Děsivá invaze mravenců Nylanderia fulva
Publikováno: Sobota, 07.09. 2013 - 10:46:12
Téma: prof Patočka


Děsivá invaze mravenců Nylanderia fulva

Jiří Patočka

     Mravenci (Formicidae) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu v celé živočišné říši. Tato úspěšnost je přikládána jejich sociálnímu způsobu života a vysoké specializaci, která nemá i jiných druhů sociálního hmyzu obdoby. Žijí v koloniích v hnízdech, která si sami budují a kterým v češtině obvykle říkáme mraveniště. U různých druhů jsou počty mravenců v koloniích velmi rozdílné. U některých druhů jich může být v mraveništi jen pár desítek až stovek, u jiných se může jednat o milióny jedinců. V některých částech světa vytváří příbuzné kolonie tzv. superkolonie (Suarez et al., 2001), jako např. Linepithema humile, které se rozkládají na ploše stovek km2 (Tsutsui et al., 2001). Jedná se o rozsáhlá „mravenčí města“ se složitou strukturou a sofistikovaným systémem vzájemné komunikace a výměny informací.  Pro svůj vysoký stupeň organizace, který daleko překračuje úroveň jedince, jsou takové kolonie označovány jako superorganismus. To znamená, že celá kolonie se chová jako jediný organismus, i když jeho jednotlivé části (obdoba buněk organismu) pobíhají někde po okolí mraveniště.

                                      



     Ovládnutí Země hmyzem, speciálně mravenci, je častým námětem science-fiction, hororových románů a filmů. Jen z filmů je možné jmenovat tituly jako The Naked Jungle (1954),  Phase IV (1974), Empire of the Ants (1977),  Ants and Panic at Lakewood Manor (1977), The Bone Snatcher (2003), Them (2006) nebo The Hive (2008). Objevují se v nich různě zmutovaní, obrovští a občas i vysoce inteligentní mravenci, ale hlavně – hrozně žraví a člověku nebezpeční. O tom, že to nemusí být jen hyperbola - literární nadsázka, se v současné době přesvědčují obyvatelé na jihu Spojených států. Z oblasti na pomezí Argentiny a Brazílie (Zenner a Ruiz, 1988) se sem počátkem tohoto století začal šířit jihoamerický mravenec Nylanderia fulva. (Gotzek et al., 1012). Tihle malí tvorové (délka 3,2 mm) se pohybují zvláštním způsobem, při němž rychle rejdí na všechny strany a počínají si jako by byli šílení (LaPola et al., 2010). Američané jim proto začali říkat „crazy ants“ – šílení mravenci (MacGown a Layton, 2001). V USA byli poprvé objeveni v roce 2002, na předměstí Houstonu. Od té doby se úspěšně uchytili ve 21 okresech Texasu, 20 okresech Floridy a také na několika místech v jižních částech států Mississippi a Louisiana. Jejich teritorium se ale neustále a velmi rychle rozšiřuje. Mravenec Nylanderia fulva také vytváří superkolonie (Hooper-Bui et al., 2010). Díky stále se rozšiřujícímu mezinárodnímu obchodu už se ale jejich pobyt neomezuje jen na americký kontinent. Byli již nalezeni také v Austrálii, Thajsku, Tchaj-wanu, na Filipínách a v jižní části Číny.
      Lidé se šílených mravenců bojí kvůli jejich bolestivému kousnutí, odborníci jsou zase zneklidněni jejich šířením na úkor domácích mravenců i jiných živočichů. Svědectví o tom podali Ed LeBrun z Texaské univerzity v Austinu a jeho kolegové, kteří považují šílené mravence za mnohem vážnější hrozbu, než když v jižních oblastech USA objevili v 30. letech minulého století červení ohňoví mravenci (Solenopsis invicta). Kam šílení mravenci přijdou, tam dramaticky přečíslí všechny ostatní mravence včetně těch ohňových. Ti jsou ostatně svým jihoamerickým bratrancem systematicky likvidováni, což přirovnávají vědci ke genocidě. Je to ale vyhánění čerta ďáblem. Jeden dobyvatel je z dobytého území vyháněn jiným dobyvatelem a ten je horší než byl ten předchozí. Nepřipomíná vám to něco? Šílení mravenci jsou horší, než byly ti ohňoví. Nedají se ničím vyhubit, nedají se ničím zastavit. A místní obyvatele dovádějí k šílenství. Nejen tím, že stejně jako ohňoví nepříjemně koušou, ale navíc ničí veškeré elektronické přístroje.  Jejich záliba v ničení a likvidaci elektrických přístrojů je sice nepochopitelná, ale zcela reálná. Tito všežraví a nenasytní mravenci jsou schopni za jedinou noc zcela zničit mobil, televizor nebo počítač. Jejich agresivita se zvyšuje při nedostatku potravy (Horn et al., 2013). Z nejasných důvodů je velice přitahují elektrické vodiče, elektrické přístroje a elektroinstalace všeho druhu. Přitahují je jako magnet železo. Způsobují tím citelné ekonomické ztráty, které bolí ještě víc než jejich kousnutí.
     Boj s šílenými mravenci je obtížný až nemožný. Kontaktní boj pomocí insekticidů je vzhledem k obrovským plochám, které obývají neuskutečnitelný a nastraženému jedu se vyhýbají (Zenner a Ruiz, 1983). Protože mají málo výrazné hranice mezi koloniemi, neustále migrují z místa na místo. Když už se někde podaří šílené mravence vyhubit, rychle se na uvolněné místo rozšíří jejich kolegové ze sousedství.

