Křehutka vodomilná (Psathyrella piluliformis) – morfologie, ekologie a taxonomické zařazení

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Křehutka vodomilná (Psathyrella piluliformis (Bull.) P. D. Orton, 1969) představuje běžný druh stopkovýtrusné houby z čeledi Psathyrellaceae, řádu Agaricales, třídy Agaricomycetes a oddělení Basidiomycota. Tento druh je široce rozšířen v mírném pásu severní polokoule a patří mezi typické saprotrofní organismy podílející se na rozkladu lignocelulózového materiálu v lesních ekosystémech (Padamsee et al., 2008).

      Plodnice P. piluliformis jsou relativně drobné, avšak často rostou v hustých trsech. Klobouk dosahuje průměru přibližně 20–60 mm, v mládí je polokulovitý až zvoncovitý, později se rozprostírá do nízce vyklenutého tvaru. Povrch klobouku je výrazně hygrofánní – za vlhka má tmavě červenohnědou až kaštanovou barvu, zatímco při vysychání přechází do světle okrových odstínů. Charakteristickým znakem jsou zbytky vela na okraji klobouku, které mohou přetrvávat i u dospělých plodnic.

Absint: Historie, výroba a účinky na lidský organismus

Jiří Patočka, Bohumír Plucar

     Absint je vysoce alkoholický destilát rostlinného původu, tradičně spojovaný s kulturními, uměleckými a společenskými fenomény Evropy 19. století. Po dlouhou dobu byl považován za nápoj s mimořádně nebezpečnými účinky na lidské zdraví, což vedlo k jeho plošnému zákazu v řadě zemí (Amory, 1868). Moderní vědecký výzkum však tyto představy významně korigoval a umožnil objektivnější pohled na jeho chemické složení i biologické účinky (Lee & Balick, 2005). Cílem tohoto pojednání je analyzovat absint z hlediska jeho historického vývoje, technologie výroby a účinku na člověka, a to na základě současných poznatků chemie, toxikologie a medicíny.

Bioaktivní alkaloidy Nelumbo nucifera: chemie, farmakologie a terapeutický potenciál

Jiří Patočka, Kamil Kuča

     Nelumbo nucifera (lotos indický) představuje významnou léčivou rostlinu tradiční medicíny s širokým spektrem biologicky aktivních látek, mezi nimiž dominují alkaloidy typu benzylisochinolinů a aporfinů. Tyto sloučeniny vykazují významné farmakologické účinky, včetně neuroprotektivního, kardioprotektivního, protizánětlivého a protinádorového působení (Mukherje et al., 2008). Tento článek shrnuje současné poznatky o chemické povaze hlavních alkaloidů (např. nuciferin, neferin), jejich mechanismech účinku a potenciálním terapeutickém využití.

Toxicita směsí v klinické praxi: proč se „bezpečné dávky“ nesčítají

 Kamil Kuča

    V klasické toxikologii je hodnocení bezpečnosti chemických látek založeno převážně na studiu jednotlivých sloučenin. Každá látka je posuzována samostatně, její účinky jsou testovány v definovaných dávkách a na základě těchto dat jsou stanoveny limity považované za bezpečné. Tento přístup je metodicky správný, ale má jedno zásadní omezení. A to - neodpovídá plně realitě klinické praxe.

     Reálný pacient není exponován jedné látce, ale často celé řadě léčiv současně.

     Polyfarmacie (současné užívání více léčiv) se stává standardem zejména u starších pacientů. Není výjimkou, že pacient užívá pět, deset i více léků denně. Každý z nich může být podáván v dávce považované za bezpečnou. Přesto se v klinické praxi setkáváme s nežádoucími účinky, které nelze vysvětlit působením jediné látky.

Křivatec žlutý (Gagea lutea) a jeho současné využití

Milada Mičánková, Radoslav Patočka, Jiří Patočka

Pcháč bahenní (Cirsium palustre) a jeho současné využití

Jiří Patočka, Milena Patočková

     Pcháč bahenní (Cirsium palustre) je dvouletá až krátkověká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), široce rozšířená v Evropě a mírném pásu severní polokoule (Johannesen et al., 2008) Tradičně je vnímán jako plevelná rostlina vlhkých stanovišť, avšak současný výzkum poukazuje na jeho ekologický význam i potenciální využití v apidologii, ekologickém managementu a částečně i ve fytoterapii. Tento článek shrnuje botanické charakteristiky druhu, jeho ekologickou roli a analyzuje současné i perspektivní možnosti využití. Rod Cirsium zahrnuje řadu druhů známých jako pcháče, které jsou často spojovány s antropogenně ovlivněnými stanovišti. Cirsium palustre se však od mnoha jiných druhů liší svou vazbou na mokřadní a rašelinná stanoviště a významem v přirozených ekosystémech. Cirsium palustre je dnes předmětem zájmu nejen botaniků, ale i ekologů a vědců z oblasti aplikovaných věd.

     Pcháč bahenní je statná bylina dorůstající výšky až 2–2,6 m. Má přímou, ostnitě křídlatou lodyhu a peřenosečné, ostnité listy. Květenství tvoří nachově zbarvené úbory uspořádané ve vrcholících.  Plodem je nažka s chmýrem, umožňující šíření semen větrem (anemochorie) (Falińska, 1997). 

Aristochinolinové alkaloidy: Chemie a farmakologie

Jiří Patočka

     Aristochinolinové alkaloidy představují specifickou skupinu přírodních dusíkatých sekundárních metabolitů, které se vyznačují přítomností chinolinového jádra odvozeného od aromatického heterocyklu obsahujícího dusík. Tyto sloučeniny se vyskytují především v rostlinách, zejména v čeledích Rutaceae, Annonaceae a některých dalších taxonomických skupinách, kde plní důležité ekologické funkce, například obranu proti herbivorům či patogenům (Shi et al., 2004). Z chemického hlediska jde o strukturálně rozmanitou skupinu látek, jejichž biosyntéza je úzce spjata s metabolickými drahami aminokyselin, především tryptofanu a tyrosinu. Základní strukturou aristochinolinových alkaloidů je chinolinové jádro, které může být dále substituováno různými funkčními skupinami, jako jsou methoxylové, hydroxylové či alkylové substituenty. Tyto modifikace významně ovlivňují fyzikálně-chemické vlastnosti i biologickou aktivitu jednotlivých sloučenin. Některé aristochinolinové alkaloidy mohou obsahovat další kondenzované kruhy, čímž vznikají polycyklické struktury s vyšší rigiditou a specifickými interakcemi s biologickými cíli.

Citrinin: výskyt, toxicita a jeho současný význam

Jiří Patočka, Radoslav Patočka

     Citrinin je významný mykotoxin produkovaný vláknitými houbami (plísněmi) rodů Penicillium, Aspergillus a Monascus. Tento sekundární metabolit kontaminuje především obiloviny a potraviny rostlinného původu a představuje potenciální riziko pro zdraví člověka i zvířat (Frank, 1992). Hlavním cílovým orgánem jeho toxicity jsou ledviny (Flais & Peraica, 2009). V současnosti roste zájem o citrinin zejména v souvislosti s bezpečností potravin, globálním obchodem a klimatickými změnami, které ovlivňují výskyt plísní (de Oliveira Filho et al., 2017). Tento článek shrnuje základní poznatky o citrininu, jeho biologických účincích a významu v moderní společnosti.

     Mykotoxiny jsou sekundární metabolity mikroskopických hub, které mohou mít toxické účinky na člověka i zvířata. Citrinin patří mezi významné mykotoxiny, byl poprvé izolován ve 30. letech 20. století z  Penicillium citrínům (Guo et al., 2019). Vyskytuje se zejména v obilovinách, ale také v dalších potravinách, jako jsou fermentované produkty nebo ovoce.

Stylopin: chemická struktura, biosyntéza a biologická aktivita benzofenantridinového alkaloidu

Jiří Patočka

     Stylopin je přírodní alkaloid patřící do skupiny benzofenantridinových alkaloidů, které se vyskytují především v rostlinách čeledi makovitých (Papaveraceae) a routovitých (Rutaceae) (Laines-Hidalgo et al., 2022). Tyto sloučeniny jsou známé svou širokou škálou biologických účinků, včetně antimikrobiální, cytotoxické a protizánětlivé aktivity. Stylopin představuje zajímavý objekt studia nejen z hlediska chemie přírodních látek, ale také farmakologie a medicinální chemie. Vzniká metabolickou přeměnou z benzylisochinolinového alkaloidu (S)-reticulinu (Battersby et al., 1965). Je to nažloutlá amorfní látka sloužící pouze pro výzkumné účely. Neslouží k aplikaci na lidech či k veterinárnímu použití.

Stylopin

Nejnovější poznatky o máku vlčím (Papaver rhoeas)

Jiří Patočka, Milena Patočková

    Mák vlčí je kosmopolitní plevel (Papaver rhoeas L.) - čeleď Papaveraceae - a je to jedlá rostlina. Je také známá jako mák polní nebo flanderský mák. Přesný původ této rostliny není dobře znám. Někteří vědci se domnívají, že pochází ze severní Afriky, Evropy a západní Asie. Je proto pravděpodobné, že pochází z východního Středomoří, protože tato oblast spojuje tři výše zmíněné zeměpisné oblasti. Několik mezinárodních fytochemických studií ukazuje, že Papaver rhoeas obsahuje vysokou koncentraci sekundárních a primárních metabolitů, včetně aminokyselin, sacharidů, mastných kyselin, vitamínů, fenolických sloučenin, esenciálních olejů, flavonoidů, alkaloidů, kumarinů, organických kyselin a dalších sloučenin, což vysvětluje jeho použití ve výživě a tradičním lékopise. Může se konzumovat syrový nebo vařený a tradičně se používá k léčbě nervozity, nespavosti, zažívacích a dýchacích potíží, plešatosti, očních infekcí a také k léčbě spalniček (Grauso et al., 2921). V poslední době se pro něj nabízí i jiné uplatnění. Tento článek si klade za cíl přispět k poznání máku vlčího kritickým přehledem botanických vlastností, tradičního využití, obsahových látek a jejich farmakologického a jiného využití.

Mák vlčí (Papaver rhoes). Foto: Ing. Milena Patočková