Bromované mastné kyseliny a energetické nápoje Gatorade

Jiří Patočka

     Bromované mastné kyseliny (BMK) jsou organické karboxylové kyseliny s větším počtem uhlíků (Zhruba od 12 do 24) a několika atomy bromu. V přírodě byly nalezeny např. ve fosfolipidech tropické mořské houby Amphimedon terpenensis (Garson et al., 1993), v indonéských mořských houbách rodu Haliclona (Aratake et al., 2009) a tropické mořské sasance Condylactis gigantea z Karibského moře či měkkém korálu Palythoa caribaeorum (Carballeira et al., 1995). I když o toxikologii bromovaných mastných kyselin je jen málo informací, v každém případě jsou biologicky aktivní a provedené experimenty ukazují, že mohou být  nebezpečné. Hromadí se zejména v srdci a játrech a mohou tyto tkáně poškodit (Jones et al., 1983).

Makrosfelidy, makrolidová antibiotika

Jiří Patočka

     Makrosfelidy jsou skupinou 16-členných makrolidových antibiotik, které byly prvně izolovány z kultivačního média půdní mikromycety Microsphaeropsis sp. FO-5050 (Hayashi et al., 1995; Fukami et al., 1999). Později však byly nalezeny i jako produkty vláknité houby Periconia byssoides, získané z útrob mořského plže Aplysia kurodai, známého jako mořský zajíc (Yamada et al., 2002). Makrosfelid A je také produkován hyperparazitickou houbou Coniothyrium minitans (McQuilken et al., 2003), která žije na sklerociích hlízenek Sclerotinia spp. a rychle je rozkládá. Spóry houby C. minitans se proto preventivně zapravují do půdy jako biologický prostředek proti hlízenkám (Gerlagh et al., 1999).

Collismyciny, přírodní deriváty bis-pyridinu

Jiří Patočka

    Collismyciny jsou látky, které byly objeveny v rámci hledání nových nesteroidních protizánětlivých léčiv. Ve vzorcích půdy u japonské vesnice Nirasaki-shi, prefektura Nagano, byla nalezena aktinomyceta Streptomyces sp. MQ22, z jejíž kultury byly collismyciny izolovány. Collismyciny A a B jsou 2,2'-bispyridinové sloučenuy s aldoximovou skupinou v molekule. Obě látky se liší jen isomerií na dvojné vazbě C=N oximové skupiny. Collismycin A má uspořádání trans, zatímco collismycin B má uspořádání cis (Shindo et al. 1994). Collismycin je blízkým derivátem antibiotika caerulomycinu A (Funk a Divekar, 1959).

Euglenofycin, zase jeden nebezpečný toxin v našem rybníce

Jiří Patočka

     Sinice a řasy, sladkovodní i ty mořské, jsou bohatým zdrojem řady jedovatých látek s neurotoxickými, hepatotoxickými, cytotoxickými či nefrotoxickými účinky. Kromě fytoplanktonu je zdrojem nebezpečných toxinů ve vodách také zooplankton. Toxické látky produkované planktonem jsou příčinou otrav vodních živočichů a někdy i těch suchozemských. Jsou ale také vědeckým nástrojem při studiu mechanismu toxického účinku přírodních látek.

Alectinib: nové protinádorové léčivo

Jiří Patočka

     Alectinib je novou látkou na trhu protinádorových léčiv. Uvedla jej na trh japonská společnost Chugai Pharmaceutical, která je dceřinnou společností koncernu Hoffmann-La Roche. Lék je určen pro terapii nemalobuněčného karcinomu plic (Non-Small Cell Lung Cancer, NSCLC) a podmonožinu nádorových onemocnění, která jsou spojena s genetickou arlterací genu ALK (anaplastic lymphoma kinase). Tento gen je lokalizován na krátkém raménku chromozomu 2 (p23q35) a kóduje transmembránový protein ALK s tyrosinkinázovou aktivitou (Ma et al., 2000). Genetická alterace genu ALK, která vede ke zvýšené expresi proteinu ALK (Duyster et al., 2001), je kromě nemalobuněčného karcinomu plic popisována také u anaplastického velkobuněčného lymfomu z T-buněk (ALCL) (Savage et al., 2008) a u zánětlivého myofibroblastického tumoru (Cook et al., 2001).

