Microcionamidy, cytotoxické peptidy filipínské mořské houby Clathria abietina 

Jiří  Patočka

       Clathria abietina je druh mořské houby, jejíž vědecký název byl poprvé publikován v roce 1814 Lamarckem. Houba patří do rodu Clathria a do čeledi Microcionidae. Z hub rodu Clarhria již bylo izolováno několik bioaktivních látek, z nichž nejznámější je clathriamid, hexapeptid poprvé nalezený v brazilské endemické mořské houbě Clathria nicoleae v roce 2013, odebrané z hloubky 55 m v ústí řeky Amazonky (Freire et al., 2019).

Mupirocin, antibiotikum účinné proti grampozitivním bakteriím

Jiří Patočka

     Mupirocin je směsí několika strukturně příbuzných nonanových kyselin z bakterie Pseudomonas fluoreascens, mezi nimiž převažuje kyselina pseudomonová A (Fuller et al., 1971). P. fluorescens je běžná tyčinkovitá gramnegativní bakterie s několika bičíky.

Podbílek šupinatý

Jiří Patočka, Milada Mičánková

     Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria (L.) Legrand) je vytrvalá parazitická rostlina bez chlorofylu z čeledi zárazovité (Orobanchaceae), která parazituje na kořenech stromů, převážně listnatých. Z masitého a bílými šupinami pokrytého oddenku vyrůstá až 25 cm vysoká bylina s přímou lodyhou, narůžovělými lístky a světle nachovými květy, které tvoří jednostranný hrozen. Kvete v březnu až květnu a plodem je tobolka (Webb, 1972). Rozšíření je situováno do Evropy, kde roste od jihu Skandinávie až po Středozemí, ostrůvkovitě pak také na Kavkaze, Krymu, Sýrii a Kašmíru (Boko et al., 2020). V ČR roste roztroušeně na celém území, poněkud častější je na Moravě a ve východních Čechách. Podbílek najdeme ve vlhkých listnatých či smíšených lesích, v zaříznutých lesních údolích, v okolí lesních potoků a na vlhčích humózních půdách, od nížin až do hor. Podbílek šupinatý obsahuje jedovaté glykosidy a několik dalších bioaktivních látek (Grabias et al., 1993; Malaník et al., 2019).

Foto: Milada Mičánková

Padanamidy: mořské antimikrobiální peptidy ještě jednou

Jiří Patočka

Dva vysoce modifikované lineární tetrapeptidy,  padanamid A a padanamid B byly izolovány  z kultury Streptomyces sp. (izolát RJA2928), jejichž vzorky byly odebrány z mořských sedimentů v blízkosti průlivu Padana Nahua v Papui-Nové Guinei (Williams et al., 2011). 

     Padanamidy jsou syntetizovány neribozomálním peptidovým systémem. Je zajímavé, že pro biosyntézu padanamidu A je rozhodující gen karbamoyltransferázy (padQ), pro biosynthesu padanamidu B je však postradatelný.  Zajímavé také je, že  padanamidy  neobsahují ani jednu proteinogenní aminokyselinu. Mezi neobvyklé aminokyseliny patří zejména dvě heterocyklické aminokyseliny: (S)-3-amino-2-oxopyrrolidin-1-karboxamid (S-Aopc) a (S)-3-aminopiperidin-2,6-dion (S-Apd). Obě tyto atypické aminkyseliny se nacházejí na C-konci obou padanamidů (Du et al., 29013). Oba padanamidy již byly také připraveny synteticky v laboratoři (Long et al, 2013). 

Fasciculoly, hořké principy třepenitky svazčité

Jiří Patočka

     Třepenitka svazčitá (Naematoloma fasciculare) je houba z řádu lupenotvaré  (Agaricales) který zahrnuje přes 4000 druhů, asi čtvrtinu z celkového počtu známých druhů rouškatých hub. Třepenitka svazčitá roste hojně od časného jara až do pozdního podzimu a pokud je zima mírná, roste téměř po celý rok. Nachází se v početných trsech na mrtvém dřevě listnáčů i jehličnanů. Často roste na pařezech a jejich kořenovém systému pod zemí. Zdánlivě pak vyrůstá ze země, ale zdrojem živin je v půdě skrytá dřevní hmota kořenů. Houba je jedovatá a extrémně hořká. Pokrm z ní připravený je nejedlý, proto zůstává záhadou, proč se v některých zemích (Rusko, Japonsko,  Korea) otráví touto houbou tolik lidí (Mortara a Mortinetti, 1955; Suzuki et al., 1983; Kohn a Moťovská, 1997).

Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.): jedovaté steroidní saponiny

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia L.) je vytrvalá lesní bylina s plazivým oddenkem, která se vyskytuje v boreálních a mírných oblastech Evropy, většinou ve starých lesích na humózních vápenatých půdách. Její výskyt je lesníky považován za indikátor příznivé formy rozkladu humusu, a podobně jako mařinka vonná a kopytník evropský (se kterými vraní oko často vyrůstá), je uváděno za spolehlivý ukazatel vhodných stanovišť pro pěstování buku. Paris quadrifolia je rhizomatózní geofyt. Rozmnožuje se jak vegetativně, tak semeny. Dorůstá výšky 10-40 cm, má široce eliptické či široce obvejčité listy ve čtyřčetném přeslenu. Vzácně je možné se setkat v přírodě i jedinci s 3-, 5-, 6-, i 8-mi četnými přesleny. Rostlina má jeden vrcholový květ a květy jsou opylovány větrem. Opylení hmyzem je velmi vzácné. Kvete v květnu až červnu. Plodem je kulovitá, černomodrá dužnatá bobule se čtyřmi dutinami vyplněnými semeny. Šíření semen je silně omezené a rychlost šíření se pohybuje mezi 0,21 a 0,33 m za rok (Jacquemyn a Brys, 2008).

Foto: Radoslav Patočka

Tetrahydrofuranové acetogeniny láhevníku šupinatého (Annona squamosa)

Jiří Patočka

     Annona šupinatá nebo láhevník šupinatý (Annona squamosa) je strom nebo keř vysoký 3 až 6 m. Láhevníky tvoří skupinu drobných dřevin, jejichž vlastí je Jižní a Střední Amerika. Mnohé druhy mají vonné listy a plody. Annona šupinatá má chutné plody zvané „cukrová jablka“ a je v tropech nejrozšířenější. Pro potřeby evropského trhu se annony pěstují na Madeiře a Kanárských ostrovech. 

Calyculin A a radiační biodosimetrie

Jiří Patočka

     Calyculiny jsou přírodní látky izolované z mořské houby Discodermia calyx. Ukázalo se, že calyculiny jsou silnými inhibitory serin/threonin-protein-fosfatázy a proteinové fosfatázy 2 (Suganuma et al., 1990). Tyto vysoce cytotoxické polyketidy se staly zajímavým cílem buněčných biologů a syntetických organických chemiků. Serin/threonin-protein-fosfatázy hrají zásadní roli v buněčné signalizaci, metabolismu a kontrole buněčného cyklu. Calyculiny exprimují silnou inhibiční aktivitu na proteinovou fosfatázu 1 a 2A, a proto se staly cennými nástroji pro buněčné biology studující intracelulární procesy a jejich řízení pomocí reverzibilní fosforylace. Calyculiny izolované z tohoto přírodního zdroje (Matsunaga et al., 1991) by mohly také hrát důležitou roli v terapii řady nemocí, jako je rakovina, neurodegenerativní onemocnění nebo diabetes mellitus 2. typu (Fagerholm et al. 2010).

Cyparissiny A a B, cytotoxické diterpeny z Euphorbia cyparissias 

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) je vytrvalá bylina s plazivými oddenky. Lodyha je přímá, vysoká 15–50 cm, hustě olistěná po celé délce, ale na spodu části lodyhy listy záhy opadávají. Listy jsou střídavé, přisedlé, čárkovité, často podvinuté, lysé, zeleně nebo žlutozeleně zbarvené. Rostlina má žlutozelené květy a u nás kvete od dubna do června. Roste na mezích, křovinatých a kamenitých stráních, na úhorech čí podél cest. Velmi dobře snáší sucho.

Kvetoucí pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias). Foto: Radoslav Patočka. V květu jsou dobře vidět nektariové žlázky produkující sladký nektar, lákající hmyz. Nektariové žlázky jsou také významným určujícím znakem pryšcovitých rostlin.

Roscoea purpurea: bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Roscoea purpurea je vytrvalá bylina z čeledi Zingiberaceae rostoucí v Himalájích, zejména v Nepálu, kde je známá jako „kakoli“. Různé části rostliny jako listy, kořeny nebo květy, jsou využívány v lidovém léčitelství. Používají se k léčbě cukrovky, hypertenze, průjmů, horečky, zánětů atd. V Nepálu se hlízy využívají také v tradiční veterinární medicíně a jsou také součástí lidského jídelníčku jako potravinový doplněk (Misra et al., 2015). Někdy se R. purpurea pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách (Willford, 1999), ale v ČR je prakticky neznámá.

Roscoea purpurea. Převzato z práce Paudel et al. 2019.