Jedovaté lektiny Adenií

Jiří Patočka

     Adenia je rod kvetoucích rostlin z čeledi mučenkovité (Passifloraceae).  Jsou to tropické a subtropické rostliny, rostoucí na Madagaskaru a ve východní a západní tropické Africe a jihovýchodní Asii. Lze je nalézt na různých typech stanovišť, od suchých afrických pouští, až po vlhké pralesy jihovýchodní Asie (Hearn, 2006). Existuje kolem 100 druhů Adenií.

     Několik druhů Adenií se používá v tradiční africké medicíně. Různé části A. cissampeloides se používají k léčbě gastrointestinálních problémů, zánětů, bolesti, horečky, malárie, malomocenství, svrabu, cholery, anémie, zánětu průdušek, pohlavně přenosných chorob  i duševních nemoci (Grace a Fowler, 2007). Mnohé Adenie jsou jedovaté. Obsahují lektiny, jako jsou lanceolin, stenodactylin a volkensin (Stirpe et al., 2007).
     Lektiny jsou velkou a důležitou skupinou proteinů neimunitního původu, které dokážou s vysokou mírou specifity rozpoznávat a vázat cukry, ať už volné nebo vázané na glykoproteinech nebo glykolipidech. Lektiny nekatalyzují žádnou chemickou reakci, tedy nevykazují enzymatickou aktivitu, ale mnohé z nich patří mezi smrtelně jedovaté látky, jako např. ricin ze semen skočce obecného (Ricinus communis).
      Lektiny jsou řazeny mezi tzv. ribosomální jedy (proteiny inaktivující ribosomy, RIP), protože blokují činnost těchto organel, v nichž jsou v buňce syntetizovány proteiny. O jejich jedovatosti svědčí fakt, že některé z nich, jako např. ricin nebo abrin (lektin z Abrus precatorius) jsou na seznamu nebezpečných látek, na něž se vztahuje mezinárodní Úmluva o zákazu bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní (Patočka a Středa, 2003). Mezi velmi jedovaté lektiny patří i ty, které byly izolovány z Adenií. Lanceolin z Adenia lanceolata, stenodyctylin z A. Stenodactyla a volkensin z  A. volkensii (Stirpe et al., 2007; Bateli et al., 2010).
    Akutní toxicita (48 hodin) těchto intraperotoneálně poadaných lektinů pro myš, vyjádřená střední smrtnou dávkou (LD50), je 8,16 µg/kg  pro lanceolin, 2,76 µg/kg pro stenodactylin a 1,38 µg/kg pro volkensin (Chambery et al., 2007; Monti et al., 2007). Tyto lektiny tak patří mezi nejjedovatější rostlinné jedy.

Literatura
Battelli MG, Scicchitano V, Polito L, Farini V, Barbieri L, Bolognesi A. Binding and intracellular routing of the plant-toxic lectins, lanceolin and stenodactylin. Biochim Biophys Acta (BBA)-General Subjects, 2010; 1800(12), 1276-1282.
Grace  OM, Fowler D. Adenia cissampeloides (Planch. ex Hook.) Harms. Archived May 8, 2012, at the Wayback Machine. In: Schmelzer, G. H. and A. Gurib-Fakim (Eds.) Prota 11(1): Medicinal Plants/Plantes médicinales 1. PROTA, Wageningen, Netherlands, 2007.
Hearn  DJ. Adenia (Passifloraceae) and its adaptive radiation: phylogeny and growth form diversification. Systematic Botany. 2006; 31 (4): 805–821.
Chambery A, Severino V, Stirpe F, Parente A. Cloning and expression of the B chain of volkensin, type 2 ribosome inactivating protein from Adenia volkensii harms: co-folding with the A chain for heterodimer reconstitution. Protein Expr Purif. 2007; 51(2): 209-215.
Monti B, D'Alessandro C, Farini V, Bolognesi A, Polazzi E, Contestabile A, Stirpe F, Battelli MG. In vitro and in vivo toxicity of type 2 ribosome-inactivating proteins lanceolin and stenodactylin on glial and neuronal  cells. Neurotoxicology. 2007; 28(3): 637-644.
Patočka J, Středa L. Plant toxic proteins and their current significance for warfare and medicine. J Appl Biomed. 2003; 1(3): 141-147.
Stirpe F, Bolognesi A, Bortolotti M, Farini V, Lubelli C, Pelosi E, Polito L, Dozza B, Strocchi P, Chambery A, Parente A, Barbieri L. Characterization of highly toxic type 2 ribosome-inactivating proteins from Adenia lanceolata and Adenia stenodactyla (Passifloraceae). Toxicon. 2007; 50(1): 94-105.