Spirolidy – makrocyklické mořské biotoxiny

Jiří Patočka

      Spirolidy jsou makrocyklické mořské toxiny, izolované z trávicích žláz slávky jedlé (Mytilus edulis), z oblasti východního pobřeží Nové Scotie a Kanady, kontaminované jedovatým planktonem – dinoflagelata Alexandrium ostenfeldii (Cembella  et al., 2010; Rundberget et al., 2011). Klíčovým strukturálním rysem spirolidů je azaspiro [5,6] dodekadienový kruhový systém (Sleno et al., 2004).
      V současné době jsou známy čtyři spirolidy, označované písmeny A, B, C a D, které se liší přítomností či nepřítomností dvojné vazby mezi uhlíky 2 a 3 a přítomností vodíku nebo methylu na uhlících 13 a 31 (Ciminiello et al., 2006) a další dva spirolidy E a F. které jsou biologicky inaktivní (Hu et al., 1996) a četné substituované deriváty, z nichž mnohé byly připraveny synteticky.

Jedovaté látky pierisu japonského

Radek Svoboda, Jiří Patočka

      Botanický rod Pieris má jen sedm druhů. Jsou to byliny až keře, hustě olistěné tuhými, oválnými, sytě zelenými listy. Najdeme však mezi nimi i stromovitý Pieris formosa. Všechny druhy pierisů bohatě kvetou v odstínech bílé a růžové. Mají již od brzkého jara zvonkovité květy v hustých dlouhých hroznech, které jsou velmi dekorativní. Všechny pierisy jsou jedovaté a toxickými principy jsou zejména terpenoidy (Kondo a Takemoto, 1963), podobně jako je tomu u azalek a rododendronů. Všechny totiž patří do velké čeledě vřesovcovitých rostlin (Ericaceae). Zvláštností těchto rostlin jsou výrazně barevné čerstvě rašící listy. Ať už jde o odrůdy zelené či pestrolisté, nové výhony mají vždy nápadně svítivě červenou až oranžovou barvu.
     Divoce, ve volné přírodě, rostou pierisy v lesích Východní Asie, Severní Ameriky a Kuby. Známým a na zahradách často pěstovaným pierisem je pieris japonský (Pieris japonica L.) a jeho  četné odrůdy. Naše fotografie pierisu byla pořízena v Botanické zahradě v Praze začátkem dubna tohoto roku (Foto © Radek Svoboda).

Aburatubolactam A: inhitor produkce superoxidového radikálu

Jiří Patočka

      Mořské organismy se staly předmětem hledání sekundárních metabolitů jejich organismů a nevyčerpatelným zdrojem nových chemických látek nezvyklé struktury a zajímavých biologických vlastností. Takovou zajímavou bioaktivní látkou je i aburatubolactam A, cyklický makrolaktam izolovaný z mořské bakterie Streptomyces sp. SCSC A-20 (Bae et al., 1996), který byl připraven také synteticky (Henderson a Phillips, 2008, 2009).

To, co dělá z mořských sasanek a korálových ryb přátele, je aminokyselina zvaná amfikuemin

Jiří Patočka

     Symbióza neboli soužití je takový vztah mezi organismy, kdy si organismy vzájemně pomáhají a obě strany z toho mají užitek. Symbióza je v biologii velmi častá, ale mnohdy probíhá skrytě, ve většině případů o ní vůbec nevíme. Naopak příklad symbiózy, který zná skoro každý, je soužití jedovatých mořských sasanek s korálovými rybami rodů Premnas a Amphiprion z čeledi sapínovitých (Pomacentridae), které si díky svému pestrému zbarvení vysloužily přiléhavé české jméno klauni. Soužití klaunů se sasankou zašlo tak daleko, že si tyto ryby zvolily žahavou náruč sasančiných chapadel za svůj trvalý domov.

Housenky lyšaje Manduca sexta se brání před útokem pradátorů jedovatými výpary

Jiří Patočka

   Housenky amerického tropického lyšaje Manduca sexta žijí na tabáku (Nicotiana tabaccum) a živí se jeho jedovatými listy. Proto místní obyvatelé říkají těmto zeleným housenkám „tobacco hornworm“. Pěstitelé tabáku je nemají rádi, ostatní žasnou nad tím, že je tato jedovatá strava nezahubí. Jak každý ví, tabák je jedovatý a lze jim docela rychle a spolehlivě zabít nejen hmyz, ale i člověka. Housenky tohoto lyšaje nejen že mohou tabák plný nikotinu a dalších alkaloidů pojídat aniž by jim ublížil, ale navíc si z jeho jedů dokáží vyrobit účinnou chemickou zbraň proti dotěrným predátorům (War et al., 2012).

Zmijovec titánský: jeho obrovský květ páchne a hřeje

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová

Telazol, zdravotní rizika zneužívání drogy

Jiří Patočka

     Telazol je veterinární anestetikum, které se skládá ze stejných hmotnostních dílů tiletaminu a zolazepamu. Tiletamin je dissociativní anestetikum podobné ketaminu a fencyklidinu, zolazepam je diazepinové sedativum. Na trh je telazol dodáván v lahvičkách po 4 ml a je určen pro intramuskulární injekci.

Živočišné jedy - medůzovci  PREZENTACE

Radka Dudáčková, Michal Fereš

Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Chcete-li pokračovat, zobrazte celý článek

Alkohol a energetické nápoje

Bc. Barbora Trakalová (Upravená seminární práce)

Šalvěj muškátová - účinky na nervový systém

Mgr. Zdeňka Navrátilová