Palmový olej a chlorpropanoly

Jiří Patočka

     Palma olejná (Elaeis guineensis) je tropický strom z čeledi arekovitých.  Z oplodí této palmy se získává palmový olej, který se používá v potravinářství,  k výrobě biopaliva, kosmetických přípravků a pracích prášků. Z jedné vzrostlé palmy se ročně sklízí 5–10 plodenství. Kromě oleje poskytuje olejná palma sladkou mízu, používanou k výrobě vína, cukru nebo octa. Listy se využívají k výrobě pleteného zboží a dřevo  se používá jako stavební materiál.

Theonegramid, bicyklický peptid mořské houby Theonella swinhoei

Jiří Patočka

     Theonegramid je glykosylovaný bicyklický dodekapeptid, který byl izolován z mořské houby Theonella swinhoei z oblasti Filipin. Peptid je složen z několika neobvyklých aminokyselin. Obsahuje β-hydoxyasparagin, isoserin, kyselinu α-aminoadipovou, 4'-brom-3-methylfenylalanin nebo kyselinu 3-amino-4-hydroxy-6-methyl-8-fenylokta-5,7-dienovou.  Cukerná složka theonegramidu je tvořena D-arabinózou (Bewley a Faulkner, 1994).

Bioaktivní látky mořských hub: Barettin a 8,9-dihydrobarettin

Jiří Patočka

     Barettin (cyklo [(6-brom-8-en-tryptofan) arginin]), a 8,9-dihydrobarettin (cyklo [(6-bromotryptofan) arginin]) jsou malé peptidy nalezené v mořské houbě Geodia barretti. Sloučeniny byly izolovány v čisté formě a jejich struktury byly stanoveny pomocí hmotnostní spektrometrie, NMR a kvantitativní analýzy aminokyselin. Předpokládá se, že tyto bromované diketopiperazinové cyklické dipeptidy jsou součástí chemické obrany houby a brání jejímu osídlení nasedajícími organismy (antifouling effect). Tato teorie je podpořena skutečností, že barettin se nalézá ve vodě s živými vzorky G. barretti v koncentracích, které zcela zabraňují usazování svijonožců (Jonsson a Bohlin, 2004). O tom, že barettin a 8,9-dihydrobarettin nemusí být jedinými antifoulingovými substancemi mořské houby G. barretti svědčí nález dalšího dibromovaného cyklopeptidu, bromobenzisoxazolon-barettinu (cyklo [6-brom-8- (6-brombenzoxazol-3 (lH) -on-8-hydroxytryptofan] ze stejného zdroje, jehož hodnota EC₅₀ pro inhibici osídlení larvami svijonožce Balanus improvisus byla pouhých 15 nM (Hedner et al., 2008).

Hřib kříšť (Caloboletus calopus) a jeho bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Hřib kříšť (Caloboletus calopus (Pers.) Vizzini 2014) je nejedlá houba z čeledi hřibovitých (Boletaceae) (Pilát, 1952), která je řazena do sekce Calopodes a mezi modrající a barevné hřiby. Je to houba rozšířená po celém světě, která roste  od června do října jak pod jehličnany tak listnáči (Beran a Holec, 2012). Ukazuje se, že tento hřib není houbaři v ČR dostatečně znám a že jej často zaměňují za podobné jedlé houby. Nedostatečná znalost určitě není nedostatkem jen českých houbařů. Podobné problémy s ním mají i v jiných zemích a podobné problémy mají dokonce i mykologové (García et al., 2016). 

Biologicky aktivní látky klihatky černé (Bulgaria inquinans)

Jiří Patočka

     Klihatka černá (Bulgaria inquinans (Pers.) Fr.) je vřeckovýtrusá houba z čeledi klihatkovité (Bulgariaceae Fr.), rostoucí hojně od léta do podzimu na čerstvě poraženém dřevě listnáčů. Houba je rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule. Má rosolovité plodnice, které jsou podle některých informačních zdrojů jedlé.

