V přírodě je křižák pruhovaný nepřehlédnutelný. Je větší než náš domácí křižák obecný (Araneus diadematus) a se svým černožlutě pruhovaným zadečkem vypadá jako vosa. Ne nadarmo je v angličtině znám pod jménem „vasp spider“. Nápadné zbarvení pavouka je výstrahou pro všechny predátory, které má varovat před jeho jedovatostí (Bush et al., 2008). Podobně jako ostatní křižáci staví nápadné sítě (Prokop a Grygláková, 2005), jejichž součástí je husté předivo známé jako stabilimentum (Patočka, 2012). Chytá do nich hmyz, převážně saranče a kobylky, proto si své pavučiny buduje nízko nad zemí. Na zahrádce jej s největší pravděpodobností najdete v záhonu jahod. Samičky jsou větší než samečci, měří kolem 2 cm, a jsou lépe vybarvené. A také žravé. Samečky lákají budoucí otce svých dětí svým sexuálním feromonem, který byl nedávno identifikován jako derivát kyseliny citronové:  trimethyl-methylcitrát (Chinta et al., 2010). Samečci se před nimi ale musí mít na pozoru. Kopulace je mimořádné krátká, trvá méně než 10 sekund (Schneider et al., 2005) a hned po splnění své biologické funkce musí samečci rychle utéct, nechtějí-li se stát jejich potravou (Fromhage et al., 2003; Uhle t al., 2007). Samička se celé léto krmí, a když přijde podzim, postaví někde na chráněném místě kokon a do něho naklade asi 300 vajíček. Ještě než přijdou mrazy, vylíhnou se z nich malí pavoučci. V kokonu přečkají zimu, na jaře z něj vylezou a vypraví se na novou křižáckou výpravu, aby kolonizovali další území. Vypustí dlouhé vlákno a nechají se unášet větrem tak dlouho, dokud se vlákno nezachytí na nějaké překážce (Follner a Klarenberg, 1995; Walter et al., 2005).

     Kokon samotný je obdivuhodná stavba mimořádná jednak svou architekturou, jednak svým unikátním materiálem, ze kterého je zhotovena. Pavouci tkají až sedm typů různých vláken, které se liší svým chemickým složením a mechanickými vlastnostmi. Kokon křižáka pruhovaného musí být utkán z velmi odolných vláken, má-li sloužit malým pavoučkům celou zimu jako ochrana před nepřízní počasí (Zhao et al., 2006).

     Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velkost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O jeho složení zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz (Nentwig et al., 1992), hlavní kořist těchto pavouků.