Jingzhaotoxiny – toxické peptidy jedu čínského pavouka Chilobrachys jingzhao

Jiří Patočka

    Čínský sklípkan, Chilobrachys jingzhao je jedním z nejjedovatějších pavouků v jižní Číně. Jeho jed produkovaný jedovou žlázou (Chen et al., 2008b) je směsí různých sloučenin, převážně peptidů, s diverzifikovanou biologickou aktivitou. Proteom jedu tohoto pavouka byl analyzován proteomickými technikami. Proteiny s molekulární hmotností nad 10 kDa byly získány gelovou filtrací a technikou SDS-PAGE a analyzovány pomocí 2-DE a MALDI-TOF/TOF a LC / ESI-Q-TOF MS. V jedu bylo tímto způsobem identifikováno více než 90 proteinů. Peptidy s molekulární hmotností nižší než 10 kDa byly odděleny pomocí HPLC a identifikovány MALDI-TOF MS a Edmanovým odbouráváním. Tímto způsobem bylo nalezeno asi 120 peptidů, z nichž 60 bylo zcela nebo částečně sekvenováno. Tyto výsledky ukázaly, že peptidy s molekulovou hmotností nižší než 10 kDa tvoří hlavní složku surového jedu pavouka C. jingzhao (Liao et al., 2007). Jsou také hlavními nositeli jeho toxicity a působí jako neurotoxiny. Byly nazvány jingzhaotoxiny a mechanismus jejich toxického účinku spočívá v interakci s různými typy neuronálních iontových kanálů (Xiao  et al., 2004; Wang et al., 2008a; Deng et al., 2009; Cai et al., 2010; Yuan et al., 2012). Jednotlivé jingzhaotoxiny vykazují selektivitu k různým subtypům neuronálních iontových kanálů (Rong et al., 2011). V nativním stavu jsou jingzhaotoxiny přítomny ve formě svých prekurzorů, peptidů o 63 (Wang et al., 2008b) resp. 87 aminokyselinách (Chen et al., 2009).

Mravenec Crematogaster striatula používá v boji s termity chemickou zbraň

Jiří Patočka

     Mravenci Crematogaster striatula žijící v rovníkové Africe, bojují proti termitům pomocí chemické zbraně. Tento několik milimetrů velký tmavě červenohnědý stromový mravenec, je zapřisáhlým nepřítelem termitů (Majer, 1976). Dělnice tohoto druhu má na svém zadečku zabudováno zařízení, tzv. Dufourovu žlázu, které je schopno během okamžiku vytvořit jedovatý sprej a na dálku zasáhnout oběť. Když kapičky tohoto spreje zasáhnou nepřítele, rychle jej ochromí a vyřadí z boje. Po několika minutách oběť umírá. Jiní mravenci se tomuto spreji úzkostlivě vyhýbají, ale termiti, kteří jsou hlavní potravou tohoto mravence, se neohroženě staví na odpor. I když jsou v převaze, rychle účinku této mravenčí chemické zbraně podléhají (Rifflet et al., 2011).

Obrázek převzat z: http://vorotila.ru/Item130427/Muravi--ubijci-Crematogaster-striatula

Léčivé účinky tamarindu indického

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Tamarind východní (Tamarindus indica L.) je vždyzelený, až 25 m vysoký strom z čeledi sapanovitých (Caesalpiniaceae). Rostliny mají široce rozloženou korunu, sudozpeřené listy a vonné květy uspořádané v klasovitých květenstvích. Plody jsou tmavohnědé až 10 cm dlouhé lusky obsahující semena (1-10) a nakysle sladkou černou dužninu (Polívka, 1908; van Wyk a Wink, 2005).

Pederin, jed obranného sekretu drabčíků rodu Paederus

Jiří Patočka

       Drabčíci jsou druhově velmi početnou čeledí menších brouků (2–4 mm dlouhé) se štíhlým tělem a zkrácenými krovkami, rozšířenou po celém světě. V České republice se vyskytuje asi 1400 druhů drabčíků (Boháč et al. 2007). Obývají většinou vlhká místa, žijí v humusu, v trouchnivějícím dřevě i v houbách a tvoří důležitou součást půdní fauny. Brouci jsou aktivní jak ve dne tak v noci. Všichni drabčíci mají vyvinuty řitní žlázy, které produkují obranné sekrety, obsahující jedovaté látky. O jedné z nich, piperidinovém derivátu – stenusinu, přinesl server TOXICOLOGY informace již dříve.

