Až dosud bylo z organismů tvořících plankton izolováno a charakterizováno několik set látek, ale nové a nové jsou stále objevovány. Jedním z posledních nalezených toxinů je euglenofycin (Zimba et al., 2010), sekundární metabolit krásnooček (Euglena), rodu jednobuněčných bičíkatých organismů na pomezí mezi prvoky a řasami. Bylo zjištěno, že euglenofycin je v mnoha případech zodpovědný za některými, často nevyjasněnými úhyny ryb (Kadiri, 2011; Rahman et al., 2012; Daoudi et al., 2013; del Carmen Merino-Virgilio et al., 2013). Byla proto vypracována kvantitativní analytická metoda, která může být použita ve sporných případech otravy ryb (Gutierrez et al., 2013).
     Prvý úhyn ryb v níž byl jako příčina otravy prokázán euglenofycin, byl zaznamenán v Severní Karolíně (Zimba et al., 2010). Od té doby bylo zaznamenáno nejméně dalších 13 úhynů, s celkovou škodou vyšší než 1 milion amerických dolarů. Experimenty v laboratoři ukázaly, že ryby pod vlivem euglenofycinu jsou dezorientované a ztrácí rovnováhu. K úhynu docházelo do 2 hodin (Zimba et al., 2004).
     Toxikologické vlastnosti euglenofyciny nejsou dosud známy. Byla pouze prokázána jeho cytotoxicita na dvou buněčných liniích rakovinných buněk (Wahome et al., 2014). O jeho nebezpečí pro lidské zdraví  není dosud nic známo. Protože některé druhy krásnooček produkujících tento toxin, např. krásnoočko krvavé (Euglena sanguinea) (Zimba et al., 2011) jsou pravidelnou součástí nádrží pro zásobení obyvatelstva vodou, nelze toto nebezpečí podceňovat. Zvláště když informace o tomto toxinu jsou zatím zcela nedostatečné (Kasich et al., 2013). Krásnoočko krvavé navíc není jediným zdrojem euglenofycinu. Tento toxin produkuje nejméně dalších 8 druhů krásnooček (Zimba et al., 2004).
      Po chemické stránce byl euglenofycin charakterizován jako derivát piperidinu, přesněji 2,6-disubstituovaného piperidinu (Zimba et al., 2010). Látky podobné struktury nacházíme jako součást mravenčích jedů (Chen et al. 2009), např. solenopsinů (Abrunhosa-Thomas et al., 2013). Není jistě bez zajímavosti, že při koupání v našem rybníce nás ohrožuje velmi podobný toxin, jako když si lehneme do mraveniště.
     Výsledky studia mechanimu cytotoxického účinku euglenofycinu vedou některé autory k domněnce, že by tento alkaloid, nebo jeho synteticky připravené deriváty, mohly jednou najít uplatnění v boji se zhoubnými nádory (Zimba, 2011; Zimba et al., 2012; Wahome et al., 2014).