Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Lactucin a lactucopicrin, sekviterpenické laktony lociky jedovaté

Lactucin a lactucopicrin, seskviterpenické laktony lociky jedovaté

Jiří Patočka

Locika jedovatá (Lactuca virosa) je jednoletá až dvouletá bylina vysoká asi 0,5-1,5 metru s bělavou přímou lodyhou, která je u báze štětinatá, výše lysá, na bázi často načervenalá. Nahoře se větví v bohatou latu. Listy tvarem připomínají listy smetánky, jsou tuhé, lysé a modravě zelené. Květy jsou světle žluté v úborové latě. Kvete v červenci až září. Vřetenovitý kořen páchne po máku. Celá rostlina je protkána mléčnicemi, které při poranění roní mléčně bílou šťávu.

     V lékařství se používala locika dlouho jako prostředek proti kašli (Gumprecht, 1815), dále jako hypnotikum, při astmatu, při neuralgii a dně. Léčebné použití tohoto druhu bylo známo už od středověku a v některých zemích byla rostlina velmi oblíbena (Trojanowska, 2005). Využívala se v lidovém léčitelství, protože uklidňuje podrážděné nervy, navozuje spánek (bohužel s těžkými sny) a zklidňuje akutní záchvaty kašle. Používala se jako narkotikum (náhrada za opium) a na rozdíl od opia nevyvolává zácpu či ztrátu chuti a má také afrodiziakální účinky. Tuto drogu údajně používal i známý katalánský surrealistický architekt Antonio Gaudií. Od poloviny 19. století aplikace této rostliny v medicíně ustala pro výskyt nežádoucích účinků. Vyvolává rozšíření zorniček, způsobuje pocení, často i závratě.
     Jako droga je locika jedovatá v některých kruzích stále zneužívána, i když její pověst jako drogy nedosahuje úrovně opia nebo konopí. Má totiž podobný účinek jako opium a také na ni vzniká návyk (Spadari et al., 2003). Suchá šťáva z rostliny (latex) se někdy nazývá salátové opium. Severoameričtí Indiáni usušenou šťávu kouří v posvátných dýmkách nebo kouří sušené listy rostliny. Ze sušených listů lociky se také připravuje droga zvaná lactucarium. Sušené listy se povaří ve vodě a poté se voda odpaří, až na nepatrný zbytek hnědé barvy.
     Z farmakologicky významných látek lociky jsou známy zejména seskviterpenické laktony (Kisiel a Barszcz, 1997), z nichž nejvýznamnější jsou lactucin a lactucopicrin (Schenck et al., 1961; Stojakowska et al., 1994), které mají sedativní a analgetické účinky (Weso³owska et al., 2006). Farmakologové se zajímají také o jacquinelin, který však nemá sedativní ani analgetické schopnosti (Gromek et al, 1997). Z lékařské literatury jsou známy případy otrav lidí locikou, které si vyžádaly hospitalizaci (Besharat et al., 2009).

Literatura
Besharat S, Besharat M, Jabbari A. Wild lettuce (Lactuca virosa) toxicity. BMJ Case Rep. 2009; 2009. pii: bcr06.2008.0134. doi: 10.1136/bcr.06.2008.0134. Epub 2009 Apr 28.
Gromek D, Kisiel W, Klodziñska A, Chojnacka-Wójcik E. Biologically active preparations from Lactuca virosa L. Phytotherapy Res. 1992; 6(5): 285–287.
Gumprecht T. On the use of the Lactuca Virosa, in Hooping-Cough. Med Chir Trans. 1815; 6: 608-617.
Kisiel W, Barszcz B. Ninor sesquiterpene lactones from Letuca virosa. Phytochemistry 1997; 446(7): 1241-1243.
Schenck G, Loth H, Reubert W. Research on the preparation of lactucin and lactucopicrin from Lactuca virosa plants. 15. On the enzymatic and non-enzymatic oxidation of therapeutically active plant substances. [Article in German] Arch Pharm. 1961; 294(66):17-24.
Spadari M, Pommier P, Canioni D, Arditti J, David JM, Valli M. Abuse of lactuca virosa. [Article in French] Presse Med. 2003; 32(15): 702-703.
Stojakowska A, Malarz J, Kisiel W. Sesquiterpene Lactones in Tissue Culture of Lactuca virosa. Planta Med. 1994; 60(1): 93-94.
Trojanowska A. Lettuce, lactuca sp., as a medicinal plant in polish publications of the 19th
century. [Article in Polish] Kwart Hist Nauki Tech. 2005; 50(3-4): 123-134.
Weso³owska A, Nikiforuk A, Michalska K, Kisiel W, Chojnacka-Wójcik E. Analgesic and sedative activities of lactucin and some lactucin-like guaianolides in mice. J Ethnopharmacol. 2006; 107(2): 254-258.