Ivalin a telekin: cytotoxické seskviterpenické laktony z byliny Carpesium abrotanoides

Jiří Patočka

     Carpesium abrotanoides je asi 1 m vysoká bylina čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) domovem ve východní Asii, Číně, Taiwanu a Japonsku (Ohwi, 1965). Její listy jsou jedlé (Schultes, 1985). Celá rostlina se používá v lidové medicíně. Odvar z listů při léčení bronchitidy, angíny, vředů a hadího uštknutí. Šťáva ze stonku se používá jako prostředek ke zmírnění následků bodnutí hmyzem, ale také při bolestech v krku. Odvar z plodů je účinný u střevních parazitů a odvar ze semen je využíván jako projímadlo a diuretikum, podobně jako kořen (Duke a Ayensu, 1985).

Játrovky a jejich biologicky aktivní metabolity

Jiří Patočka

     Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, které jsou spolu s mechy a hlevíky řazeny mezi mechorosty. Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin. Na Zemi se objevily někdy v devonu, téměř před 390 milióny let, a dodnes se změnily jen málo. Na světě jich roste asi 8500 druhů, u nás se jich vyskytuje asi 250 druhů. Množí se nepohlavně pomocí výtrusů - mikroskopických spór, které k rozvoji potřebují dostatek vody. Charakteristickým znakem játrovek je rodozměna neboli střídání pohlavní a nepohlavní generace. Samčí i samičí jedinci tvoří velice rozmanité útvary v nichž vznikají pohlavní buňky.

Sesbanimid a sesbanin, toxické alkaloidy ze Sesbania drummondii

Jiří Patočka

     Sesbánie (Sesbania) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae), které se v počtu asi 50 druhů vyskytují téměř po celém světě. Od mírného pásu až po tropy. V Evropě není tento rod zastoupen. Sesbánie jsou ponejvíce byliny nebo keře se zpeřenými listy a motýlovitými květy. Některé druhy mají tyto květy nápadně veliké a jsou pěstovány v tropech jako okrasné rostliny.

Bioaktivní flavonoidy papírovníku čínského

Jiří Patočka

     Papírovník čínský nebo též banis papírodárný (Broussonetia papyrifera syn. Morus papyrifera L.) je rostlina čeledi morušovité (Moraceae), původem z Číny, Japonska a Taiwanu. Je to opadavá dvojdomá a až 10 m vysoká dřevina s velkými listy (až 20 cm), které jsou nesouměrné, na okrajích pilovité a jejich spodní strana je bíle plstnatá. Květy jsou jednopohlavní. Samčí květy jsou jehnědy a samičí rostou v kulovitých soukvětích, v nichž se vytváří oranžově červené plody. Plody jsou jedlé a chutí připomínají moruše.

Gelsemin, tajemný omamný jed

Jiří Patočka

     Gelsemin je jedovatý alkaloid jasmínovce vždyzeleného (Gelsemium sempervirens (L.) Ait.), popínavé liány z čeledi jasmínovcovité (Gelsemiaceae) z řádu hořcotvaré (Gentianales). Tato liána s velkými, široce nálevkovitými běložlutými květy příjemné vůně, roste hlavně v Mexiku a jižních oblastech USA. Z jejího kořene a z oddenků se připravuje omamná droga. Po jejím požití se v několika minutách dostavuje euforie, pocit lehkostí a zbavení všech bolestí a problémů. Po odeznění euforie však nastupuje celková slabost, třesavka, pokles teploty a životu nebezpečné poruchy srdeční činnosti. Droga obsahuje množství alkaloidů, zejména indolových, ze skupiny sempervirinu: gelsemin, gelsemicin, gelsenicin, gelseminin, sempervirin, koumidin a další. Celkem bylo z jasmínovcovitých rostlin izolováno a popsáno asi 120 alkaloidú (Zhang JY, Wang, 2014). Alkaloidy však nejsou jedinými biologicky účinnými látkami těchto rostlin. Přítomen je také např. kumarinový derivát skopoletin a další, vesměs jedovaté látky, s účinky podobnými strychninu. Dodnes se zcela přesně neví, která z biologicky účinných látek je zodpovědná za omamné účinky této drogy a i samotný gelsemin zůstává tak trochu tajemným jedem.