Hořec žlutý: prospívá trávení

Jiří Patočka, Patrik Olekšák, Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Hořec žlutý (Gentiana lutea L.) (Gentianaceae) je druh hořce se žlutými květy, který se vyskytuje v horách střední a jižní Evropy. Je to statná, 50 až 110 cm vysoká vytrvalá bylina s nevětvenou přímou olistěnou lodyhou s nápadnými listy, vejčitého tvaru. Listy jsou až 30 cm dlouhé. Lodyha je tlustá a dutá. Dolní lodyžní listy jsou krátce řapíkaté, horní jsou přisedlé a mají výraznou žilnatinu, tvořenou 5 až 7 souběžnými žilkami. Květenství je vrcholové, květy jsou pětičetné, oboupohlavné. Kalich je nepravidelný, s jedním zářezem sahajícím téměř až k bázi a s krátkými cípy. Koruna je jasně žlutá, s kratičkou trubkou a asi 2 až 3 cm dlouhými úzkými cípy. Nitky tyčinek jsou přirostlé k bázi koruny. Prašníky srůstají okolo čnělky do tvaru trubičky. Semena jsou světle hnědá, asi 3 mm dlouhá (Prakash et al., 2017).

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová

     Není bez zajímavosti, že z osmi druhů rodu hořec, které rostou na území ČR, mají květy zbarveny jinak než modře či modrofialově pouze dva. Kromě hořce žlutého je to ještě jeden, extrémně vzácný, horský druh - hořec tečkovaný (Gentiana punctata L.) - patřící k nejvzácnějším rostlinám české květeny.

Fumitremorginy

 Jiří Patočka

     Fumitremorginy jsou sekundární metabolity plísní rodu Aspergillus a Penicillium (Gallagher a  Latch, 1977), které patří do skupiny  přirozeně se vyskytujících 2,5-diketopiperazinových alkaloidů (Borthwick, 2012). Základními látkami této skupiny alkaloidů jsou fumitremorginy A, B a C, které obsahují ve své molekule také indolové jádro (Li, 2011). Nejsou to pouze zajímavé chemické struktury, ale vykazují také zajímavé biologické a farmakologické aktivity. Tyto látky vyvolávají u pokusných zvířat silný třes a křeče (Yamazaki et al., 1980).

     Protože plísně podukující fumitremorginy často kontaminují potravinářské suroviny (obilí), dostávají se do lidské stravy a ohrožují tak zdraví lidí (Frac et al., 2015; Pertile et al., 2020). Mikrobiální toxikózy představují vážné ohrožení veřejného zdraví klasifikované většinou jako otravy jídlem, se kterými se často setkáváme jak v rozvojových, tak ve vyspělých zemích (Pribela a Šinková, 2018).

Fytochemie vachty trojlisté

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata L.) je fylogeneticky starý druh kvetoucí rostliny z čeledi vachtovité, jediný zástupce tohoto rodu. Díky hořké chuti a listům, které tvarem připomínají jetel, je známa pod lidovým názvem hořký jetel. Dorůstá výšky 15–30 cm a v ČR patří mezi ohrožené rostlin (C3). Vachta trojlistá je světlomilná rostlina žijící na bahnitých půdách, často i přemokřených, většinou chudých na živiny. Nejčastěji to jsou rašelinné louky, okolí pramenů, vodní příkopy a okraje tůní. Preferuje kyselé substráty a dobře snáší i plné oslunění. Bílé květy uspořádané v hroznech mají pětičetný kalich s krátkou kališní trubkou a pětičetnou široce nálevkovitou korunu. Korunní cípy mají na vnitřní straně dlouhé, husté a měkké brvité třásně, vně jsou růžové a uvnitř bílé. Kvete v květnu až červnu. Plodem je široce elipsoidní až vejcovitá jednopouzdrá tobolka dlouhá 8–12 mm. Tobolky mají dvě chlopně a nepravidelně pukají. Semena jsou zploštělá, elipsoidní až čočkovitá, hladká, světle hnědá a mají 2,5 mm v průměru. Semena dobře klíčí, a to i po projití trávicím traktem živočichů. Mohou dlouhodobě plovat na vodní hladině. Kromě toho se rozmnožuje vegetativně pomocí oddenků (Hewett, 1964; Slavík, 2000).

Sukulenty v Brně

Radoslav Patočka

Sukulenty najdeme v suchých tropických a subtropických oblastech jako jsou stepi, polopouště a pouště. Najdeme je ale také v Brně ve sklenících Botanické zahrady PřF MU od 9. do 16. září 2022 na výstavě sukulentů a jiných exotických rostlin. Přijďte se podívat, denně od 9:00 do 17:30.                                                                                                                                        

Galagania fragrantissima: složení éterického oleje a jeho bioaktivní účinky

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

     Galagania fragrantissima Lipsky je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) vysoká cca 100 cm. Rostliny mají listy členěné v jemné úkrojky a žluté květy uspořádané ve složených okolících, plodem je dvojnažka. Pochází ze Střední Asie, kde roste na travnatých horských svazích. Mladé listy G. fragrantissima se používají jako koření do polévek i dalších pokrmů. Éterický olej této rostliny má příjemnou kořenitou vůni a dodává pokrmům zajímavé aroma. Listy a plody se v tradiční medicíně používají k léčbě zažívacích potíží, směs plodů a lodyh k léčbě nádorových onemocnění (Boboev et al., 2020).

