Miltefosin, lék na viscerální leishmaniózu
Publikováno: Neděle, 16.11. 2014 - 14:06:43
Téma: prof Patočka


Miltefosin, lék na viscerální leishmaniózu

Jiří Patočka

      Miltefosin je syntetický derivát fosfocholinu, který byl před několika lety uveden na trh farmaceutickou firmou ASTA Medica, jako prostředek pro lokální léčbu kožních metastáz u rakoviny prsu (Clive et al., 1999). Alkylfosfochocholiny a alkylfosfolipidy byly koncem minulého století objeveny jako nová skupina protinádorových léčiv (Hilgard et al., 1993) s širokým spektrem terapeutického účinku (Pachioni, 2013) a zejména v kombinaci s ozařováním představují pokrok v léčení některých druhů nádorových onemocnění (Verheij et al., 2014).

MILTEFOSIN



     Miltefosin však může být užitečný také v terapii viscerální leishmaniózy. Toto parazitární onemocnění známé jako kala-azar, způsobuje infekcí sleziny, jater, kostní dřeně a retikuloendoteliálního systému. Onemocnění je způsobeno prvoky z rodu Leishmania, jejichž přenos na člověka probíhá štípnutím bodavého hmyzu rodu Phlebotomus a Lutzomyia, který žije především v lesnatých územích tropického a subtropického pásu (Kishore et al., 2006). Leishmanióza je významným zdravotním problémem v Asii, Jižní Americe a východní Africe. V rozvojových a chudých zemích je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí způsobující časté epidemie. Největší rozšíření této nemoci je v Indii, Brazílii a Súdánu.
     Ke stávajícím možnostem léčby patří organické sloučeniny antimonu, amfotericin B a lipozomální amfotericin B (Jha et al., 2013). Žádný z těchto léků však není příliš vhodný pro rozvojový svět. Léky se musí podávat parenterálně, mají nízkou účinnost a vysoký výskyt nežádoucích účinků a jsou drahé. Nalezení účinného prostředku proti leishmanióze, který by mohl být podáván perorálně, by bylo významným krokem k snížení mortality z této výážné nemocí v rozvojovém světě. Takovým lékem by mohl být právě miltefosin, který je pod názvem Zentaris v současné době testován jalo lék leishmaniózy (Kaminsky, 2002). Lék je levnější než předchozí preparáty, podává se perorálně, ale problémem zůstává rezistence některých kmenů Leischmánií (Vanaerscho et al., 2014).

Literatura
Clive S, Gardiner J, Leonard RC. Miltefosine as a topical treatment for cutaneous metastases in breast carcinoma. Cancer Chemother Pharmacol. 1999; 44 Suppl: S29-S30.
Hilgard P, Klenner T, Stekar J, Unger C. Alkylphosphocholines: a new class of  membrane-active anticancer agents. Cancer Chemother Pharmacol. 1993; 32(2): 90-95.
Jha RK, Sah AK, Shah DK, Sah P. The treatment of visceral leishmaniasis: safety and efficacy. JNMA J Nepal Med Assoc. 2013; 52(192): 645-651.
Kaminsky R. Miltefosine Zentaris. Curr Opin Investig Drugs. 2002; 3(4): 550-554.
Kishore K, Kumar V, Kesari S, Dinesh DS, Kumar AJ, Das P, Bhattacharya SK. Vector control in leishmaniasis. Indian J Med Res. 2006; 123(3): 467-472.
Pachioni Jde A, Magalhães JG, Lima EJ, Bueno Lde M, Barbosa JF, de Sá MM, Rangel-Yagui CO. Alkylphospholipids - a promising class of chemotherapeutic agents with a broad pharmacological spectrum. J Pharm Pharm Sci. 2013; 16(5): 742-759.
Vanaerschot M, Dumetz F, Roy S, Ponte-Sucre A, Arevalo J, Dujardin JC. Treatment failure in leishmaniasis: drug-resistance or another (epi-) phenotype?  Expert Rev Anti Infect Ther. 2014; 12(8): 937-946.
Verheij M, Moolenaar WH, Blitterswijk WJ. Combining anti-tumor alkyl-phospholipid analogs and radiotherapy: rationale and clinical outlook. Anticancer Agents Med Chem. 2014; 14(4): 618-628.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=710