Chemické sekundární metabolity helmovky medonohé (Mycena renati)

Jiří Patočka, Lucie Zíbarová, Radoslav Patočka

Mycena renati je nápadný druh drobné lupenaté houby z čeledi Mycenaceae, rozšířený především v listnatých lesích Evropy (Lagana et al., 2002), Přestože je tato houba dobře známá mykologům díky charakteristickému žlutému třeni a růžově hnědému klobouku, její chemismus byl dlouhou dobu studován jen okrajově. V posledních desetiletích však výzkum sekundárních metabolitů rodu Mycena ukázal, že mnohé druhy této skupiny produkují neobvyklé dusíkaté přírodní látky, pigmenty a další biologicky aktivní metabolity s významnou ekologickou funkcí (Syarifah et al., 2021). 

Helmovka medonohá (Mycena renati). Foto: Mgr. Lucie Zíbarová.

Chrpa žlutá (Centaurea solstitialis L.): botanický význam, chemické složení, biologické účinky a ekologické souvislosti

Jiří Patočka

     Chrpa žlutá (Centaurea solstitialis L.; čeleď hvězdnicovité – Asteraceae) je jednoletá až ozimá bylina původem ze Středomoří a jihozápadní Asie, která se během posledních dvou století rozšířila do mnoha oblastí světa. Z původně nenápadné stepní a ruderální rostliny se stala jedním z nejvýznamnějších invazních druhů zejména v západní části Severní Ameriky, Austrálii, Jižní Americe a některých evropských regionech (Eriksen et al., 2014). Chrpa žlutá je vzpřímená rostlina dorůstající obvykle 30–100 cm. Vyznačuje se šedozelenými chlupatými listy, rozvětvenou lodyhou a nápadnými žlutými květními úbory. Typickým znakem druhu jsou dlouhé ostnité zákrovní listeny, které pravděpodobně přispívají k ochraně květenství před býložravci. Produkce semen je velmi vysoká; jedna rostlina může vytvořit tisíce semen, která si v půdě zachovávají životaschopnost několik let. Tato vlastnost významně podporuje její invazní schopnosti.

Chrpa žlutá (Centaurea solstitialis L.)

Gummiferol – cytotoxický polyacetylen z Adenia gummifera: chemická struktura, biologická aktivita a význam v protinádorovém výzkumu

Jiří Patočka, Misganaw Tegegne Ayana

     Gummiferol je vzácný přírodní polyacetylenový sekundární metabolit, který byl izolován z listů rostliny  čeledi Passifloraceae (mučenkovité). Rostlina je adaptována na tropické a subtropické oblasti s obdobími sucha. Přirozeně se vyskytuje například v Keni, Tanzanii, Zimbabwe, Zambii, Mosambiku a dalších zemích tropické Afriky. V etnobotanické medicíně afrických oblastí je A. gummifera používána při různých zdravotních obtížích trávicího traktu, při kožních nemocech a respirační infekcích. Používány jsou zejména listy, stonky, kořenová kůra a další části rostliny. Moderní farmakologický výzkum však ukazuje, že tradiční použití musí být posuzováno opatrně vzhledem k přítomnosti toxických sekundárních metabolitů (Mouafon & Katerere, 2025). 

Adenia gummifera

New insights into America's epidemic of ASD: chronic paracetamol, fluoride, and aluminum.

Anna Strunecká

    On April 15, 2025, the U.S. Centers for Disease Control and Prevention (CDC) published an analysis that found that the prevalence of ASD among 8-year-old children in the U.S. is one in 31 children of that age [1]. “The autism epidemicis running rampant,” said U.S. Health and HumanServices (HHS) Secretary Robert F. Kennedy, Jr. [2]. “The autism epidemic has now reached a scale unprecedented in human history because it affects the young.The risks and costs of this crisis are a thousand times more threatening to our country than COVID-19. Autism is preventable and it is unforgivable that we have not yet identified the underlying causes. We should have had these answers 20 years ago.”

    ASD covers a range of heterogeneous neurodevelopmental conditions, characterized by persistent deficits in social and communication interactions and presenting with repetitive, stereotypic interests and behaviors. ASD incorporates autistic disorder, Asperger’s disorder, childhood disintegrative disorder, and pervasive developmental disorder not otherwise specified [3]. The word autism is traditionally used interchangeably with ASD. ASD begins early in childhood and tends to persist into adolescence and adulthood. 

     One in 31 American children born in 2014 are disabled by autism. That’s up significantly from two years earlier and nearly five time shigher than hen the CDC first started running autism surveys in children born in 1992. Prevalence for boys is an astounding 1 in 20 and in Californiait’s 1 in 12.5.

Spirodiclofen: Toxikologický profil, zdravotní rizika a význam pro ochranu zdraví člověka

Jiří Patočka, Matěj Malík

     Spirodiclofen je syntetický akaricid patřící do skupiny derivátů kyseliny tetronové (tetronic acid derivatives), který byl vyvinut především k ochraně ovocných kultur proti roztočům, zejména sviluškám (Tetranychidae). Chemicky jde o sloučeninu 3-(2,4-dichlorfenyl)-2-oxo-1-oxaspiro[4.5]dec-3-en-4-yl-2,2-dimethylbutyrátu s molekulovým vzorcem C₂₁H₂₄Cl₂O₄. Působí jako inhibitor biosyntézy lipidů u roztočů, zejména narušuje vývoj vajíček a juvenilních stádií (Bretschneider et al., 2003). 

Spirodiclofen

Svlačec rolní (Convolvulus arvensis L.) ve světle nových vědeckých poznatků: biologie, chemie sekundárních metabolitů, ekologický význam a možné využití

Radoslav Patočka, Zdeňka Navrátilová, Jiří Patočka

     Svlačec rolní (Convolvulus arvensis L., čeleď Convolvulaceae) patří mezi nejznámější a zároveň nejproblematičtější vytrvalé plevelné rostliny mírného pásma. (Kaur & Kalia, 2012). Jeho nenápadné růžovobílé nálevkovité květy kontrastují s mimořádnou životaschopností, která z něj učinila jeden z nejodolnějších zemědělských plevelů světa. Moderní výzkum však ukazuje, že C. arvensis není pouze „škodlivý plevel“, ale také rostlina s pozoruhodnou biochemií, ekologickými strategiemi přežití a potenciálem pro výzkum bioaktivních látek (Sırrı et al., 2025). 

Svlačec rolní ( L.). Foto: Radoslav Patočka

Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) – pavouk s nepěknou pověstí

Jiří Patočka, Jana Jakubcová

     Zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium) patří mezi nejznámější evropské pavouky spojované s bolestivým kousnutím. S více než 40 000 dosud popsanými druhy představují pavouci jednu z nejrozmanitějších a nejúspěšnějších skupin živočichů (Vetter & Isbister, 2008). V médiích bývá západnice označována jako „nebezpečný jedovatý pavouk“, což vedlo k vytvoření poněkud přehnané pověsti. Pro člověka představuje většinou pouze lokální zdravotní riziko, nikoli smrtelné ohrožení. 

Zápřednice jedovatá náleží do čeledi zápřednicovitých (Cheiracanthiidae). Rod Cheiracanthium zahrnuje více než 200 druhů rozšířených v Evropě, Asii, Africe i Americe. Druh C. punctorium je původní v oblasti Evropy a západní Asie a v posledních desetiletích se jeho areál v Evropě rozšiřuje. Vyskytuje se zejména v teplejších oblastech, na suchých loukách, okrajích lesů, v ruderálních biotopech a zemědělské krajině. V České republice byl dlouho považován za vzácnější druh, ale v důsledku klimatických změn a oteplování dochází k jeho častějšímu výskytu i v severnějších oblastech (Dolanský, 2011). Typickým znakem tohoto pavouka je žlutavé až světle zelené zbarvení těla, oranžovohnědé chelicery (kusadla) a velikost samic kolem 10–15 mm. Samec bývá menší, ale pohyblivější. Pavouk si nestaví klasickou lapací síť, nýbrž charakteristický hedvábný vak („zápřed“), který slouží jako úkryt a místo pro kladení vajíček. Zápřednice svoji kořist aktivně loví.

Alkaloids of Echinocactus grusonii and Their Significance as Potential Therapeutic Agents for Neurodegenerative Diseases

Jiří Patočka, Maribel Ovando-Martinez, Radoslav Patočka

      The cactus Echinocactus grusonii Hildm. (also classified by some taxonomists as Kroenleinia grusonii) is one of the best-known representatives of the cactus family (Cactaceae). This so-called golden barrel cactus originates from central Mexico and is primarily recognized as an ornamental plant. However, only in recent years has evidence emerged suggesting that its chemical composition may also be of pharmacological importance, particularly due to the presence of secondary metabolites capable of modulating enzymes and molecular pathways associated with neurodegenerative processes (Oonsivilai et al., 2017).

Echinocactus grusonii Photo: Prof. Maribel Ovando-Martinez

Jiřina zahradní (Dahlia pinnata) ve světle moderní vědy

Jiří Patočka, Milena Patočková, Kamil Kuča

     Jiřina zahradní, botanicky označovaná jako Dahlia pinnata Cav., patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a představuje jednu z nejvýznamnějších okrasných rostlin moderního zahradnictví (Lim, 2013). Přestože je dnes známá především díky mimořádné barevné a tvarové rozmanitosti květů, současný vědecký výzkum ukazuje, že jde zároveň o druh s pozoruhodnou genetickou, biochemickou i farmakologickou hodnotou. V posledních letech se jiřina stala předmětem intenzivního zájmu molekulární biologie, genomiky, fyziologie rostlin a aplikovaného výzkumu zaměřeného na získávání bioaktivních látek.

Lykopsamin – významný pyrrolizidinový alkaloid rostlin, jeho chemie, biologické účinky a současné poznatky o rizicích

Jiří Patočka

     Lykopsamin (angl. lycopsamine) patří mezi pyrrolizidinové alkaloidy (PA), rozsáhlou skupinu sekundárních metabolitů rostlin, které slouží především jako chemická obrana proti býložravcům. Tyto látky jsou významné nejen z hlediska fytochemie, ale také toxikologie potravin, protože některé z nich mohou po metabolické aktivaci vyvolávat poškození jater, genotoxicitu a karcinogenní účinky (Wróbel, 1985). Lykopsamin je typický představitel tzv. 1,2-nenasycených pyrrolizidinových alkaloidů, což je strukturální skupina považovaná za toxikologicky nejvýznamnější. Vyskytuje se především v rostlinách čeledí Boraginaceae a Asteraceae. 

     Základní struktura pyrrolizidinových alkaloidů je tvořena pyrrolizidinovým jádrem, které vzniká spojením dvou pyrrolových kruhů. Lykopsamin (7-(2,3-dihydroxy-2-methylbutanoyloxy)-1-hydroxymethylpyrrolizidin)  je příbuzný alkaloidům jako jsou intermedin, symfytin nebo echimidin. Významným rysem lykopenu je přítomnost dvojné vazby mezi uhlíky 1 a 2 pyrrolizidinového skeletu, která umožňuje vznik vysoce reaktivních metabolitů. Právě tato strukturální charakteristika je spojena s toxickým potenciálem.