Nanaomyciny: chinonová antibiotika

Jiří Patočka

     Nanaomyciny (NNM) jsou chinonová antibiotika, která byla objevena a izolována při hledání látek  účinných proti bakterii Mycoplasma gallisepticum z kultivační půdy kmene aktinomycet OS-3966 (Tanaka et al., 1975). M. gallisepticum je původcem chronického respiračního onemocnění (CRD) u kuřat a infekční sinusitidy u krůt, kuřat, pernaté zvěře, holubů a mnoha pěvců (Mercia, 2001) a způsobuje v chovech značné ztráty (Hennigana et al., 2011). Odhaduje se, že M. gallisepticum způsobuje v celosvětovém drůbežářském průmyslu každoroční ztráty větší než 780 milionů dolarů. Infekce často vede k utracení celého hejna, aby se zabránilo dalšímu šíření.

     NNM jsou účinné hlavně proti mykoplazmatům, plísním a gram-pozitivním bakteriím. Při studiu nanaomycinu A (NNM-A) na gram-pozitivní bakterie bylo zjištěno že NNM-A inhibuje biosyntézu proteinů, DNA, RNA a stavbu buněčné stěny a interferuje s funkcí bakteriální buněčné membrány. Tato antibiotika také inhibují dehydrogenázy gram-negativní mořské bakterie Vibrio alginolyticus  a mají silnou inhibiční aktivitu vůči tomuto mikroorganismu (Hayashi et al., 1982), který je patogenem také u lidí způsobuje infekce oka, uší a ran (Longo et al., 2011).

Nanaomycin A

Sírovec žlutooranžový: zdroj nových potravinářských barviv

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus (Bull.: Fr.) Murr.) je dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých, rostoucí na několika druzích stromů, která vytváří masité plodnice vějířovitého až půlkruhovitého tvaru růžovo-oranžové barvy, s výjimkou masitého okraje, který je jasně žlutý. Plodnice bokem přirůstají ke dřevu a zpravidla jich vyrůstá větší počet těsně nad sebou, takže na kmeni tvoří i přes metr velké a velmi nápadné trsy. Mladé plodnice jsou jedlé a jsou považovány za funkční potravinu (Zhao et al., 2017).

Mladé plodnice sírovce žlutooranžového. Foto: Ing. Milena Patočková

Bis-antrachinony vřeckovýtrusné houby rodu Diaporthe, rostoucí na Uncaria gambir: 1,1′-bislunatin a 2,2′-epicytoskyrin A

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Ascomycety (vřeckovýtrusné) jsou mikroskopické houby rostoucí zejména na dřevě, které produkují velké množství chemicky různorodých sekundárních metabolitů.  Mezi environmentálně  důležité  rody patří Diaporthe, Xylaria, Chaetomium, Talaromyces a Paraphaeosphaeria. Houby rodu Diaporthe (asexuální stav: Phomopsis) jsou velmi zkoumanou skupinou Ascomycet, pro přítomnost sekundárních metabolitů, často zajímavých farmakologických  účinků. 

Dva takové metabolity, bisanthrachinony  (+)-1,1′-bislunatin (1) a (+)-2,2′-epicytoskyrin A (2), byly izolovány z druhu Diaporthe  GNBP-10, který parazituje na rostlině Uncaria gambir (gambirovník trpký nebo též řemdihák trpký). Zatímco molekula látky 1 je v podstatě plochá relativně volně otočná podle vazby spojující dva substituované antrachinony, molekula látky 2 tvoří složitý prostorový a v podstatě velmi rigidní útvar.

Chrpa žlutokvětá: nadějný zdroj antibakteriálně a antioxidačně účinných látek

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala (Puschkarew ex Willdenow, 1803)) je vytrvalá, žlutě kvetoucí rostlina hojně rozšířeného rodu chrpa (Centaurea) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rostlina pochází ze Zakavkazska, kde roste volně na subalpínských loukách nebo v otevřených horských lesích v různých bylinných společenstvech. Odtud byla rozšířena jako okrasná květina do zahrad mnoha zemí Evropy a do Severní Ameriky, kde se často stává invazivní rostlinou (Frey, 2017). V České republice pěstována v zahradách jen velmi zřídka (Petrželová et al., 2017).

Kandík psí zub má kromě člověka ještě jednoho nepřítele: jmenuje se Uromyces erythronii

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Milada Mičánková, Radoslav Patočka

     Kandík psí zub (Erythronium dens-canis L.) je vytrvalá jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých (Liliaceae), která kvete brzy zjara růžovofialovými květy. Rostlina má zpravidla jeden jediný květ a obvykle pouze dva vejčité až široce kopinaté fialovo-zeleně mramorované listy, které vyrůstají na spodní části tenké a lysé lodyhy rudofialové barvy. Plodem je tobolka se semeny. Kandík psí zub má malou, v zemi ponořenou bílou cibulku podlouhlého tvaru, která dala rostlině druhové jméno – vypadá totiž jako psí zub (Guitán et al., 1999). Domovem kandíku je oblast kolem Středozemního moře. U nás roste jen vzácně a rostlina je chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie "kriticky ohrožený druh". Z Červeného seznamu ohrožených druhů však byl kandík jako nepůvodní rostlina vyřazen.

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

Fusidová kyselina

 Jiří Patočka

     Kyselina fusidová je antibiotikum z rodiny tetracyklických triterpenoidních antibiotik. Vykazuje silnou antibakteriální aktivitu proti četným grampozitivním mikrobům. Kyselina fusidová je antibiotikum produkované kmeny Fusidium coccineum nebo Isaria kogana, má steroidní strukturu a je podobná cefalosporinu.

