Trabectedin a lurbinectedin: cytotoxické tetrahydroisochinolinové alkaloidy mořských pláštěnců

Jiří Patočka

     Trabectedin je přírodní látka, extrahovaná z mořského pláštěnce Ecteinascidia turbinate (Carter a Keam, 200). Molekula této látky se skládá ze tří tetrahydroisochinolinových jader vzájemně propojených v téměř rigidní molekulu (Cuevas a Francesch, 2009).  Když bylo zjištěno, že trabectedin je účinným protinádorovým lékem pro léčbu pokročilého sarkomu měkkých tkání a rakoviny vaječníků, byla zavedena jeho syntetická příprava. Jeho izolace z přírodního zdroje by nebyla schopna pokrýt množství látky potřebné pro klinické testování. Výtěžek trabektedinu byl pouze 1 g z 1000 kg pláštěnců (Cuevas a Francesch, 2009).

Mycena pura and its constituents: is it a hallucinogenic mushroom?

Jiří Patočka, Zdenka Navrátilová, Misganaw T. Ayana, Radoslav Patočka

     Mycena pura (Pers.) P. Kumm. 1871, is a pedunculate fungus (Agaricomycetes) from the Mycenaceae family that grows practically all over the world. It is a very abundant and striking helmet with its color and smell. It grows from spring to autumn in deciduous and coniferous forests, usually on a thicker layer of litter. It is a very variable species, or rather a complex of cryptic species (Harder et al., 2013). The mushroom smells like radishes (Spoerke, 1994) and is reported to be mildly poisonous and hallucinogenic (Watling, 1983; Karadelev and Spasikova, 2003).

Mycena pura. Photo: Ing. Milena Patočková

Kuřátečko hřebenité: co odhalí mykochemický průzkum?

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Kuřátečko hřebenité (Clavulina coralloides (L.) J. Schröt) je drobnější, 3 – 8 cm vysoká houba keříčkovitého vzhledu. Jeho plodnice mají spoustu nepravidelných větviček, pod kterými se skrývá drobný, asi centimetrový třeň. Křehké větvičky končí ostrými, hřebenitými špičkami. Tato houba je barevně i tvarově velmi variabilní a její přesná identifikace vyžaduje mikroskopii. Nejčastěji je bílá s nádechem žluté či šedé barvy. Plodnice jsou často napadány parazitickou houbou červovkou kyjankovou (Helminthosphaeria clavariarum), která je barví do šeda až do černa.

Foto: Ing. Milena Patočková

Mořské řasy: cenný zdroj bioaktivních látek

Jiří Patočka

     Mořské řasy zaujímají mezi mořskými organismy důležité postavení jako potraviny a jako cenné zdroje látek s biologickou aktivitou.  Mořské řasy mají jako zdroj potravy dlouholetou tradici v mnoha asijských zemích, v západních zemích se na jídelníčku objevily teprve nedávno (Mabeau Fleurence, 1993), ale jejich obliba stále stoupá (Blikra et al., 2021). V současné době je využití těchto potravinových zdrojů považováno za nezbytné pro splnění cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (Duarte et al., 2022).

Actinomaduron: biologicky aktivní polycyklický tetrahydroxanton

Jiří Patočka

     Actinomaduron je polycyklický tetrahydroxanthon, který byl izolován z actinomycety Actinomadura sp. BCC 35430 a jeho struktura byla objasněna rozsáhlými spektroskopickými analýzami (Bunyapaiboonsri et al., 2017).  Bakterie rodu Actinomadura  jsou jedním ze čtyř rodů actinomycet (Kroppenstedt et al., 1990). Actinobakterie jsou grampozitivní bakterie obsahující lineární genom s robustním biosyntetickým potenciálem produkovat širokou škálu sekundárních metabolitů (Barka et al., 2016). Většina actinobakterií tvoří vzdušné a substrátové mycelium s charakteristickou pigmentací a sporulací (Rahlwes et al., 2019). Vyskytují se v různých zdrojích napříč suchozemskými a vodními ekosystémy (Ghorbani-Nasrabadi et al., 2013). Široká škála rozmanitých actinobakteri se vyskytuje v půdě, sladkovodních a mořských ekosystémech, rostlinách i zvířatech (Golinska et al., 2011, 2015; Chevrette et al., 2019; Mohammadipana , 2016; Rey a Dumas, 2017; Stach a Bull, 2005).  Actinobakterie hrají na svém stanovišti nebo ve svém hostiteli zásadní roli při recyklaci živin a jeho ochraně (Bull a Goodfellow, 2019; Kaltenpoth, 2009 ;Trujillo et al., 2015). Přežívají jako endofyty v rostlinných pletivech a přispívají k asimilaci živin a růstu rostlin (Jose et al., 2021; Trujillo et al., 2015).

Osajin, scandenon a auriculasin: hlavní bioaktivní isoflavonoidy maklury oranžové

Jiří Patočka

     Maklura oranžová (Maclura pomifera) je dvoudomý, opadavý strom z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Své jméno rod získal po americkém geologu Williamu Maclurovi. Za domovinu tohoto stromu jsou považovány oblasti okolo řeky Red River ve státech Arkansas, Oklahoma a Texas a dále některá místa ve státech Missouri a Louisiana. V současnosti je rozšířena na většině teplých území USA, ale také v mnoha teplých evropských oblastech (Smith, 1981). Na území nynější České republiky byla maklura oranžová zasazena v zámecké zahradě na Hluboké již roku 1865. Protože je náročná na teplé prostředí, byla v ČR později vysazována hlavně ve výhřevných polohách na jihu Moravy, nejvíce v Lednici, Mlyňanech a Židlochovicích (Klymenko et al., 2017).

