Peptidové jedy australských pavouků rodu Atrax
Publikováno: Pátek, 27.12. 2013 - 15:23:25
Téma: prof Patočka

Peptidové jedy australských pavouků rodu Atrax

Jiří Patočka

     Se sklípkany rodu Atrax se můžeme setkat jen v Austrálii a Queenslandu, kde platí za velmi nebezpečné tvory. Žijí v trávě nebo v podrostu, kde si staví husté sítě ve formě trychtýře, v jehož nejužší části číhají na kořist. Jsou velmi agresivní a často napadnou i člověka (Pineda et al., 2012). Pro tvar stavby jejich pavučiny jsou známí pod názvem „funnel-web spider“ (Kazbundová a Patočka, 2006).

     Nejznámějším zástupcem je Atrax robustus, který patří k nejnebezpečnějším pavoukům na světě a vyskytuje se především v okolí Sydney, kde je znám jako „Sydney funnel-web spider“. Tito pavouci často vnikají do lidských obydlí, schovávají se v prádle a v oblečení a při manipulaci s ním mohou člověka kousnout. Kousnutí těchto sklípkanů je velmi nebezpečné a dokud nebylo k dispozici specifické antisérum, často končilo smrtí (Isbiter et al., 2003). Kousnutí je bolestivé a v místě kousnutí dochází ke krvácení a vzniku erytému. Účinek jedu je však převážně neurotoxický. Průběh otravy je rychlý, bylo zaznamenáno úmrtí již 15 min po kousnutí. Dochází k oběhové nestabilitě s výraznou hypertenzí a k oběhovému selhání (Isbister et al., 2005). V ohrožení jsou zejména děti a starší lidé s oběhovými problémy (Isbiter et al., 2003b). Informace o klinickém průběhu intoxikací v důsledku kousnutí pavoukem jsou v Austrálii komplikovány faktem, že kromě sklípkanů rodu Atrax zde žije několik dalších podobných jedovatých pavouků (rody Actinipodidae, Hadronyche aj.), naštěstí proti všem je účinné antisérum vyvinuté proti jedu sklípkanů (Graudins et al., 2002; Isbister a Fan, 2011). I přes existenci antiséra je kousnutí těmito pavouky velmi nepříjemné a nebezpečné (Ibister et al., 2004; Nimorakiotakis a Winkel, 2004).
     Hlavní účinnou složkou jedu pavouků rodu Atrax jsou peptidové neurotoxiny (Chong et al., 2007), např. delta-atracotoxin-Ar1a (Alewood et al., 2003) či versutoxin (Brown et al., 1988; Chieng et al., 1993) u druhu Atrax robustus či versutoxin u druhu Atrax versuta (Nicholson et al., 1994), které působí na presynaptických zakončeních neuronu, kde uvolňují neurotransmitery z autonomního nervového systému a tím jej paralyzují (Nicholson et al., 1996, 1998).

Literatura
Alewood D, Birinyi-Strachan LC, Pallaghy PK, Norton RS, Nicholson GM, Alewood PF. Synthesis and characterization of delta-atracotoxin-Ar1a, the lethal neurotoxin from venom of the Sydney funnel-web spider (Atrax robustus). Biochemistry. 2003 Nov; 42(44): 12933-12940.
Brown MR, Sheumack DD, Tyler MI, Howden ME. Amino acid sequence of versutoxin, a lethal neurotoxin from the venom of the funnel-web spider Atrax versutus. Biochem J. 1988; 250(2): 401-405.
Graudins A, Wilson D, Alewood PF, Broady KW, Nicholson GM. Cross-reactivity of Sydney funnel-web spider antivenom: neutralization of the in  vitro toxicity of other Australian funnel-web (Atrax and Hadronyche) spider venoms. Toxicon. 2002; 40(3): 259-266.
Chieng B, Howden ME, Christie MJ. Australian funnel-web spider toxin, versutoxin, enhances spontaneous synaptic activity in single brain neurons in vitro. Brain Res. 1993; 626(1-2): 136-142.
Chong Y, Hayes JL, Sollod B, Wen S, Wilson DT, Hains PG, Hodgson WC, Broady KW, King GF, Nicholson GM. The omega-atracotoxins: selective blockers of insect M-LVA and HVA calcium channels. Biochem Pharmacol. 2007; 74(4): 623-638.
Isbister GK, Fan HW. Spider bite. Lancet. 2011; 378(9808): 2039-2047.
Isbister GK, Graudins A, White J, Warrell D. Antivenom treatment in arachnidism. J Toxicol Clin Toxicol. 2003a; 41(3): 291-300.
Isbister GK, Graudins A, White J, Warrell D. Antivenom treatment in arachnidism. J Toxicol Clin Toxicol. 2003a; 41(3): 291-300.
Isbister GK, Gray MR, Balit CR, Raven RJ, Stokes BJ, Porges K, Tankel AS, Turner  E, White J, Fisher MM. Funnel-web spider bite: a systematic review of recorded clinical cases. Med J Aust. 2005; 182(8): 407-411.
Isbister GK, Gray MR. Bites by Australian mygalomorph spiders (Araneae, Mygalomorphae), including funnel-web spiders (Atracinae) and mouse spiders (Actinopodidae: Missulena spp). Toxicon. 2004; 43(2): 133-140.
Isbister GK, Warner G. Acute myocardial injury caused by Sydney funnel-web spider (Atrax robustus) envenoming. Anaesth Intensive Care. 2003b; 31(6): 672-674.
Kazbundová J, Patočka J. Jedovatí pavouci a nebezpečí jejich kousnutí. Voj Zdrav Listy 2006; 75(2): 65-69.
Nicholson GM, Little MJ, Tyler M, Narahashi T. Selective alteration of sodium channel gating by Australian funnel-web spider toxins. Toxicon. 1996; 34(11-12): 1443-1453.
Nicholson GM, Walsh R, Little MJ, Tyler MI. Characterisation of the effects of robustoxin, the lethal neurotoxin from the Sydney funnel-web spider Atrax robustus, on sodium channel activation and inactivation. Pflugers Arch. 1998; 436(1): 117-126.
Nicholson GM, Willow M, Howden ME, Narahashi T. Modification of sodium channel gating and kinetics by versutoxin from the Australian funnel-web spider Hadronyche versuta. Pflugers Arch. 1994; 428(3-4): 400-409.
Nimorakiotakis B, Winkel KD. The funnel web and common spider bites. Aust Fam Physician. 2004; 33(4): 244-251.
Pineda SS, Wilson D, Mattick JS, King GF. The lethal toxin from Australian funnel-web spiders is encoded by an intronless gene. PLoS One. 2012; 7(8): e43699.