Šišák vousatý je známou léčivkou tradiční čínské medicíny, která pročišťuje tělo, regeneruje sliznice a odstraňuje otoky. Potlačuje také růst nádorů a metastáz (Wong et al., 1992, 1996). Protinádorově účinnými látkami šišáku vousatého jsou feoforbid, derivát chlorofylu vhodný pro fotodynamickou terapii rakoviny (Tang eta l., 2006), barbatiny, neo-slerodanové diterpenoidní alkaloidy s cytotoxickou aktivitou (Dai et al., 2007; Qu et al., 2010) a polysacharisy s anti-proliferativním a anti-angiogenním účinkem (Yang et al., 2014).
     Šišák stranokvětý pochází se severní Ameriky, kde se používá v lidové medicíně silný odvar z kvetoucí nati při depresích (úzkost, nervozita, roztržitost a bušení srdce). Obsahovými látkami šišáku stranokvětého jsou flavonové glukuronidy (Makino et al., 2008; Zhang et al., 2009) a mezi nimi jeden, který nebyl nalezem v žádném, jiném přírodním zdroji: lateriflorin (5,6,-dihydroxy-7-glukuronyloxy-2'-methoxyflavon). Z dalších biologicky účinných látek byly v rostlině nelezeny dihydropyranokumariny, scutefloriny A a B (Li et al., 2009) a řada dalších fenolických látek (Li et al., 2012). Obsahové látky šišáku stranokvětého mají především sedativní a anxiolytické účinky (Award et al., 2003), což bylo ostatně prokázáno i v klinické studii na zdravých dobrovolnících (Wolfson a Hoffmann, 2003; Brock et al., 2014). Novější výzkumy však naznačují, že jeho využití v medicíně by mohlo být mnohem širší. Obsahové látky této drogy, zejména flavony, brzdí na zvířecích modelech rozvoj prionových chorob a zastavují rozvoj neurodegenerativních onemocnění (Eiden et al., 2012). Extrakty z šišáku stranolistého, jakož i jednotlivé sloučeniny mohou být považovány za slibné kandidáty pro vývoj nových terapeutických léčiv proti spongiformní encefalopatii a jiných neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.
      Scutellarin je přítomen v šišáku vousatém i v šišáku stranokvětém, ale je přítomen i v dalších rostlinách. Jeho biologická aktivita je velmi rozmanitá. Je vychytávačem volných radikálů (Liu et al., 2002; Hong et al., 2004), interaguje se serotoninovými receptory typu 5-HT7 se superrodiny povrchových buněčných receptorů (Gafner et al., 2003), chrání mozkové synaptosomy (Liu et al., 2003) a buňky před oxidativním stresem (Hong a Liu, 2006) a neurony a srdeční buňky před ischemií (Hu et al., 2005; Lin et al., 2007; Zhang et al., 2009; Tang et al., 2014), působí jako antidotum při otravě selenem (Eltayeb ert al., 2004), snižuje hypercholesterolemii navozenou dietou (Zhang et al., 2009), chrání před akutním poškozením plic (Tan et al., 2010), inhibuje proliferaci nádorových buněk (Li et al., 2010; Feng et al., 2012), chrání mozek před toxickým účinkem beta-amyloidu (Guo et al., 2011), inhibuje některé isoenzymy cytochromu P450 (Jian et al., 2012; Han et al., 2014; Lin et al., 2014), zvyšuje přirozenou antioxidační kapacitu buněk (Guo et al., 2011), je inhibitorem proteasomu (Wu et al., 2013), indukuje apoptózu přes signalizační dráhu STAT3 (Xu a Zhang, 2013), vyvolává hypertensi v mozku (Chen et al., 2013) a blokuje fibrózu myokardu indukovanou isoprenalinem (Zhou et al., 2014). Neuroprotektivní účinek scutellarinu může spočívat v inhibici zánětu v mikroglii (Wang et al., 2011)