Viz též: http://burle.blog.cz/1802/klihatka-cerna-bulgaria-inquinans-pers-fr-bulgaria-cierna

Silenka nadmutá a její bioaktivní látky

Jiří Patočka

     Silenka nadmutá je hojně rozšířenou rostlinou, kterou najdeme na lukách, pastvinách, mezích a na krajích světlých lesů v celé Eurasii a druhotně i v Severní Americe. Kolonizuje i další oblasti, kde se stává běžným plevelem, ale neexistují žádné důkazy o přímém spojení mezi neolitickou expanzí zemědělství a současnými genetickými rozmanitostmi Silene vulgaris v Evropě (Rivera et al., 2005; Sebasky et al., 2016). V ČR roste na celém území od nížin po horské oblastí. Silenka je velmi proměnlivý druh, v literatuře najdeme několik poddruhů, které se liší velikostí listu, typicky nafouklého květního kalichu a barvou květu, který může být bílý až růžový. Na našem území se vyskytují dva poddruhy. Kromě hojného nominátního poddruhu je to ještě silenka nadmutá obrovská (Silene vulgaris subsp. antelopum), která roste roztroušeně až vzácně na jižní Moravě a některých teplých oblastech Čech.

Bioaktivní látky mořských bakterií: Lynamiciny

Jiří Patočka

     Nová mořská aktinomyceta, NPS12745, byla nedávno izolována a popsána z mořského sedimentu, který byl odebrán na pobřeží San Diega v Kalifornii. Analýza sekvence 16S rRNA ukázala, že NPS12745 je novým kmenem teprve nedávno popsaného mořského druhu Actinomycete Marinispora  (Lam, 2006).

Bioaktivní látky mořských bakterií: Tauramamid

Jiří Patočka

     Mořské bakterie a mořské houby mají ohromný význam jako nové zdroje obrovského množství biologicky aktivních látek. Některé z těchto mořských organismů žijí ve stresujícím prostředí: v chladných vodách, bez dostatku světla a kyslíku, v prostředí kde panuje vysoký tlak apod. I za takových podmínek žije v moři překvapivě velké množství druhů s vysokou rozmanitostí a vytvářejí fascinující a strukturálně složité přírodní produkty (Saleem a Iqbal, 2015). Až dosud bylo pro bioaktivní metabolity zkoumáno pouze malé množství mikroorganismů, ale bylo již izolováno obrovské množství účinných látek, z nichž některé mají unikátní strukturu (Debbab et al., 2010). 

Hirsutellid A: depsipeptid entomopatogenní houby Hirsutella kobayasii

Jiří Patočka

     Nový cyklohexadepsipeptid nazvaný hirsutellid A byl izolován z buněčného extraktu entomopatogenní houby Hirsutella kobayasii BCC 1660 (Vongvanich et al., 2002). Struktura látky byla objasněna analýzami spektroskopických dat a její absolutní stereochemie byla řešena použitím Marfeyho metody (Xu et al., 2007). Látka byla také připravena synteticky (Xu et al., 2005). Hirsutellid A vykazoval antimykobakteriální a antimalarickou aktivitu, ale byl inaktivní vůči buněčné linii Vero buněk (při 50 µg/ml) (Kittakoop et al., 2002; Fotie a Morgan, 2008).

Elmenoly: bioaktivní látky aktinomycet.

Jiří Patočka      

     Aktinomycety sou významným přírodním zdrojem sekundárních metabolitů s mnoha biologickými aktivitami (Takahashi a Omura, 2003). Aktinomycety (Actinobacteria) představují významný kmen grampozitivních bakterií. Patří k nejběžnějším zástupcům mikrobiálního života v půdě. Protože hrají důležitou roli v rozkladu organických látek jsou nedílnou součástí koloběhu uhlíku v přírodě a tvorby humusu. Jsou ale také producentem velkého množství dosud prakticky neznámých biochemikálií, proto je v posledních letech věnována velká pozornost jejich screeninku (Salimi et al., 2018).