Pestalotiopsis microspora: houba rostoucí na polyuretanu

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Pestalotiopsis microspora je druh endofytické houby, která byla objevena v roce 1880 na spadaných listech břečťanu obecného (Hedera helix) (Saccardo, 1882-1931). Dlouho o ní nikdo moc nestál, ale když bylo v roce 2010 zjištěno, že  je schopna živit se v anaerobních podmínkách pouze polyuretanem (Zhang et al., 2010), okamžitě se stala potenciálním kandidátem na bioremediační projekty zahrnující velké množství plastů (Krishnamurthy a Naik, 2017; Sharma, 2018; Virk et al., 2021) a od té doby je předmětem četných studií. K současnému datu bylo v databázi Scholar Google nalezeno  3880 článků, pojednávjících o tomto nenápadném požírači plastů a další sdělení rychle přibývají. I když dnes víme, že P. microspora není jediným organismem, schopným rozkládaat nepřirozené susbstráty vyrobené člověkem, pořád patří k těm nejvýznamnějším a mohla by v boji člověka s hromadícími se plastickými odpady sehrát významnou úlohu.

Smenohaimieny: seskviterpeny mořského houbovce Smenospongia cerebriformis 

Jiří Patočka

     Nadměrná produkce oxidu dusnatého (NO) aktivovanými mikrogliálními buňkami je doprovázena neurozánětlivými a neurodegenerativními stavy, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, amyotrofická laterální skleróza, ischemie, hypoxie, roztroušená skleróza a další postižení centrálního nervového systému (CNS). Proto je kontrola nadměrné produkce NO žádoucí terapeutickou strategií pro zvládání různých neurozánětlivých poruch. Jsou proto hledány látky které mohou downregulovat NO a působit tak jako protizánětlivá činidla, která by mohla působit proti neurozánětu a neurodegeneraci (Subedi et al., 2021). Nadějným zdrojem takových látek jsou v posledních letech různé mořské organismy (Shal et al., 2018).

     Takovou nadějnou skupinou mořských organismů jsou mořské houby nebo přesněji řečeno houbovci, jedni z nejjednodušších a nejstarších mnohobuněčných živočichů. Objevili se už před více než 500 milióny let a řadí se do samostatného kmene zvaného Houbovci (Porifera). Houbcovci žijí přisedle na jednom místě a dožívají se vysokého věku. Mohou se dožít i více než 500 let. Jejich tělo se skládá z vnější vrstvy či kůry a vnitřní tkáně z vláknitého materiálu zvaného spongin, který může být vyztužen spikulemi (jehličkami) oxidu křemičitého nebo uhličitanu vápenatého. Jejich těla jsou plná pórů a kanálků, které jim umožňují cirkulaci vody.

Šupinovky – nejedlé, leč zajímavé houby

Radoslav Patočka, Jiří Patočka

     Text o šupinovkách, lupenatých houbách rostoucích na pařezech či kmenech rozličných dřevin nezaujme ty, kteří mají vztah k houbám ryze užitkový. Jde totiž o nejedlé, saprotrofni či parazitické, živě zbarvené houbičky, které – i když jsou drobné - upoutají pozornost snad každého. Šupinovek roste u nás přibližně 30 druhů a zdaleka ne všechny lze označit jako běžné. Naopak mnohé mají specifické ekologické nároky. Je mezi nimi jeden druh vázaný svým výskytem výhradně na stará spáleniště, některé šupinovky rostou pouze v rašeliništích, jiné najdeme jen na konkrétní dřevině. Z třech desítek druhu jsme vybrali samozřejmě jen několik. Mykologové by nám neodpustili, pokud bychom nezmínili, že mezi šupinovky řadíme rody Gymnopilus a Pholiota. 

     Zářivě žlutým až žlutooranžovým zbarvením je nápadná šupinovka slizká (Pholiota adiposa). Její 40 – 140 mm široký rýhovaný klobouk je žlutý až žlutooranžový, hustě pokrytý rezavě hnědými šupinkami. Stačí mírný déšť, který šupinky odplaví a klobouk je téměř hladký a slizký. Roste místy hojně od července do počátku prosince na živém i tlejícím dřevě listnáčů (buk, bříza), výjimečně i jehličnanů. Velmi se podobná podobně zbarvené, avšak vzácnější šupinovce zlatozávojové (Pholiota cerbera), která fruktifikuje na listnáčích - s oblibou na vrbách. 

Isochinolinové alkaloidy korkovníku čínského

Jiří Patočka, Bohumír Plucar

     Korkovník čínský (Phellodendron chinense Schneid) z čeledi Rutaceae, je listnatý strom, rostoucí v severní Číně, Japonsku a na Korejském poloostrově (Ma et al., 2006). Strom je vysoký 10–15 m a má šedou, hluboce rozpukanou, korkovitou kůru, která se loupe, suší a v podobě svinutých trubiček používá k přípravě léků tradiční lidové medicíny k léčbě bolesti břicha, průjmu, gastroenteritidy a infekcí močových cest (Sun et al., 2009).  

Korkovník čínský (Phellodendron chinensis)