCH ROSTLIN V AREÁLU BOTANICKÉ ZAHRADY LF BRNO SE ÚČASTNILA TAKÉ DRVODĚLKÁ FIALOVÁ

Radoslav Patočka 

     Vzácnou příležitost účastnit se zahájení 60. výstavy léčivých rostlin v Brně, kterou doprovázela unikátní panelová výstava Zahrada vůní – rostliny v parfémech, využila i drvodělka fialová (Xylocopa violacea) jako zástupce blanokřídlého hmyzu. Vesele poletovala z kytky na kytku, očichávala jednotlivé exempláře a ochutnávala jejich nektar. Zdokumentovat přítomnost tohoto vzácného hosta na této mimořádné akci se pokoušel pan Vlastimil Valášek.

Autor fotografie: Vlastimil Valášek

Tamulamidy: neurotoxické kondenzované polyethery mořské řasy Karenia brevis

Jiří Patočka, Otakar Jiří Mika

     Tamulamidy A a B jsou dva členové třídy mořských žebříčkových polyetherů (MLP). Byly izolovány v roce 2010 z mořské řasy Karenia brevis, která je podstatnou součástí tzv. rudého přílivu (red tide) v pobřežních vodách Floridy (Vargo, 2009; McHugh et al., 2011). Floridské červené přílivy se objevují jako důsledek přemnožení určitých druhů řas, což dokáže změnit barvu vody. Mnohé z těchto řas jsou také producenty četných neurotoxinů (fytotoxinů), které mohou i zabíjet (Landsberg et al., 2009). V tom spočívá nebezpečí rudého přílivu. Nejen, že se v době jeho výskytu nedoporučuje v dané oblasti lovit ryby, ale ani koupat. Fykotoxiny způsobují pocit brnění, znecitlivění, pálení rtů a jazyka. Jak se jed šíří do těla, objevuje se vyrážka, ztráta kontroly pohybu, změny v chování, obtížné dýchání, a bez vhodné léčby může nastat i smrt. Na první pohled může rudý příliv působit velmi exoticky, ale za touto neobvyklou podívanou se skrývá smrtelné nebezpečí. Aktuálně pokrývá toxická červená řasa více jak 200 km západního pobřeží Floridy (Skripnikov et al., 2021).

Achillany a jim podobné triterpeny

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Triterpeny jsou jednou ze strukturně nejrozmanitějších skupin terpenoidů, s více než 100 rozdílnými skelety (Conolly a Hill, 1991). Jsou to látky zajímavé nejen svou chemickou strukturou, ale také svými biologickými vlastnostmi (Buckingham, 2007). Důvodem jejich široké diverzity jsou rozdílné typy mechanismů, které se podílejí na jejich biosyntéze (Sumit Ghosh, 2020). Většina triterpenů obsahuje tetra- nebo pentacyklické skelety, ale existuje i řada dalších, které pojmenovali Domingo et al. (2008) jako „neobvykle cyklizované triterpeny“. Jednou ze zajímavých skupin takovýchto triterpenů jsou monocyklické triterpeny zvané achillany a neoachillany, prvně izolované z řebříčku Achillea odorata (Barrero a Alvarez-Manzaneda, 1989).

Veracylglukany aloe pravé

Jiří Patočka

     Aloe pravá (Aloe vera, syn. Aloe barbadensis) je jednoděložná, vytrvalá a stálezelená, sukulentní bylina s přízemní růžicí dlouhých dužnatých a na okraji řídce ostnitých listů. Má žluté květy válcovitého tvaru, uspořádané ve štíhlém a poměrně vysokém hroznovitém květenství. Plodem je tobolka s mnoha semeny. Květy jsou opylovány ptáky, kteří konzumují nektar (Parente et al., 2013). 

Srdečník obecný a jeho nové perspektivy v medicíně: neuroprotektivní účinky leonurinu

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Zdeňka Navrátilová

     Srdečník obecný (Leonurus cardiaca L.) je vytrvalá, 50–150 cm vysoká léčivá bylina z čeledi hluchavkovité. Má přímou čtyřhrannou, rýhovanou a dutou lodyhu, která je často hustě větvená. Po celé délce jí pokrývají vstřícné, dlanitoklané či dlanitodílné, ostře pilovité a krátce chlupaté listy, které se směrem vzhůru zužují. Květy jsou růžové či světle fialové, přisedlé a tvoří husté lichopřesleny. Bylina kvete v období od června do září až října. Plodem je tvrdka. Jde o velmi variabilní druh, jehož jednotlivé typy jsou taxonomicky různě hodnoceny. Jako hlavní rozlišovací znak těchto taxonů je používáno odění hlavní lodyhy, popř. kalichů (Tomšovic, 2000).

LOCIKOVÉ OPIUM

Jiří Patočka, Romana Jelínková, Zdeňka Navrátilová

     Locikové opium je zaschlá mléčná šťáva, která vytéká při naříznutí lociky jedovaté (Lactuca virosa L.). Květena České republiky uvádí české jméno locika jízlivá. Šťáva má hořkou chuť a při sušení ztvrdne, zhnědne a ve středověku byla známá jako lactucarium a byla používána jako levná náhražka opia (Besharat et al., 2009). Lactucarium bylo využíváno jako lék proti bolesti a jako laxativum a sedativum (Holzman, 2021). Pro svůj močopudný účinek bylo také  aplikováno při poruchách ledvin, ke zmírnění bolestivých děložních kontraktur a na generalizované otoky či ikterus. Mělo ale také antikonvulzivní a hypnotické účinky (Fischer A Hartwich, 1910).