Literatura
Gotzek D, Brady SG, Kallal RJ, LaPolla JS. The Importance of Using Multiple Approaches for Identifying Emerging Invasive Species: The Case of the Rasberry Crazy Ant in the United States. PLoS ONE 2012; 7(9): e45314. doi:10.1371/journal.pone.0045314
Hooper-Bui L.M, R. Strecker, X. Chen, D. Aguillard, A. Miller. 2010. Super-colonies of crazy ants in Louisiana. Fire Ant and Invasive Ant Conference. April 18, 2011. http://www.extension.org/mediawiki/files/c/c4/2010_Annual_IFA_Conference.pdf, Imported
Horn KC, Eubanks MD, Siemann E. The effect of diet and opponent size on aggressive interactions involving caribbean crazy ants (Nylanderia fulva). PLoS One. 2013; 8(6): e66912. doi: 10.1371/journal.pone.0066912
LaPolla JS, Brady SG, Shattuck SO. Phylogeny and taxonomy of the Prenolepis genus-group of ants (Hymenoptera: Formicidae). Syst Entomol. 2010; 35: 118–131.
MacGown J, Layton B.  The Invasive Crazy Ant, Nylanderia sp. nr. pubens (Hymenoptera: Formicidae), reported from Mississippi. Midsouth Entomol  2010; 3: 44–47.
Suarez AV, Holway DA, Case TJ. Patterns of spread in biological invasions dominated by long-distance jump dispersal: Insights from Argentine ants. Proc Natl Acad Sci USA. 2001; 98(3): 1095-1100.
Tsutsui ND, Suarez AV, Holway DA, Case TJ. Relationships among native and introduced populations of the Argentine ant (Linepithema humile) and the source of introduced populations. Mol Ecol. 2001; 10(9): 2151-2161.
Zenner de PI, Ruiz BN. Control quimico de la hormiga loca, Nylanderia fulva (Mayr). Revista-ICA (Colombia).1983; 18(4): 241-250.
Zenner de PI, Ruiz BN. Hábitos alimenticios y relaciones simbióticas de la "Hormiga Loca" (Nylanderia fulva) con otros artrópodos. El Cacaotero Colombiano (Colombia) 1988; 11(36): 51-65.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=602