Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc

Toxické polypeptidy jedu pavouka snovačky jedovaté

Jiří Patočka

Jed snovačky jedovaté (Latrodectus mactans), tvořený směsí extrémně toxických polypeptidů, je jedním z nejúčinnějších živočišných jedů. Tento pavouk se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech celého světa. Na severoamerickém kontinentu je známa jako "černá vdova" (black widow): černě zbarvená samička sežere po kopulaci svého partnera, neboli "ovdoví". Snovačka patří mezi jedovaté pavouky, jejichž kousnutí může být pro člověka smrtelné (Kazbundová a Patočka 2006).

Jed "černé vdovy" obsahuje alfa-latrotoxin, který se specificky váže na cholinergní receptory presynaptické membrány v centrálním i periferním nervovém systému, destabilizuje membrány nervových buněk, otevírá iontové kanály a zvyšuje eflux Ca++ dovnitř neuronů. Mechanismus toxického účinku alfa-latrotoxinu není dosud plně objasněn. LD50 pro bílého laboratorního potkana při i.p. podání má hodnotu 0,55 mg/kg, pro myš 0,9 mg/kg. Dále bylo v jedu identifikováno pět latroinsektotoxinů, které ovlivňují uvolňování neurotrasmiterů z presynaptických zakončení u hmyzu a vykazují selektivní toxicitu pro tyto živočichy (Grishin 1998). Podobně působí také latrocrustatoxin, ale pouze u korýšů (Crustaceae) (Charakha et al. 1997).
Kousnutí snovačky vyvolává intoxikaci známou jako latrodectismus. Kousnutí snovačkou je velmi bolestivé a osud intoxikovaného je velmi nejistý po dobu několika dnů a úplné zotavení může trvat i několik týdnů. V rámci poskytování prvé pomoci se osvědčuje přikládání studených obkladů nebo vaků naplněných ledem. Postiženého je nutno co nejrychleji dopravit k lékaři. Pavouk je spíše pasivní, žije při zemi na loukách a pastvinách a zaútočí jen při vyrušení. Krátkkými, ale silnými kusadly prokousne kůži a vpraví jed do těla. Již několik minut po kousnutí se dostavuje nevolnost, slabost dolních končetin, bolesti břicha a hlavy. Krátce na to se objevují bolestivé svalové křeče a hypertenze. Symptomy se stupňují po donu několika hodin a přetrvávají až tři dny.. V místě kousnutí se objevuje erytém a ranka nekrotizuje. Intoxikovaný má vysokou teplotu, potí se a na kůži se objevují petechie. V laboratorním nálezu je pozorována hemolýza, hemoglobinurie, trombocytopenie a dochází k selhávání ledvin.Úmrtnost bez poskytnutí lékařské pomoci se pohybuje kolem 10 %. Pro zvládnutí závažného průběhu intoxikace je proto nutné podat specifické antisérum, které je účinné i proti jedu dalších pavouků rodu Latrodectus. Aby byla zaručena jeho účinnost, je nutné je aplikovat do 30 minut po kousnutí pavoukem (Peterson 2006). V místech, kde snovačky žijí, je kousnutí tímto pavoukem poměrně časté. Např. v Austrálii a na Novém Zélandu bylo v letech 1963 až 1976 zaznamenáno 2144 případů kousnutí australskou snovačkou Latrodectus mactans hasselti (Sutherland a Trinca 1978). Novější studie Isbistera a Graye (2003) zaznamenává 68 případů z různých částí Austrálie od února 1999 do března 2002.
Velmi citlivé na jed snovaček jsou kočky, pro něž je kousnutí téměř vždy smrtelné. Psi jsou sice odolnější, ale otrava má u nich velmi dramatický průběh.
Všechny tyto toxické polypeptidy snovaček se skládají z 1000 až 1200 aminokyselin a jejich molekulová hmotnost se pohybuje od 110 do 140 kDa (Rohou et al. 2006). Alfa-latrotoxin má vysokou strukturální homologií se skupinou glukagonu-podobných peptidů (Holz a Habener 1998).

Literatura

Grishin EV. Black widow spider toxins: the present and the future. Toxicon. 1998; 36(11): 1693-1701.
Grishin EV. Isolation and partial structural characteristics of major toxic components of Latrodectus pallidus venom. [Article in Russian] Bioorg Khim. 1997; 23(3): 163-167.
Holz GG, Habener JF. Black widow spider alpha-latrotoxin: a presynaptic neurotoxin that shares structural homology with the glucagon-like peptide-1 family of insulin secretagogic hormones. Comp Biochem Physiol B Biochem Mol Biol. 1998; 121(2): 1771-84.
Charakha AR, Shevchenko LV, Molodkin AK, Pluzhnikov KA, Volkova TM,
Isbister GK, Gray MR. Latrodectism: a prospective cohort study of bites by formally identified redback spiders. Med J Aust. 2003; 179: 455-456.
Kazbundová J, Patočka J. Jedovatí pavouci a nebezpečí jejich kousnutí. Voj Zdrav Listy 2006; 75(2): 65-70.
Peterson ME. Black widow spider envenomation. Clin Tech Small Anim Pract. 2006; 21(4): 187-190.
Rohou A, Nield J, Ushkaryov YA. Insecticidal toxins from black widow spider venom. Toxicon. 2006; [Epub ahead of print]
Sutherland SK, Trinca JC. Survey of 2144 cases of red-back spider bites: Australia and New Zealand, 1963-1976. Med J Aust. 1978; 2: 620-623.