Vítejte na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
Přihlásit se nebo Registrovat Domů  ·  Prof. Patočka  ·  Student ART  ·  Student RA  ·  Student KRT  ·  Doktorand  ·  Fórum  

  Moduly
· Domů
· Archív článků
· Doporučit nás
· Články na internetu
· Fotogalerie
· Poslat článek
· Průzkumy
· Připomínky
· Soubory
· Soukromé zprávy
· Statistiky
· Témata
· Top 10
· Váš účet
· Verze pro PDA
· Vyhledávání

  Skupiny uživatelů
· Prof. Patočka
· Student ART
· Student RA
· Student KRT
· Doktorand

  Kdo je online
V tuto chvíli je 3406 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde


  Články vlastní: Chemie a toxikologie jedu
Publikováno: Čtvrtek, 02.11. 2006 - 09:44:23 Od: Prof. Patocka
prof Patočka

Chemie a toxikologie jedu "ohňových mravenců".

Jiří Patočka

O rezavých invazivních mravencích Solenopsis invicta Buren, kteří se nekontrolovaně šíří ze své původní vlasti Argentiny do různých částí světa, bylo i u nás již vícekrát referováno (např. Vesmír 73, 354, 1994/6; 78, 55, 1999/1; 84, 378, 2005/7; 85, 449, 2006/8). Tito jihoameričtí mravenci z deštných pralesů jsou katastrofou pro druhovou pestrost členovců všude tam, kde se usídlí. Jsou omnivorní a sežerou na co přijdou. Jsou neobyčejně agresivní a to i vůči lidem a velmi bolestivě koušou a bodají. Zejména bodnutí žihadlem je velmi nepříjemné. Jejich jed zanechává puchýře, které svědí a pálí několik dnů, takže ne nadarmo jsou nazývání fire ants, ohňoví mravenci. O jejich biologii toho již víme relativně hodně, i když mnohé zůstává záhadou. Co ale víme o chemii a toxikologii jejich jedu? Bohužel, jen velmi málo. Ale i to málo co víme, je zajímavé.



Mravenci používají svůj jed k imobilizaci a usmrcení své kořisti. Jeho významnou složkou jsou živočišné alkaloidy ze skupiny piperidinu, dusíkaté heterocyklické sloučeniny, která je podstatou i některých rostlinných alkaloidů (např. koniin z bolehlavu, arekolin z arekové palmy apod.). V jedu mravenců rodu Solenopsis byly nalezeny cis- a trans-2,6-disubstituované piperidiny, zvané solenopsiny (trans-) resp. isosolenopsiny (cis-). Studium jejich farmakologických a toxikologických vlastností bylo zahájeno teprve nedávno. Bylo např. zjištěno, že isosolenopsin A (cis-2-methyl-6-undecylpiperidin) je velmi účinným a selektivním inhibitorem enzymu, který je v organismu savců zodpovědný za syntézu oxidu dusnatého (NO) (Int J Toxicol 22, 81, 2003/2). Protože NO je významnou signální molekulou, může být inhibice NO-syntázy jedním z toxických mechanismů jedu. V experimentu na zvířatech bylo prokázáno, že solenopsiny a isosolenopsiny působí toxicky na nervový a na kardiovaskulární systém živočichů (Ann Allergy Astma Immunol 94, 380, 2005/3) a mohou být příčinou kardiorerspiračního selhání, které je častou komplikací či příčinou smrti po pobodání tímto mravencem (Am J Forensic Med Pathol 19, 137, 1998/2). Solenopsiny a isosolenopsiny tvoří 95% organických látek jedu mravence S. invicta, zbývajících 5% tvoří pravděpodobně proteiny, o jejichž struktuře a biologických vlastnostech zatím nic nevíme, ale jsou zřejmě hlavními nositeli alergenních vlastností jedu. Dosud není známo, která ze složek jedu způsobuje pocit nesnesitelného pálení a jaký mechanismus se při tom uplatňuje.

Kolonie mravenců S. invicta komunikují pomocí chemických signálů, ale o chemické podstatě těchto látek (feromonů) nevíme téměř nic. Spekuluje se o tom, že takových chemických signálních molekul musí být asi 10 až 20, aby kolonie byla životaschopná. Jedná se o chemické látky, které charakterizují příslušnost jedince k mraveništi, pomocí nichž komunikují dělnice mezi sebou (např. poplachový a značkovací feromon), pomocí nichž udržuje královna rovnováhu mezi počtem jedinců jednotlivých kast a jejich soudržnost, láká samečka (sexuální feromony), atd (J Comp Physiol 159, 741, 1986/6). Nedávno bylo zjištěno (Naturwissenschaften 89, 302, 2002/7), že jako poplachový feromon fungují u druhu S. invicta substituované pyraziny a že hlavními složkami sexuálního a rekogničního feromonu královny jsou invictolid a 1-pentyl-a-pyron, které však působí pouze v kombinaci s vyššími nenasycenýmu uhlovodíky Z-9-pentakosenem a Z-9-trikosenem.

Isosolenopsin n = 8

Isosolenopsin A n = 10

Isosolenopsin B n = 12

Isosolenopsin C n = 14

 
 
  Přihlásit se
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

  Související odkazy
· Více o tématu prof Patočka
· Další články od autora Prof. Patocka


Nejčtenější článek na téma prof Patočka:
Kyselina fytová a naše zdraví


  Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.95
Účastníků: 20

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné


  Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

 Poslat článek Poslat článek





Odebírat naše zprávy můžete pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt.
Powered by Copyright © UNITED-NUKE, modified by Prof. Patočka. Všechna práva vyhrazena.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.32 sekund

Hosting: SpeedWeb.cz

Administrace