Sekundární metabolity
třepenitky cihlové a jejich biologická aktivita
Jiří Patočka, Kateřina
Svobodová, Radoslav Patočka
Makroskopické houby získaly v průběhu staletí dobrou pověst jako oblíbené a cenné potraviny s nízkým obsahem kalorií, ale s vysokým obsahem esenciálních aminokyselin, vitamínů a vlákniny. Praxe prokázala, že mohou být zařazeny do všestranné a vyvážené stravy a že představují nejen chutné a zdravé jídlo, ale také bohatý zdroj biologicky aktivních přírodních produktů s terapeutickým potenciálem. Ne všechny houby jsou však jedlé a některé jsou dokonce smrtelně jedovaté. Podle zprávy Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), existují záznamy o více než 1100 houbách z 85 zemí světa s různým stupně poživatelnosti (Boa, 2014). Nicméně, poživatelnost hub je termín značně subjektivní; poživatelnost některých hub se může v jednotlivých regionech značně lišit. Některé druhy se konzumují až poté, co jsou zpracovány specifickým způsobem.
Třepenitka cihlová. Foto: Kateřina Svobodová
Takovou houbou je i třepenitka cihlová (Hypholoma lateritium (Schaeff.) P. Kumm. 1871), o níž pojednává náš článek. V Evropě je považována za nejedlou houbu, kterou se pro její hořkou chuť nedoporučuje sbírat. Naproti tomu v Japonsku, Koreji, ale i Spojených státech je to populární jedlá houba (Ványolós et al., 2020).
Třepenitka cihlová, saprofytická houba, kterou jako první popsal německý mykolog Jacob Christian Schaeffer v roce 1762, roste hojně od srpna do konce listopadu v trsech na dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů. Roste ale i mimo les na rozkládajícím se dřevě buků, dubů a bříz. Její klobouk je široký 2 – 10 cm, nejprve polokulovitý, později vyklenutý až téměř plochý, hladký a na středu cihlově červený až červenohnědý. Směrem ke krajům barva bledne a získává žlutookrový odstín. Okraj klobouku je v mládí podvinutý se zřetelnými zbytky bělavého vela. Třeň bývá až 12 cm vysoký a v mládí pokrytý bělavými vlákny. Lupeny jsou husté, zpočátku bělavě nažloutlé, později nafialověle olivové. Výtrusy jsou elipsoidní, hladké, tmavě hnědé, 6-8x3-4µm velké (Škubla, 2007).
Z plodnic třepenitky cihlové byla izolována a charakterizována řada sekundárních metabolitů, jako např. terpeny, ale i četné další látky (Chuluunbaatar et al., 2019). Chemické struktury některých těchto unikátních sloučenin jsou uvedeny zde.
Literatura
Boa E. Non-Wood Forest Products. 17. Wild edible fungi. A global overview of their use and importance to people; Food and Agriculture Organizaiton of the United Nations: Rome, Italy, 2014.
Chuluunbaatar B, Béni Z, Dékány M, Kovács B, Sárközy A, Datki Z. et al. Triterpenes from the mushroom Hypholoma lateritium: isolation, structure determination and investigation in Bdelloid Rotifer Assays. Molecules, 2019; 24(2): 301.
Škubla P. Velký atlas húb. Nakladatelství Príroda, 2007; s. 335. ISBN 978-80-07-01501-2
Ványolós A, Muszyñska B, Chuluunbaatar B, Gdula‐Argasiñska J, Ka³a K, Hohmann J. Extracts and steroids from the edible mushroom Hypholoma lateritium exhibit anti‐inflammatory properties by inhibition of COX‐2 and activation of Nrf2. Chemistry Biodiversity, 2020; 17(9): e2000391.
