Haloviry, skupina protivirově účinných sekundárních metabolitů nižších hub Scyta
Publikováno: Pondělí, 22.08. 2016 - 09:56:37
Téma: prof Patočka


Haloviry, skupina protivirově účinných sekundárních metabolitů nižších hub Scytalidium sp.

Jiří Patočka

     Scytalidium je rod anamorfických hub, který je má v přírodě široké zastoupení a zahrnuje 18 známých druhů (Kirk et al., 2009), které působí jako lidské patogeny a mohou vyvolávat u člověka různá plisňová onemocnění (Cursi  et al., 2011; Machouart  et al., 2013; Hariri et al., 2014; Dunlap et al., 2015). Druh Scytalidium dimidiatum (také známý jako Neofusicoccum mangiferae), vegetuje na čajových lístcích a může zbůsobit onychomykózu (Barua et al., 2007).



     Z hub rodu Scytalidium bylo již izolováno několik biologicky aktivních sekun¿¿?¿dárních metabolitů, jako např. polyketidický derivát spiroscytalin (Sy-Cordero et al., 2015) nebo jako jsou antivirově účinné lipofilní lineární hexypeptidy, nazvané haloviry A až E. Jejich N-konec je acylován kyselinou laurovou (C12) nebo myristovou (C14), mají neobvyklé  spojení dvou aminokyselin (Aib-Hyp) a na C-konci je karboxylová kyselina redukována na primární alkohol (Rowley et al., 2003). Haloviry nabízí široké uplatnění pro bioorganické chemiky. Jsou to krátké, synteticky dostupné peptidy a zdá se, že i jejich deriváty mají antivirovou aktivitu (Dalla Bona et al., 2006).

Literatura
Dalla Bona A, Formaggio F, Peggion C, Kaptein B, Broxterman QB, Galdiero S, Galdiero M, Vitiello M, Benedetti E, Toniolo C. Synthesis, conformation, and bioactivity of novel analogues of the antiviral lipopeptide halovir A. J Pept Sci. 2006; 12(12): 748-757.
Rowley DC, Kelly S, Kauffman CA, Jensen PR, Fenical W. Halovirs A-E, new antiviral agents from a marine-derived fungus of the genus Scytalidium. Bioorg Med Chem. 2003; 11(19): 4263-4274.
Sy-Cordero AA, Figueroa M, Raja HA, Meza Aviña ME, Croatt MP, Adcock AF, Kroll DJ, Wani MC, Pearce CJ, Oberlies NH. Spiroscytalin, a new tetramic acid and other metabolites of mixed biogenesis from Scytalidium cuboideum. Tetrahedron. 2015; 71(47): 8899-8904.
Cursi IB, Freitas LB, Neves Mde L, Silva IC. Onycomychosis due to Scytalidium spp.: a clinical and epidemiologic study at a University Hospital in Rio de Janeiro, Brazil. An Bras Dermatol. 2011; 86(4): 689-693. English, Portuguese.
Dunlap AE, Swinford AK, Wells KL. Disseminated Scytalidium infection in a German shepherd dog. Med Mycol Case Rep. 2015; 7: 20-22.
Hariri A, Choudhury N, Saleh HA. Scytalidium dimidiatum associated invasive fungal sinusitis in an immunocompetent patient. J Laryngol Otol. 2014128(11)1018-1021.
Kirk PM, Cannon PF, Minter DW, Stalpers JA. Dictionary of the Fungi (10th ed.). Wallingford: CABI.2008;  p. 627. ISBN 978-0-85199-826-8.
Machouart M, Menir P, Helenon R, Quist D, Desbois N. Scytalidium and scytalidiosis: what's new in 2012? J Mycol Med. 2013; 23(1): 40-46.
Barua P, Barua S, Borkakoty B, Mahanta J. Onychomycosis by Scytalidium dimidiatum in green tea leaf pluckers: report of two cases. Mycopathologia 2007; 164 (4): 193–195.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=901