Struktura acivicinu napodobujíci aminokyselinu glutamin vedla k domněnce, že by se mohla podílet na inhibici metabolických drah souvisejících s touto aminokyselinou (Allen et al., 1980). Studie in vitro potvrdily, že acivicin inhibuje některé glutamin-dependentní amidotransferázy, včetně CT-syntázy, karbamoylfosfát syntetázy II a XMP-amidázy, které se podílejí na metabolismu purinových a pyrimidínových bazí (Jayaram et al., 1975; Neil et al., 1979; Tsao et al., 1980; Lui et al., 1982; Elliott a Weber , 1985; Sebolt et al., 1985; Miles et al., 2002).
     Na základě těchto studií bylo usuzováno, že acivicin by mohl být přínosnou látkou v terapii rakoviny a bylo provedeno několik klinických studií. Během nich se však ukázalo, že neurotoxicita acivicinu je příliš vysoká a zatím brání zavedené tohoto prostředku do praxe (O'Dwyer  et al., 1984; Adolphson et al., 1986; Falkson  et al., 1990; Maroun et al., 1990; Olver et al., 1998).
     V současné době má acivicin význam jako užitečný nástroj pro studium obecné regulace některých buněčných procesů a pravděpodobně najde praktické uplatnění spíše v zemědělství než v humánní medicíně (Roy et al., 2008; Kreuzer et al., 2014; Maeda et al., 2014).