Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Slzivky (Hebeloma), jedovaté houby

Slzivky (Hebeloma), jedovaté houby

Jiří Patočka

Slzivky (Hebeloma) je rod lupenitých hub, rozšířený po celé Evropě (Nilsson a Persson, 1977; Phillips, 1988) a Severní Americe, ale houby tohoto rodu byly zavlečeny i do Austrálie (Phillips, 1991). Jejich český název pochází z faktu, že za vlhkého počasí se na spodních částech lupenů tvoří malé kapičky vody. Houby vypadají, jako by slzely. Slzivky jsou nejedlé, středně jedovaté a u člověka způsobují gastrointestinální typ otravy (North, 1967; Trestrail, 1991). Otravy však nejsou časté. Houby mají nevalnou chuť a málokdo je proto sbírá. Prvé příznaky otravy se objevují 30 min až 2 hodiny po požití a otrava má podobu prudké gastritidy (Price, 1927).

     Rod Hebeloma je početný, jen v Evropě roste těchto hub několik desítek druhů a ani v ČR nejsou vzácné. Nejhojnější a díky tomu i nejznámější je slzivka oprahlá (Hebeloma crustuliniforme), poměrně velká houba s kloboukem o průměru až 90 mm, rostoucí hojně pod různými listnáči. Z dalších slzivek roste v našich lesích slzivka ředkvičková (H. sinapizans), kořenující (H. radicosum), zatvrdlá (H. senescens), sladkovonná (H. sacchariolens) nebo opásaná (H. mesophaeum).
     O přírodních chemických látkách zodpovědných za jedovatost slzivek toho moc známo není, ale zdá se, že to jsou převážně neobvyklé seskviterpeny nebo triterpenoidní glykosidy (Benjamin, 1995). V slzivce oprahlé a slzivce obrané (H. spoliatum) byly např. nalezeny toxické deriváty crustulinolu. 3-Acetyl-2-(3'-hydroxy-3'-methyl)glutarylcrustulinol, 3,21-diacetyl-2-(3'-hydroxy-3'-methyl)glutarylcrustulinol a 3-acetyl-2-(3'-hydroxy-3'-methyl)glutarylanhydrocrustulinol (Fujimoto et al., 1992).
     V slzivce Hebeloma longicaudum byly nalezeny seskviterpenické deriváty karyofyllenu (Wichlac et al., 1999) a v slzivce Hebeloma vinosophyllum toxické triterpenoidní glykosidy zvané hebevinosidy (Fujimoto et al., 1986, 1987). Už jich byla nalezena a identifikována slušná řada. Jsou to převážně deriváty 19-norlanosta-5,24-dienu a navzájem se liší různými cukernými složkami (Bocchi et al., 1992).

Literatura
Benjamin DR. Hebeloma crustuliniforme. pp. 362–363. in: Mushrooms: poisons and panaceas. A handbook for naturalists, mycologists and physicians. New York: WH Freeman and Company, 1995.
Bocchi M, Garlaschelli L, Vidari G, Mellerio G. New farnesane sesquiterpenes from Hebeloma senescens. J Nat Prod. 1992; 55(4): 428-431.
Fujimoto H, Hagiwara H, Suzuki K, Yamazaki M. New toxic metabolites from a mushroom, Hebeloma vinosophyllum. II. Isolation and structures of hebevinosides VI, VII, VIII, IX, X, and XI. Chem Pharm Bull (Tokyo). 1987; 35(6): 2254-2260.
Fujimoto H, Suzuki K, Hagiwara H, Yamazaki M. New toxic metabolites from a mushroom, Hebeloma vinosophyllum. I. Structures of hebevinosides I, II, III, IV, and V. Chem Pharm Bull (Tokyo). 1986; 34(1): 88-99.
Fujimoto H, Takano Y, Yamazaki M. Isolation, identification and pharmacological studies on three toxic metabolites from a mushroom, Hebeloma spoliatum. Chem Pharm Bull (Tokyo). 1992; 40(4): 869-872.
Nilsson S, Persson O. Fungi of Northern Europe 2: Gill Fungi. Penguin Books, 1977.
North P. Poisonous Plants and Fungi in colour. Blandford Press & Pharmacological Society of Great Britain, 1967.
Phillips R. Mushrooms of Great Britain and Europe. Pan Books, 1985.
Phillips R. Mushrooms of North America. Little, Brown & Co., 1991.
Price HW. Mushroom poisoning due to Hebeloma crustuliniforme. Am J Dis Childhood 1927; 34: 441-442
Trestrail JH. Mushroom poisoning in the United States-an analysis of 1989 United States Poison Center data. Clin Toxicol. 1991; 29(4): 459-465.
Wichlacz M, Ayer WA, Trifonov LS, Chakravarty P, Khasa D. A caryophyllene-related sesquiterpene and two 6,7-seco-caryophyllenes from liquid cultures of hebeloma longicaudum. J Nat Prod. 1999; 62(3): 484-486.