Solidago virgaurea L. (zlatobýl obecný, celík zlatobýl) je vytrvalá bylina z čeledi Asteraceae (hvězdnicovité). Rostliny jsou 30-100 cm vysoké, mají tmavé oddenky a jednoduchou přímou lodyhu. Přízemní listy jsou řapíkaté, s čepelí kopinatou až obvejčitou, lodyžní listy jsou střídavé, čárkovitě kopinaté. Květy jsou žluté, trubkovité i jazykovité, uspořádány jsou v úborech. Úbory mají v průměru 1-2 cm, uspořádány jsou v latovitých květenstvích. Plodem jsou nažky s chmýrem. Rostliny rostou na suchých stráních, světlých lesích, pasekách a železničních náspech, a to zejména v suprakolinním a submontánním stupni. Zlatobýl obecný je rozšířen v mírném pásu Evropy, Asie, Afriky a Severní Ameriky. Druh zahrnuje řadu poddruhů a variet, někdy označovaných jako samostatné druhy, taxonomická problematika dosud není dořešena. V České republice rostou i některé nepůvodní zlatobýly, zejména severoamerické druhy Solidago gigantea a S. canadensis (Slavík, 2004). Rostlina poskytuje drogu Solidaginis virgaureae herba (ESCOP, 2003; Wichtl, 2004), na jejíž kvalitu lze usuzovat z obsahu leiokarposidu (Bager et al., 1998).
Obsahové látky Rostliny obsahují flavonoidy (astragalin, hyperosid, kvercetin, isokvercetin, kaempferol, rutin), mono- a bidesmosidické triterpenické saponiny oleananového typu (deriváty kyseliny polygalové - virgaureasaponiny 1-3), fenolické glykosidy (leiokarposid a virgaureosid A), diterpenové laktony cis-clerodanového typu, malé množství silice obsahující monoterpeny a seskviterpeny (pinen, limonen, elemen, myrcen), organické kyseliny a polysacharidy (van Wyk a Wink, 2005; ESCOP, 2003). Zjištěno bylo odlišné zastoupení obsahových látek u zlatobýlu pocházejícího z Evropy a zlatobýlu pocházejícího z Asie (Wichtl, 2004; Williamson, 2003). Přítomnost leiokarposidu byla prokázána pouze u druhu S. virgaurea (Thiem et al., 2001).
Využití Tradičně se zlatobýl používá jako diuretikum a močové desinficiens při léčbě zánětů ledvin a močového měchýře. Je také součástí směsí určených k léčbě nachlazení a revmatických potíží. Externě se používá při zánětu sliznic a kožních onemocněních (van Wyk a Wink, 2005). Z květů se kdysi získávalo žluté barvivo (Slavík, 2004). Současné studie potvrzují řadu účinků na organismus. V experimentech byly potvrzeny účinky diuretické, protizánětlivé, analgetické, spasmolytické a antimikrobiální (ESCOP, 2003; Thiem a Go¶liñska, 2002). Za diuretické účinky zodpovídá zejména fenolický diglukosid nazvaný leiokarposid (Chodera et al., 1986; van Wyk a Wink, 2005), který má také analgetické a protizánětlivé účinky (Metzner et al., 1984). Saponiny a fenolické látky mají účinek protizánětlivý, spasmolytický a analgetický (van Wyk a Wink, 2005; Wichtl, 2004). Clerodanové diterpeny mají antimikrobiální účinky, potvrzeno bylo působení proti bakteriim (Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Staphylococcus epidermidis, Proteus vulgaris a další), plísním (Aspergillus niger) a amébám (Acanthamoeba sp.) (Thiem a Go¶liñska, 2002; Derda et al., 2009). Obsahové látky vykazují také imunomodulační a protinádorové působení (ESCOP, 2003; Gross et al., 2002). Zlatobýl v kombinaci s topolem osikou (Populus tremula) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) se používá k léčbě revmatických obtíží (přípravek Phytodolor). Účinnost byla potvrzena ve studiích, zjištěny byly účinky protizánětlivé, protiedémové, antioxidační a analgetické (Gundermann a Müller, 2007; von Kruedener et al., 1995).
Literatura Bader G, Lück L, Schenk R, Hirschelmann R, Hiller K. Leiocarposid--lead structure for the quality assurance of Solidaginis virgaureae herba. [Article in German] Pharmazie. 1998; 53(11): 805-806. Derda M, Hada¶ E, Thiem B. Plant extracts as natural amoebicidal agents. Parasitol Res. 2009; 104: 705–708. Gross SC, Goodarzi G, Watabe M, Bandyopadhyay S, Pai SK, Watabe K. Antineoplastic activity of Solidago virgaurea on prostatic tumor cells in an SCID mouse model. Nutr Cancer. 2002; 43(1): 76-81. Gundermann KJ, Müller J. Phytodolor - effects and efficacy of a herbal medicine. Wien Med Wochenschr. 2007; 157 (13-14): 343-7. Chodera A, Dabrowska K, Skrzypczak L, Budzianowski J. Further studies on the diuretic effect of leiocarposide. [Article in Polish] Acta Pol Pharm. 1986; 43(5): 499-503. Metzner J, Hirschelmann R, Hiller K. Antiphlogistic and analgesic effects of leiocarposide, a phenolic bisglucoside of Solidago virgaurea L. [Article in German] Pharmazie. 1984; 39(12): 869-870. Slavík B. Solidago L. In: Slavík B, Štěpánková J. Květena ČR 7. Academia Praha 2004. 114-123. The ESCOP Monographs 2nd ed.. The Scientific Foundation for Herbal Medicinal Products. Thieme 2003. 487-491. Thiem B, Go¶liñska O. Antimicrobial activity of Solidago virgaurea L. from in vitro cultures. Fitoterapia 2002; 73: 514–516. Thiem B, Weso³owska M, Skrzypczak L, Budzianowski J. Phenolic compounds in two Solidago L. species from in vitro culture. Acta Pol Pharm. 2001; 58(4): 277-281. van Wyk B-E, Wink M. Medicinal Plants of the World. Timber Press, Portland, Oregon USA 2005. 305. von Kruedener S, Schneider W, Elstner EF. A combination of Populus tremula, Solidago virgaurea and Fraxinus excelsior as an anti-inflammatory and antirheumatic drug. A short review. Arzneimittelforschung. 1995; 45(2): 169-71. Wichtl M (ed.). Herbal Drugs and Phytopharmaceuticals. A Handbook for Practice on Scientific Basis. Medpharma, CRC Publishers 2004. 582-586. Williamson EM. Potter´s Herbal Cyclopaedia. The autoritative reference work on plants with a known medicinal use. Saffron Walden, The C. W. Daniel Company Limited 2003. 198-199.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
