Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 3489 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články mých kolegů: Aflatoxiny
Publikováno: Neděle, 29.06. 2008 - 22:17:50 Od: Prof. Patocka
Doktorand Pohanka napsal "

Aflatoxiny

Miroslav Pohanka

Centrum pokročilých studií, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany, Hradec Králové

Úvod

Termínem mykotoxin široce označujeme skupinu sekundárních metabolitů produkovaných houbami (název mykotoxin: z řeckého mykés – houby). Zhoubné působení těchto toxinů na organismus pak označujeme mykotoxikóza. Zatímco toxiny makroskopických hub (Macromycetes) prakticky ovlivňují zdraví člověka pouze při záměně v rámci jejich sběru, toxiny mikroskopických hub (Micromycetes) jsou důležitým kontaminantem potravin, nápojů a krmiv, zvláště pak:

  • Aflatoxiny produkované rodem Aspergillus.
  • Ochratoxiny produkované rody Aspergillus a Penicillium.
  • Trichotheceny produkované rodem Fusarium.

Tento přehledový článek se věnuje komerčně a zdravotně nejvýznamnější skupině mykotoxinů: aflatoxinům.



Přehled aflatoxinů

Aflatoxiny představují skupinu chemicky podobných sloučenin. Historicky byly považovány za produkt plísně Aspergillus flavus – odtud také pochází název aflatoxin (Aspergillus flavus toxin). Později byla produkce aflatoxinů připsána i jiným druhům: A. flavus, A. nominus a A. niger. Celkem byly popsány aflatoxiny (AF): B1, B2, G1 a G2 [3]. Jejich označení pochází od barvy fluorescence v UV oblasti: AFB1 a AFB2 poskytují modrou fluorescenci (Blue), AFG1 a AFG2 žlutozelenou (yellow-Green). Později bylo popsáno i minoritní zastoupení aflatoxinů M1, M2 v mléce (Milk) krav krmených kontaminovanými pícninami a posléze i jiných komoditách. AFM1 a AFM2 jsou hydroxy deriváty AFB1 a AFB2. Neenzymovým působením především nízkého pH na AFB1 a AFG1 vznikají aflatoxiny: B2A a G2A. V kontaminovaných produktech je zpravidla nejvíce zastoupen AFB1. Po metabolické přeměně se v intoxikovaném organizmu mohou objevit i další aflatoxiny jako např. P1 a Q1[2].

Po fyzikální stránce představují aflatoxiny skupinu látek s nepolární povahou. Jsou dobře rozpustné v metanolu, chloroformu, acetonu a acetonitrilu. Purifikované jsou za laboratorní teploty skupenství pevného, zbarvené bíle až žlutě. Teplota tání se pohybuje od 190 ºC (AFG2A) po 299 ºC (AFM1). Molekulová hmotnost je nízká, v rozmezí 312 – 346 g∙mol-1, což má vliv na případnou imunitní odpověď u intoxikovaných jedinců. Samotné aflatoxiny imunitní odpověď nevyvolávají, ale pouze jako konjugát na některý ze sérových proteinů.

Toxický efekt aflatoxinů na biochemické úrovni

Aflatoxiny mohou negativně ovlivnit organizmus v několika směrech. Aflatoxiny mohou přímo pozměnit genetickou výbavu organizmů od prokaryot evolučně výše. Významnější je toto působení u obratlovců včetně člověka. Játra obratlovců působením cytochromu P450 metabolizují difuranokumarinový skelet aflatoxinů za vzniku 8,9–epoxidu. Tento epoxidový derivát je mnohem reaktivnější než původní aflatoxin a je schopen kovalentně modifikovat široké spektrum makromolekul včetně DNA. Reakce, která může potlačit toxický efekt epoxidového derivátu, probíhá v přítomnosti jaterní glutathion S-transferázy katalyzující vazbu glutathionu na epoxidový derivát. Vzniklý produkt již vykazuje minimální toxickou aktivitu [6].

