Je to statná houba, která má klobouk široký 50-200 mm, který je v mládí podvinutý a v dospělosti prohloubený až nálevkovitý, s hladkým okrajem. Pokožka je žlutooranžová až oranžově ryšavá, vzácněji až temně červenohnědá, matná, suchá a jemně sametová. V mládí je spíše jednobarevná. Za sucha obvykle rozpraskává. Lupeny jsou dosti husté, 4-8 mm vysoké, ke třeni přirostlé až sbíhavé. Mají krémovou, později okrovou barvu s oranžovým nádechem a na poraněných místech se barví do rezava. Třeň je 50-120 mm dlouhý a 15-25 mm široký, válcovitý až trochu kyjovitý, většinou světlejší než klobouk. Ryzec syrovinka při poranění roní bílé lepkavé mléko, které má nápadnou aromatickou vůni, obvykle charakterizovanou jako slanečkovou. Podílí se na ní čtyři lineární peptidy, jmenovitě EVAEALDAPKTT, AVLEEAQKVELK, AEDLSTLR a KVDVDSLK, s chutí umami (Shen et al., 2023). Dužnina houby je pevná, bělavá až krémová, po chvíli účinkem uvolněného mléka hnědnoucí. Výtrusný prach je bílý, Syrovinka roste nepříliš hojně pod jehličnatými i listnatými stromy, nejčastěji však v borovo-smrkových kulturních lesích na lehčích půdách, od července do října (Kotlaba a Antonín, 2003).

     Ryzec syrovinka je jedlá, velice vyhledávaná a oblíbená houba, kterou je možné pojídat i za syrova.  Obyčejně se však tepelně upravuje. Chutná výtečně, zejména osolená a opečená na ohni nebo na plotně. Vynikající je smažená na tuku (oleji) s kmínem. Pro osobitou chuť a tuhou dužninu se méně hodí pro další běžné kuchyňské úpravy (Socha et al., 2015).

     Důležitou nutriční složkou ryzce syrovinky je polysacharid, který byl v houbě identifikován a pojmenován jako LVF-I (Zhong et al., 2021). LVF-I (12 894 Da) obsahuje fukózu, manózu, glukózu a galaktózu. LVF-I (250–1000 μg/ml)) inhibuje proliferaci buněk H1299 a MCF-7 a zároveň zvyšuje proliferativní odpověďsplenocytů a fagocytární schopnost RAW264. Kromě toho významně indukuje sekreci oxidu dusnatého, interleukinu-6 (IL-6) a tumor nekrotizujícího faktoru-α (TNF-α) v makrofázích (Zhong et al., 2021). 

 

     Ryzce jsou bohaté na velké množství biologicky aktivních metabolitů (Ayer et al., 1999). Zajímavou skupinou látek jsou zejména terpenoidy (Ayer a Browne, 1981), do které patří i terpenický lakton volemolid ((17R)-17-methylincisterol) (Kobata et al., 1994). Volemolid byl nalezen i v jiných houbách (čirůvka střechovitá, Tricholoma imbrocatum) a bylo zjištěno, že vykazuje cytotoxicitu proti několika buněčným liniím lidské rakoviny (Zhang et al., 2020).

Ayer WA, Brandt EV, Coetzee J, Daniewski WM, Ferreira D, Malan E et al. Constituents of Lactarius (mushrooms). Fortschritte der Chemie organischer Naturstoffe/Progress in the chemistry of organic natural products,1999;  69-171 

Ayer WA, Browne LM. Terpenoid metabolites of mushrooms and related basidiomycetes. Tetrahedron, 1981; 37(12): 2197-2248.

Kobata K, Wada T, Hayashi Y, Shibata H. Volemolide, a novel norsterol from the fungus Lactarius volemus. Biosci Biotechnol Biochem. 1994; 58(8): 1542-1544.

Kotlaba F, Antonín V. Houby, česká encyklopedie. Praha: Reader's digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.

Shen Q, Sun L, He Z, Xie J, Zhuang Y. Isolation, taste characterization and molecular docking study of novel umami peptides from Lactarius volemus (Fr.). Food Chem. 2023; 401: 134137.

Socha R, Hák J, Kovač J, Vít A. Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha, 2015.

Zhang FL, Yang HX, Wu X, Li JY, Wang SQ, He J, Li ZH, Feng T, Liu JK. Chemical constituents and their cytotoxicities from mushroom Tricholoma imbricatum. Phytochemistry. 2020;1 77: 112431. 

Zhong RF, Yang JJ, Geng JH, Chen J. Structural characteristics, anti-proliferative and immunomodulatory activities of a purified polysaccharide from Lactarius volemus Fr. Int J Biol Macromol. 2021; 192: 967-977.