     Přestože rostlina byla popsána již v roce 1900, mimo oblast svého výskytu je prakticky neznámá. Nebyla ani fytochemicky zkoumána a o jejích bioaktivních složkách nebylo donedávna nic známo. Situace se začíná měnit až v posledních letech, protože rostliny stále představují zajímavou oblast vědy, neboť obsahují komplexní směsi biologicky aktivních sekundárních metabolitů s mnoha medicinálními účinky a ve většině případů nízkou toxicitou. (Sharopov a Setzer, 2018).

     Fytochemická analýza éterického oleje G. fragrantissima prokázala, že jeho hlavními složkami jsou vyšší alifatické alkoholy a aldehydy, zejména (2E)-dodecenal (84 %), (2E)-dodecenol (8 %), (2E)-tetradecenal (3 %) and dodecanal (2 %) (Sharopov et al., 2015b). 

Co víme o kopru?

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Radoslav Patočka

    Všichni víme, že kopr je nezbytnou surovinou pro přípravu bílé koprové omáčky z másla a smetany, důvěrně známé jako „koprovka“, a hodí se i do dalších jídel. Ne všichni ale vědí, že kopr je velmi staré koření používané již ve starověkém Egyptě. Kopr byl nalezen v hrobce egyptského faraona Amenhotepa II., datované do doby kolem roku 1400 před naším letopočtem (Nunn, 2002), a zmínku o kopru lze najít ve spisech mnoha slavných filosofů starověku (Sturtevant, 1886).

Dunaimyciny, makrocyklická antibiotika inhibující transkripci genů prozánětlivých cytokinů

 Jiří Patočka

     Dunaimyciny tvoří skupinu sloučenin, které byly nalezeny ve fermentačních kapalinách bakterií Streptomyces diastatochromogenes AB1691Q-321 a AB1711J-452. Tyto sloučeniny byly objeveny při screeningu přírodních látek s fungicidní aktivitou. Bylo zjištěno, že dunaimyciny jsou 24-členné makrolidy (Burres et al., 1991; Hochlowski et al., 1991) a zájem o ně se zvýšil, když bylo prokázáno, že mají významné imunosupresivní účinky (Karwowski et al., 1991; Hayakawa et al., 2021). 

Hnědák Schweinitzův a jeho antioxidační látky hispidinového typu

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Hnědák Schweinitzův (Phaeolus schweinitzii), známý jako sametovka, je houbový patogen, který způsobuje hnilobu na jehličnanech jako je douglaska, smrk, jedle, jedlovec nebo modřín. Hniloba počíná od kořenů, dřevo hnědne, nepravidelně se rozpadá a intensivně voní terpentýnem. Dřevo napadeného stromu křehne a snadno se láme. Plodnice se objevují na konci léta nebo na podzim. Jsou nahnědlé s tmavě hnědými středy a s oranžovými až světlými okraji u mladých jedinců. Mohou dorůst i přes 25 cm v průměru. Stárnutím plodnic se povrch pórů mění ze žluté na zelenožlutou, vršek tmavne a žlutohnědá dužnina se stává tvrdší a dřevitější (Blakeslee a Oak, 1980). Hnědák Schweinitzerův pochází ze Severní Ameriky a Eurasie a jako exotický druh byl identifikován i na Novém Zélandu, v Austrálii a Jižní Africe.

    Podivuhodné na hnědáku Schweinitzově je, že jeho mladé plodnice se téměř vůbec nepodobají plodnicím dospělé houby. Úplně mladé plodničky tvoří žlutohnědé kuličky vyrůstající zdánlivě ze země, zatím co dospělá plodnice je správně chorošovitě plochá a roste na dřevě. Na přiložených fotografiích pořízených houbařem Vénou je to ostatně dobře vidět.

Fotograf a milovník přírody Josef Frynta

Radoslav Patočka

     S fotografiemi Josefa Frynty se na serveru TOXICOLOGY čtenáři setkávají poměrně často. Většinou se jedná o Fotografie dne nebo o snímky v odborných článcích, a to nejen na TOXICOLOGY nebo na webu iFAUNA, ale i v časopisech jako je Vesmír, Sféra nebo Botanika. Jeho záběry rostlin a živočichů vynikají nejen technickou kvalitou, ale i nápaditostí a celkovou kompozicí. Prozrazují citlivý vztah k přírodě a hluboce vyvinuté estetické cítění fotografa, který se svému koníčku věnuje již od útlého mládí. Nejsou to však jen snímky rostlin a přírody, kterým se Josef Frynta věnuje. Jsou to také kulturní památky, o čemž svědčí i právě probíhající výstava jeho fotografií na zámku Rokytnice v Orlických horách.

Boldovník vonný: může být potenciálním zdrojem léků proti Alzhaimerově nemoci?

Jiří Patočka, Patrik Olekšák

     Boldovník vonný (Peumus boldus Molina) je dvouděložná rostlina z čeledi Monimiaceae a jediný zástupce rodu boldovník. Je to keř až strom s tuhými oválnými listy a nažloutlými květy, rostoucí v suchých lesích jižního a středního Chile. Odvar z listů je využíván v lidovém léčitelství při poruchách trávení, zácpě a žlučových kamenech (Da Silva et al., 2021).