Jedovatí pavouci rodu Loxosceles: lepší metoda přípravy antiséra proti jejich kousnutí

Jiří Patočka

     Sotva několik dnů poté, co byla ohlášena smrt kytaristy a zakládajícího člena trashmetalové kapely Slayer, Jeffa Hannemana, po kousnutí pavoukem rodu Loxosceles (http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=568), objevila se informace brazilských vědců o tom, že našli metodu, jak zlepšit přípravu protijedu.

Scutellarin, farmakologicky významný flavonoid drogy Herba Erigerontis

Jiří Patočka

     Herba Erigerontis je čínská droga z rostliny Erigeron breviscapus (vant) Hand-Mazz, používaná v lidové medicíně při nemocech mozku a kardiovaskulárních nemocech (Zhu et al., 2009). Mezi biologicky účinné látky této drogy patří zejména flavonoidy, o nichž je známo, že vykazují neuroprotektivní účinky (Wang et al., 2001; Kim et al., 2005; Zhu et al., 2007). Scutellarin, který je hlavním flavonoidem drogy Herba Erigerontis (více než 40 % celkového obsahu flavonoidů), patří mezi ty nejúčinnější (Line t al., 2005; Zhu et al., 2009; Zhang et al., 2009) a vykazuje velmi nízkou toxicitu (Li et al., 2011).

Rozrazily (Veronica L.) – obsahové látky a léčivé účinky

Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Rozrazily (Veronica L.) jsou jednoleté až vytrvalé byliny z čeledi Plantaginaceae (jitrocelovité), dříve byly řazeny do čeledi Scrophulariaceae (krtičníkovité). Rostliny mají přímé nebo plazivé lodyhy, obvykle vstřícné listy a čtyřčetné, nejčastěji modré květy. Rod zahrnuje cca 270 druhů rozšířených převážně v mírném pásu severní polokoule (Hrouda, 2000).

Onopordopicrin

Jiří Patočka

     Onopordopicrin je seskviterpenický lakton germacranového typu, poprvé izolovaný z euroasijských bodlákovitých rostlin rodu Onopordon z čeledi  Compositae (složnokvěté). Byl nalezen v Onopordon leptolepis (Rustaiyan et al., 1979), Onopordon carmanicum (Bornm.) Bornm. (Rustaiyan and Ganji, 1988) i některých dalších druzích (Drozdz a Piotrowski, 1973).

Včelí jed brání šíření viru HIV

Anna Strunecká, Jiří Patočka

     Včelí jed, je pestrou směsicí nízkomolekulárních organických látek, peptidů a proteinů (Räder et al., 1987). Peptidy včelího jedu mají antivirovou aktivitu (Conlon et al., 2003) a jsou účinné i proti viru HIV, zejména melittin (Wachinger et al., 1998), peptid o 26 aminokyselinách, který narušuje biologické membrány tím, že v nich vytváří otvory (He et al., 2013). Tento peptidický včelí toxin tím narušuje vnější strukturu víru HIV a deaktivuje jeho schopnost infikovat buňku. Další z biologicky účinných komponent včelího jedu, fosfolipáza A2, blokuje vstup viru HIV do hostitelské buňky (Fenard et al., 1999).
    

Jedovatý pavouk koutník má svou další oběť – kytaristu Jeffa Hannemana

Jiří Patočka

     Dne 3. května 2013 zemřel kytarista a zakládající člen trashmetalové kapely Slayer, Jeff Hanneman. Před více než rokem jej kousl jedovatý pavouk koutník a přestože se zprvu zdálo, že léčba bude úspěšná, nakonec pavoučímu kousnutí podlehl. Zemřel na selhání jater.

     Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa) je postrachem Američanů a Mexičanů, na jejichž území tento nenápadný, asi 2 cm velký pavouk převážně žije. Pavouci rodu Loxosceles jsou ovšem rozšíření v teplejších oblastech celého světa a v současné době je známo několik desítek druhů. Pavouci mají převážně hnědou barvu a v anglicky mluvících zemích jsou známí jako „brown recluse spiders“ (Vetter, 2005). Tito samotářští pavouci, z nichž nejpočetnější jsou druhy Loxosceles reclusa a L. rufescens, staví řídké, nepravidelné sítě. Svou kořist, převážně hmyz, loví většinou v noci. Zdržují se na klidných a nerušených místech, např. kůlnách či garážích. Tito pavouci nejsou agresivní a koušou jen tehdy, cítí-li se být ohroženi. Nejčastěji k tomu dochází tehdy, dostane-li se pavouk do oblečení nebo ložního prádla. Protože se rád stěhuje do lidských obydlí, kde hledá sucho a teplo, najít se dá nejen na toaletě, ale i v posteli, rukávu košile, v botě či rukavici. Přesto kousnutí nejsou příliš častá. Např. v Argentině představuje kousnutí pavouky rodu Loxosceles  pouhá 4 % všech kousnutí jedovatými tvory. Z medicínského hlediska patří pavouci rodu Loxosceles mezi ty nejnebezpečnější, vedle rodů Latrodectus, Phoneutria a Atrax (Kazbundová a Patočka, 2006).

3-Methyl-2-buten-1-thiol, neobvyklý odorant řebčíku královského

Jiří Patočka

Pachy a vůně (odoranty) mají nejsilnější účinky ze všech smyslo¬vých vjemů, protože působí bezprostředně na psychický stav člověka. Žádná jiná smyslová funkce není tak silně spojena s informacemi uloženými v podvědomí jako je čich. Člověk se vědomě obklopuje příjemnými vůněmi (viz různé kosmetické přípravky), a dokonce je používá v terapii (aromaterapie) některých chorob. Nepříjemné pachy naopak odstraňuje (deodoranty) a těm velmi nepříjemným se raději vyhýbá (Patočka, 2006).

Nebezpečné chemické látky, SIN List a REACH

Jiří Patočka

     SIN List (Substitute It Now!) je databáze nejnebezpečnějších chemických látek, které jsou v současné době používány, ale měly by být v budoucnu nahrazeny bezpečnějšími alternativami. Tento seznam vytvořila nevládní organizace Mezinárodní sekretariát pro chemické látky (ChemSec) se sídlem ve Švédsku, aby podpořila náhradu nebezpečných chemikálií v rámci systému chemické politiky Evropské unie – REACH (Registrace, Evaluace a Autorizace CHemických látek).

Inthomyciny, oxazol-trienová antibiotika

Jiří Patočka

      Inthomyciny (A, B a C) jsou oxazol-trienová antibiotika, která byla izolována z grampozitivních aerobních tyčinkovitých bakterií Streptomyces sp. Tato antibiotika jsou řazena do širší skupiny oxazolomycinů (Kanzaki et al., 1998).

Jedovatý ricin stále hrozí

Jiří Patočka