Methoxsalen, rostlinný fototoxin

Jiří Patočka

     Methoxsalen (8-methoxypsoralen, 9-methoxy-7H-furo[3,2-g]chromen-7-on) je přírodní látka ze skupiny furanokumarinů (Swift, 1960), která byla izolována z rostliny Ammi majus (pakmín větší), z čeledi Apiaceae ( Duke, 1988). Pakmín větší je jednoletá, až metr vysoká bylina, s jemně rýhovanou lodyhou a svěže zelenými listy. Rostlina je původem z jižní Evropy a Přední Asie a u nás roste zplaněle. Kvete bíle od června do října a vytváří drobné plody podobné kmínu, kterých je asi 1600 do 1 gramu.

Apiculareny – inhibitory V-ATPázy

Jiří Patočka

     Apiculareny A a B  jsou 12-členné makrocyklické enamidy produkované některými druhy myxobakterií rodu Chondromyces (Kunze et al., 1998). Apicularen B je cukerným derivátem apicularenu A (Snider a Song, 2000). Apicularen existuje ve dvou srereoisomerních formách, přirozený a biologicky aktivní je (-)-isomer (Graetz a Rychnovsky, 2003; Lewis et al., 2003). Apicularen je asi stokrát biologicky účinnější než apicularen B (Hong et al., 2003).

Houba Ceriporiopsis subvermispora je producentem ceriporových kyselin

Jiří Patočka

     Stopkovýtrusná houba Ceriporiopsis subvermispora (Pórnatka slámožlutá) je jednou z početné skupiny bazidiomycet. Do současné doby bylo popsáno kolem 30 tisíc druhů stopkovýtrusných hub, což činí 37% všech popsaných druhů hub. Patří tam většina těch, na které chodíme do lesa, které obdivujeme, mnohé sbíráme a na některých si i pochutnáme. Pokud ale jde o bazidiomycety rodu Ceriporiopsis (pórnatka), žádný z houbařů se za nimi po lese moc nehoní. Už na první pohled nevzbuzují u houbařů důvěru a k jídlu je nikdo nesbírá.

UP302: přírodní látka s depigmentačním účinkem

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     UP302 je přírodní látka, která byla nalezena v léčivé rostlině Dianella ensifolia (L.) DC. Chemicky jde o 1-(2,4-dihydroxyfenyl)-3-(2,4-dimethoxy-3-methylfenyl)-propan, CAS 869743-37-3 (Nesterov et al., 2008).

Pteriatoxiny, extrémě jedovaté makrocyklické iminy mořského původu 

Jiří Patočka

     Makrocyklické iminy jsou častým toxickým principem obrněnek (Dinoflagellata) tvořích podstatnou část mořského planktonu (Otero et al., 2011). Z těch nejznámějších to jsou vedle pteriatoxinů (Takada et al. 2001a) ještě gymnodiminy (Seki et al. 1995), spirolidy (Hu et al. 2001), pinnatoxiny (Uemura et al. 1995; Takada et al. 2001b), prorocentrolidy (Torigoe et al. 1988) a spiro-prorocentriminy (Lu et al. 2001). Pro mnohé mořské živočichy, živící se planktonem, nejsou tyto jedy nebezpečné, Často se v nich však kumulují, takže tito se pak stávají jedovatými pro jiné živočichy, včetně člověka. To se týká i pteriatoxinů (Kita a Uemura 2006), které byly nalezeny v ústřici - Pteria penguin (kýtovka velkokřídlá) (Uemura et al. 2001).

Pervilleiny, tropanové alkaloidy

Jiří Patočka

     Pervillein A byl izolován v roce 2001 z madagaskarské rostliny Erythroxylum pervillei extrakcí chloroformem (Mi et al., 2000) jako nový tropanový alkaloid. Pervillein A zaujal objevitele tím, že obnovoval citlivost multirezistentních buněk na vinblastin. To znamená, že by mohl být významným lékem v boji s MDR. Termín MDR (multidrug rezistence, tj. mnohočetná (pleiotropní) léková rezistence - popisuje stav kdy nádorová buňka je současně necitlivá na působení většího množství cytostatik, a to bez závislosti na jejich chemické struktuře nebo na jejich mechanizmu účinku.