Janolusimid: toxický peptid nahožábrého plže Janolus cristatus
Publikováno: Úterý, 22.09. 2015 - 12:30:20
Téma: prof Patočka


Janolusimid: toxický peptid nahožábrého plže Janolus cristatus

Jiří Patočka

     Janolus cristatus (janolus hřebenitý) je nápadný nahožábrý plž čeledi Zephyrinidae žijící ve Středozemním moři, kde se živí mechovkami (Bryozoa), drobnými přisedle žijícími živočichy. Plž má průhledné tělo a lze tak vidět jeho vnitřnosti. Na hřbetě má nápadné kyjovité výběžky. Ty jsou pro život plže velmi důležité. Jestliže je napaden predátorem, výběžky se velmi snadno odlomí, a zatímco se jimi útočník zabývá, má čas odklidit se do bezpečí. Není to však jediný ochranný prvek. Podobně jako i jiní plži čeledi Zephyrinidae, brání se při napadení tak, že do okolní vody vypustí silný jed (Cimino a Ghiselin, 1999).



     Bylo zjištěno, že biologicky účinnou složkou tohoto jedu je lipofilní tripeptid (Sodano a Spinella, 1986), jehož struktura byla určena jako (5S)-3,3′-dimethyl-5-isopropylpyrrolidin-2,4-dion a potvrzena stereoselektivní 13-stupňovou syntézou (Giordano et al., 2000). Celkový výtěžek této syntézy byl nízký, jen 0,8 %, ale to už u vícestupňových syntéz bývá.

     To biosyntézy jedů probíhají s většími výtěžky. U janoluse hřebenitého je to však trochu komplikovanější. Možná jej nevyrábí tak docela sám. Poté, co velmi podobný tripeptid byl nalezen v novozélandské mechovce Bugula flabellata (Wang et al., 2015), a nazván janolusimid B, je pravděpodobné, že jeho zdrojem jsou právě mechovky. Ostatně není to nic překvapivého. Takových případů, kdy nějaký živočich pozře jiného živočicha a zmocní se tak jeho jedu, je známa celá řada. Nejznámějším příkladem jsou pralesničky, malé žáby deštných pralesů Jižní s Střední Ameriky. Pokud se v přírodě živí mravenci a jiným hmyzem, vylučují ve svých exokrinních žlázách velmi účinný jed. Tak účinný, že jej domorodci používají na otrávení šipek, kterými loví svou kořist. Odtud „šípové žáby“. Jakmile se však ocitnou v zajetí a jsou krmeny standardní stravou předkládanou jim jejich chovateli, svou jedovatost ztratí.
     Janolusimid B má ve své molekule o jeden atom uhlíku více než janolusimid a je N-methylderivátem janolusimidu (Wang et al. 2015).

Literatura

Cimino G, Ghiselin MT. (1999). Chemical defense and evolutionary trends in biosynthetic capacity among dorid nudibranchs (Mollusca: Gastropoda: Opisthobranchia). Chemoecology 1999; 9(4): 187-207.
Giordano A, Della Monica C, Landi F, Spinella A, Sodano G. Stereochemistry and total synthesis of janolusimide, a tripeptide marine toxin. Tetrahedron Letters 2000; 41(20): 3979-3982.
Sodano G, Spinella A. Janolusimide, a lipophilic tripeptide toxin from the nudibranch mollusc Janolus cristatus. Tetrahedron Letters 1986; 27(22): 2505-2508.
Wang J, Prinsep MR, Gordon DP, Page MJ, Copp BR. Isolation and stereospecific  synthesis of janolusimide B from a New Zealand collection of the bryozoan Bugula  flabellata. J Nat Prod. 2015; 78(3): 530-533.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=819