Zvonek vousatý: sekundární metabolity

 Zdeňka Navrátilová, Romana Jelínková, Jiří Patočka

     Zvonek vousatý (Campanula barbata L.) je dvouletá bylina z čeledi zvonkovitých (Campanulaceae). Rostliny jsou pokryté dlouhými chlupy, dorůstají výšky 10–40 cm. Mají přímé nebo krátce vystoupavé lodyhy, kopinaté listy a stopkaté květy jednotlivé nebo v jednostranném hroznu, které kvetou od července do srpna. Koruna je trubkovitě zvonkovitá, má bledě modrou barvu a vně i uvnitř je dlouze chlupatá. Vzácně se tento druh vyskytuje v bíle kvetoucí formě. Plodem je rezavě hnědá tobolka. Zvonek vousatý roste na podhorských a horských loukách v Alpách, Karpatech a v Norsku, v ČR pouze v Hrubém Jeseníku a na Králickém Sněžníku. Dostal se tak do znaku Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Zvonek vousatý je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (Kovanda, 2000; Finkenzeller, 2007). Z výsledku mapování z roku 2014 je patrné, že oproti předchozím létům se počty jedinců na lokalitách snížily (Šilllerová. 2014).

Kvetoucí zvonek vousatý, rostoucí na stráni pod Kralickým sněžníkem. CHKO Jeseníky. Foto: Ing. Romana Jelínková, Ph.D.

Hořec žlutý: prospívá trávení

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Hořec žlutý (Gentiana lutea L.) (Gentianaceae) je druh hořce se žlutými květy, který se vyskytuje v horách střední a jižní Evropy. Je to statná, 50 až 110 cm vysoká vytrvalá bylina s nevětvenou přímou olistěnou lodyhou s nápadnými listy, vejčitého tvaru. Listy jsou až 30 cm dlouhé. Lodyha je tlustá a dutá. Dolní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté, horní jsou přisedlé a mají výraznou žilnatinu, tvořenou 5 až 7 souběžnými žilkami. Květenství je vrcholové, květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kalich je nepravidelný, s jedním zářezem sahajícím téměř až k bázi a s krátkými cípy. Koruna je jasně žlutá, s kratičkou trubkou a asi 2 až 3 cm dlouhými úzkými cípy. Nitky tyčinek jsou přirostlé k bázi koruny. Prašníky srůstají okolo čnělky do tvaru trubičky. Semena jsou světle hnědá, asi 3 mm dlouhá (Prakash et al., 2017).

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Není bez zajímavosti, že z osmi druhů rodu hořec, které rostou na území ČR, mají květy zbarveny jinak než modře či modrofialově pouze dva. Kromě hořce žlutého je to ještě jeden, extrémně vzácný, horský druh - hořec tečkovaný (Gentiana punctata L.) - patřící k nejvzácnějším rostlinám české květeny.

Fumitremorginy

 Jiří Patočka

     Fumitremorginy jsou sekundární metabolity plísní rodu Aspergillus a Penicillium (Gallagher a  Latch, 1977), které patří do skupiny  přirozeně se vyskytujících 2,5-diketopiperazinových alkaloidů (Borthwick, 2012). Základními látkami této skupiny alkaloidů jsou fumitremorginy A, B a C, které obsahují ve své molekule také indolové jádro (Li, 2011). Nejsou to pouze zajímavé chemické struktury, ale vykazují také zajímavé biologické a farmakologické aktivity. Tyto látky vyvolávají u pokusných zvířat silný třes a křeče (Yamazaki et al., 1980).

     Protože plísně podukující fumitremorginy často kontaminují potravinářské suroviny (obilí), dostávají se do lidské stravy a ohrožují tak zdraví lidí (Frac et al., 2015; Pertile et al., 2020). Mikrobiální toxikózy představují vážné ohrožení veřejného zdraví klasifikované většinou jako otravy jídlem, se kterými se často setkáváme jak v rozvojových, tak ve vyspělých zemích (Pribela a Šinková, 2018).

Fytochemie vachty trojlisté

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata L.) je fylogeneticky starý druh kvetoucí rostliny z čeledi vachtovité, jediný zástupce tohoto rodu. Díky hořké chuti a listům, které tvarem připomínají jetel, je známa pod lidovým názvem hořký jetel. Dorůstá výšky 15–30 cm a v ČR patří mezi ohrožené rostlin (C3). Vachta trojlistá je světlomilná rostlina žijící na bahnitých půdách, často i přemokřených, většinou chudých na živiny. Nejčastěji to jsou rašelinné louky, okolí pramenů, vodní příkopy a okraje tůní. Preferuje kyselé substráty a dobře snáší i plné oslunění. Bílé květy uspořádané v hroznech mají pětičetný kalich s krátkou kališní trubkou a pětičetnou široce nálevkovitou korunu. Korunní cípy mají na vnitřní straně dlouhé, husté a měkké brvité třásně, vně jsou růžové a uvnitř bílé. Kvete v květnu až červnu. Plodem je široce elipsoidní až vejcovitá jednopouzdrá tobolka dlouhá 8–12 mm. Tobolky mají dvě chlopně a nepravidelně pukají. Semena jsou zploštělá, elipsoidní až čočkovitá, hladká, světle hnědá a mají 2,5 mm v průměru. Semena dobře klíčí, a to i po projití trávicím traktem živočichů. Mohou dlouhodobě plovat na vodní hladině. Kromě toho se rozmnožuje vegetativně pomocí oddenků (Hewett, 1964; Slavík, 2000).