Zdravotní rizika veterinárního léčiva tilmicosinu
Publikováno: Středa, 11.03. 2015 - 08:53:55
Téma: prof Patočka


Zdravotní rizika veterinárního léčiva tilmicosinu

Jiří Patočka

     Tilmicosin (Micotil, EL-870, CAS Number 108050-54-0) je semisyntetické makrolidové antibiotikum podobné tylosinu (Andersen et al., 2012). V zemích EU je používán v zemědělské výrobě jako preparát Pulmotil, při chovu drůbeže, prasat a skotu jako přísada do krmiva, která chrání chovy před bakteriálními a mykoplasmovými nákazami (Morck et al. 1993; O'Connor et al. 2006). V USA byl tilmicosin zkoušen také jako léčivo moru včelího plodu (Reynaldi et al. 2008).



     Tilmicosin má bakteriostatické a ve vyšších koncentracích také baktericidní účinky a jeho toxický účinek na bakterie je způsoben blokováním bakteriální proteosyntézy (Poehlsgaard et al., 2012). Tilmicosin je především účinný na grampozitivní mikroorganismy, s výrazným efektem proti rodům Actinobacillus (Hemophilus) spp., Arcanobacterium (Actinomyces) spp., Pasteurella spp., a Mycoplasma spp. V zemědělských velkochovech je používán nejvíce při léčbě a profylaxi  pneumonie u prasat. Prasečí pneumonie vyvolávají nejčastěji bakterie Actinobacillus pleuropneumoniae, Mycoplasma hyopneumoniae nebo Pasteurella multocida, které jsou citlivé k tilmicosinu.
     Zvířata tilmicosin dobře snáší a při doporučeném dávkování jsou projevy jeho toxicity zaznamenávány jen výjimečně, nicméně při předávkování se projevují nežádoucí kardiovaskulární účinky (Jordan et al., 1993). Kardiovaskulární toxicita tilmicosinu byla několikrát zaznamenána také u člověka (McGuigan, 1994; Oakes a Seifert, 2008). Tilmicosin také nežádoucím způsobem ovlivňuje imunitu, protože má imunosupresivní účinky (Guan et al., 2011).
     Podobně jako ostatní veterinární přípravky používané jako profylaxe při chovu zvířat, také tilmicosin zanechává v mase zvířat rezidua a ta se tak stávají součástí lidské výživy. O jejich škodlivosti pro lidské zdraví či naopak o jejich neškodnosti byly napsány stovky vědeckých studií a tisíce studií „rádobyvědeckých“. Každý si může vybrat jaké chce. Používání profylaktických antibiotik však nelze ve velkochovech zastavit, neboť případná nákaza by znamenala nejen ztrátu zvířat, ale také ohrožení výživy obyvatelstva. Přítomnost reziduí těchto látek v mase či mléce zvířat je proto nevyhnutelná a vždy představuje určité riziko pro lidské zdraví.
      S tilmicosinem je tomu podobně. Jeho rezidua byla nalezena v kravském (Helton-Groce et al., 1993), ovčím (Parker et al., 1994), a kozím mléce (Parker et al., 1994; Stobba-Wiley et al., 2000b), v mase dobytka, prasat i drůbeže (Chan et al., 1994; Stobba-Wiley et al., 2000a) nebo ve vejcích (Wang et al., 2005).

Literatura
Andersen NM, Poehlsgaard J, Warrass R, Douthwaite S. Inhibition of protein synthesis on the ribosome by tildipirosin compared with other veterinary macrolides. Antimicrob Agents Chemother. 2012; 56(11): 6033-6036.
Guan S, Song Y, Guo W, Chu X, Zhang X, Wang D, Lu J, Deng X. Immunosuppressive activity of tilmicosin on the immune responses in mice. Immunopharmacol Immunotoxicol. 2011; 33(2): 323-328.
Helton-Groce SL, Thomson TD, Readnour RS. A study of tilmicosin residues in milk following subcutaneous administration to lactating dairy cows. Can Vet J. 1993; 34(10): 619-621.
Chan W, Gerhardt GC, Salisbury CD. Determination of tylosin and tilmicosin residues in animal tissues by reversed-phase liquid chromatography. J AOAC Int. 1994; 77(2): 331-333.
Jordan WH, Byrd RA, Cochrane RL, Hanasono GK, Hoyt JA, Main BW, Meyerhoff RD,  Sarazan RD. A review of the toxicology of the antibiotic MICOTIL 300. Vet Hum Toxicol. 1993; 35(2): 151-158.
McGuigan MA. Human exposures to tilmicosin (MICOTIL). Vet Hum Toxicol. 1994; 36(4): 306-308.
Morck DW, Merrill JK, Thorlakson BE, Olson ME, Tonkinson LV, Costerton JW. Prophylactic efficacy of tilmicosin for bovine respiratory tract disease. J Am Vet Med Assoc. 1993; 202: 273-277.
Oakes J, Seifert S. American association of poison control centers database characterization of human tilmicosin exposures, 2001-2005. J Med Toxicol. 2008; 4(4): 225-231.
O'Connor AM, Wellman NG, Evans RB, Roth DR. A review of randomized clinical trials reporting antibiotic treatment of infectious bovine keratoconjunctivitis in cattle. Anim Health Res Rev. 2006; 7: 119-127.
Parker RM, Patel RK. Determination of tilmicosin in ovine milk using high-performance liquid chromatography. Analyst. 1994; 119(12): 2577-2579.
Poehlsgaard J, Andersen NM, Warrass R, Douthwaite S. Visualizing the 16-membered ring macrolides tildipirosin and tilmicosin bound to their ribosomal  site. ACS Chem Biol. 2012; 7(8): 1351-1355.
Reynaldi FJ, Albo GN, Alippi AM. Effectiveness of tilmicosin against Paenibacillus larvae, the causal agent of American Foulbrood disease of honeybees.  Vet Microbiol 2008; 132: 119-128.
Stobba-Wiley CM, Chang JP, Elsbury DT, Moran JW, Turner JM, Readnour RS, Stobba-Wiley CM, Chang JP, Elsbury DT, Moran JW, Turner JM, Readnour RS. Determination of tilmicosin residues in chicken, cattle, swine, and sheep tissues by liquid chromatography. J AOAC Int. 2000a; 83(4): 837-846.
Stobba-Wiley CM, Readnour RS. Determination of tilmicosin residues in cow and  sheep milk by liquid chromatography. J AOAC Int. 2000b; 83(3): 555-562.
Wang J, Leung D, Butterworth F. Determination of five macrolide antibiotic residues in eggs using liquid chromatography/electrospray ionization tandem mass  spectrometry. J Agric Food Chem. 2005; 53(6): 1857-1865.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=750