Lecha jarní (Lathyrus vernus L.) je běžný druh středoevropské hájové květeny a jeden z asi 200 druhů hrachorů rostoucích převážně na severní polokouli (Ehrlén 1995). Je to časná jarní bylina, vyrůstající hned po odkvětu jarních cibulovin jako jsou sněženky, bledule či talovíny a současně se sasankami, dýmnivkami a prvosenkami. Lecha jarní je jeden z našich tří nejběžnějších hrachorů. Tato vytrvalá bylina roste obvykle ve smíšených či v listnatých lesích s dostatkem humusu. Má čtyřhranné, 15–40 cm vysoké rýhované lodyhy. Listy mají 2 až 4 páry lístků, vřeteno listu je zakončeno hrotem. Květy jsou po 2 až 5 v hroznu (Kenicer 2008).
Zajímavostí
rostliny jsou její květy s typickou stavbou motýlokvětých rostlin, které v
průběhu kvetení mění barvy. Nejprve jsou červenofialové, později namodralé až
zelenomodré. Na změně barvy se podílí měnící se vzájemný poměr tří
anthokyaninových pigmentů – delfinidinu, petunidinu a malvidinu. Pigmenty jsou
v rostlině přítomny ve formě monoglykosidů (Pecket 1960). Vonné látky květů
nebyly blíže analyzovány, převažují však monoterpeny (Barták et al. 2003).
Nadměrnou
konzumací některých typů hrachoru lze u lidí i u zvířat vyvolat onemocnění
zvané lathyrismus (Spencer a Schaumburg, 1983). Jedná se o otravu, způsobenou
neurotoxickými aminokyselinami přítomnými v hrachorech. Tyto aminokyseliny jako
např. BOAA (β-oxalyl-amino-L-alanin, CAS Number 5302-45-4) interferující s glutamátergní
neurotransmisí a vyvolávající nervové příznaky, zejména slabost až spastickou
parézu dolních končetin (paraparéza), tzv. neurolathyrismus (Ravindranath, 2002). Neurolathyrismus se
vyskytuje v některých oblastech Asie či Afriky, kde se tyto rostliny nadměrně
využívají jako zdroj potravy, obvykle v souvislosti s hladem a nedostatkem
kvalitnější potravy (Barceloux, 2009). Někdy jsou nervové příznaky provázeny
poškozením pojiva kloubů a kostí (osteolathyrismus) (Plenk, 1976), resp. cév
(angiolathyrismus) (Hosoda a Iri, 1966).
Látky
vyvolávající lathyrismus jsou označovány jako lathyrogeny a kromě aminokyselin
z hrachorů sem patří i některé syntetické látky, jako např. gama-aminopropionitril,
semikarbazid či isoniazid. Tyto látky narušují funkci enzymu lysyloxidázy s
následným snížením pevnosti kolagenu, resp. stability celého pojivového aparátu
(Arem, 1985).
Literatura
Arem A. Collagen modifications. Clin Plast Surg. 1985;
12(2): 209-220.
Barceloux DG. Grass pea and neurolathyrism (Lathyrus sativus
L.). Dis Mon. 2009; 55(6): 365-372.
Barták P, Bednář P, Čáp L, Ondráková L, Stránský Z. SPME – A
valuable tool for investigation of flower scent. J Sep Sci 2003; 26(8):
715-721.
Ehrlén J. Demography of the perennial herb Lathyrus vernus.
I. Herbivory and individual performance. J Ecol 1995; 83: 287-295.
Hosoda Y, Iri H. Angiolathyrism. 1. A histological and histochemical
study on successive changes of the lathyritic rat aorta. Acta Pathol Jpn. 1966;
16(3): 239-252.
Kenicer G. An Introduction to the genus Lathyrus L. Curtis's
Bot Magazine 2008; 25(4): 286-295.
Pecket RC. The nature of the variation in flower colour in
the genus Lathyrus. New Physiologist 1960; 59(2): 138-144.
Plenk H Jr. Osteolathyrism. Quantitative-morphological
studies on the experimental rat skeletal disease. [Article in German] Bibl Anat. 1976; 14:
1-102.
Ravindranath V. Neurolathyrism: mitochondrial dysfunction in
excitotoxicity mediated by L-beta-oxalyl aminoalanine. Neurochem Int. 2002; 40(6): 505-509.