Další reakci, kterou aflatoxiny v játrech podstupují je kovalentní navázání guaninu – vzniklý derivát představuje další toxikologické riziko a pravděpodobně indukuje tvorbu karcinomu jater [1]. Doposud ne zcela prozkoumaný je synergní účinek aflatoxinů s virem hepatitidy [4]. Jedinci u nichž byl testy prokázán antigen hepatitidy a trpěly aflatoxikózou mají zpravidla markantně větší incidenci karcinomu jater.

Zajímavým faktem je, že některé organizmy mají zvýšenou aktivitu glutathion S-transferázy což potlačí jiné toxikologické působení především guaninového derivátu a v důsledku způsobuje jejich zvýšenou rezistenci k aflatoxinům. Například myš má tuto aktivitu glutathion S-transferázy 3 - 5 vyšší než krysa. AFB1 pak vykazuje LD50 pro myš 9 mg/kg oproti kryse – 0.5 mg/kg.

Jiným rizikovým působením aflatoxinů je inhibice enzymů podílejících se na přenosu nervového signálu: acetylcholinesteráz. Původně se předpokládala kompetitivní inhibice, současné studie však ukazují na nekompetitivní případně směsnou kinetiku inhibičního působení.

Aflatoxikóza

Nadměrný příjem aflatoxinů organizmem má za následek rozvinutí otravy nazývané aflatoxikóza [7]. Je to především:

* Akutní aflatoxikóza: tato vzniká nadměrnou intoxikací v rámci jednorázového příjmu nebo příjmu během velmi krátkého času mající za nejvážnější následek částečné poškození jater, v extrémním případě naprosté selhání jejich funkce. Pozorovaná může být i krvácivost vznik edémů.
* Chronická aflatoxikóza: je důsledkem dlouhodobého příjmu aflatoxinů, nejčastěji ze zaplísněných potravin. Její diagnóza může být složitá a fyziologický projev málo patrný. Nejvážnějším dopadem chronické aflatoxikózy je cirhóza respektive karcinom jater.

Závěr

Aflatoxiny představují významnou noxu. Zejména kontaminované potraviny představují riziko. Nezanedbatelná je rovněž možnost zneužití aflatoxinů pro vojenské použití, případně akty kriminální povahy což umocňuje fakt, že purifikace aflatoxinů je relativně snadná a metody jejich stanovení jsou velmi problematické [5].

Literatura

1. BEDARD, L.L. – MASSEY, T.E.: Aflatoxin B1-induced DNA damage and its repair. Cancer Lett. 2006, 241: 174-183.
2. BENNETT, J.W. – KLICH, M.: Mycotoxins. Clin. Microbiol. Rev. 2003, 16: 497-516.
3. CARY, J.W. – EHRLICH, K.C.: Aflatoxigenicity in Aspergillus: molecular genetics, phylogenetic relationships and evolutionary implications. Mycopathologia 2006, 162: 167-177.
4. GROOPMAN, J.D. – JOHNSON, D. – KENSLER, T.W.: Aflatoxin and hepatitis B virus biomarkers: a paradigm for complexenvironmental exposures and cancer risk. Cancer Biomark. 2005, 1: 5-14.
5. POHANKA, M. – JUN, D. – KUČA, K.: Mycotoxin assay using biosensor technology: a review. Drug Chem. Toxicol. 2007, 30: 253-261.
6. WILD, C.P. – TURNER, P.C.: The toxicology of aflatoxins as a basis for public health decisions. Mutagenesis 2002, 17:471-481.
7. WILLIAMS, J.H. – PHILLIPS, T.D. – JOLLY, P.E. – STILES, J.K. – JOLLY, C.M. – AGGARWAL, D.: Human aflatoxicosis in developing countries: a review of toxicology, exposure, potential health consequences, and interventions. Am. J. Clin. Nutr. 2004, 80:1106-1122. "

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu Doktorand
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma Doktorand:
Léčivé účinky ibišku


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.91
Účastníků: 12

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.10 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace