Biliatreson,
toxický isoflavonoid Disphánií
Jiří Patočka
Disphánie (Disphania) jsou rostliny čeledi Amaranthaceae, rozšířené po celém světě od mírného pásma až po tropy. Jsou to většinou jednoleté rostliny pokryté krátkými žláznatými chloupky a aromatickou vůní, která nemusí být každému příjemná. Některé Disphánie jsou jedovaté, jako např. Disphania glomulifera rostoucí v Austrálii, kde má občas na svědomí otravy skotu (McKenzie et al., 2007).
Z Disphania glomulifera a D. littoralis, endemických rostlin spojených s ohnisky biliární atrézie v australských chovech hospodářských zvířat, byl izolován nezvyklý isoflavonoid, který vykazuje hepatotoxický účinek a vyvolává extrahepatotoxicitu u ryby Danio rerio (dánio pruhované, zebrafish) (Davenport, 2016). Tato látka byla nazvána biliatreson (Koo et al., 2015, 2016). Jedná se o derivát 1,2-diaryl-2-propenonu a tato aromatická část část molekuly je zřejmě zodpovědná za toxicitu látky (Koo et al., 2015).
Biliární atrézie je onemocnění, které se objevuje také u dětí. Biliární atrézie je nejčastější příčinou cholestázy v prvních 3 měsících života, stejně tak je nejčastější příčinou jaterní cirhózy, chronického jaterního selhání i nejčastější indikací k transplantaci jater v dětském věku (Bates et al., 1998).
Biliální atrézie je výsledkem destruktivního idiopatického zánětlivého fibrotizujícího procesu, který postihuje extrahepatální a u mnohých pacientů také intrahepatální žlučové cesty. Proces vede k jejich obliteraci, cholestáze, fibrotizaci a rozvoji cirhózy jaterní. Etiologie nemoci zůstává doposud neobjasněna, nepředpokládají se genetické vlivy. Zvažuje se virová etiologie, defekt morfogeneze nebo imunitního systému, toxická či teratogenní léze, porucha prenatální – perinatální nebo postnatální cirkulace, ale pravděpodobná je i kombinace uvedených příčin (Carceller et al., 2000). Reakcí na ně jsou vedle změn na extrahepatálních žlučovodech i zánětlivé změny v jaterním parenchymu, počáteční proliferace intrahepatálních žlučových cest a jejich následná apoptóza a fibrotizace. Biliatreson, látka schopná vyvolat experimentálně biliární atrézii (Patman, 2015), je proto významným nástrojem pro studium této nemoci a mohla by vnést jasno do tohoto složitého patofysiologického procesu (Waisbourd-Zinman et al., 2016; Zhao et al., 2016).
Literatura
Bates MD, Bucuvalas JC, Alonso MH, Ryckman C. Biliary atresia: Pathogenesis and Treatment. Seminars in Liver Disease 1998;18: 281–293.
Carceller A, Blanchard H, Alvares F, et al. Past and Future of Biliary Atresia. J. Pediatr Surgery 2000; 35: 717–720.
Davenport M. Biliary atresia: From Australia to the zebrafish. J Pediatr Surg. 2016; 51(2): 200-205.
Koo KA, Waisbourd-Zinman O, Wells RG, Pack M, Porter JR. Reactivity of Biliatresone, a Natural Biliary Toxin, with Glutathione, Histamine, and Amino Acids. Chem Res Toxicol. 2016; 29(2): 142-149.
Koo KA, Lorent K, Gong W, Windsor P, Whittaker SJ, Pack M, Wells RG, Porter JR. Biliatresone, a Reactive Natural Toxin from Dysphania glomulifera and D. littoralis: Discovery of the Toxic Moiety 1,2-Diaryl-2-Propenone. Chem Res Toxicol. 2015; 28(8): 1519-1521.
McKenzie RA, Burren BG, Noble JW, Thomas MB. Cyanide poisoning in cattle from Dysphania glomulifera (red crumbweed): using the internet for rapid plant identification and diagnostic advice. Aust Vet J. 2007; 85(12): 505-509. Erratum in: Aust Vet J. 2008; 86(1-2): 35.
Patman G. Biliary tract: Newly identified biliatresone causes biliary atresia. Nat Rev Gastroenterol Hepatol. 2015; 12(7): 369.
Waisbourd-Zinman O, Koh H, Tsai S, Lavrut PM, Dang C, Zhao X, Pack M, Cave J, Hawes M, Koo KA, Porter JR, Wells RG. The toxin biliatresone causes mouse extrahepatic cholangiocyte damage and fibrosis through decreased glutathione and SOX17. Hepatology. 2016; 64(3): 880-893.
Zhao X, Lorent K, Wilkins BJ, Marchione DM, Gillespie K, Waisbourd-Zinman O, So J, Koo KA, Shin D, Porter JR, Wells RG, Blair I, Pack M. Glutathione antioxidant pathway activity and reserve determine toxicity and specificity of the biliary toxin biliatresone in zebrafish. Hepatology. 2016; 64(3): 894-907.
