Sršeň asijská dobývá Evropu
Publikováno: Neděle, 21.07. 2013 - 11:29:43
Téma: prof Patočka


Sršeň asijská dobývá Evropu

Jiří Patočka

     Sršeň asijská (Vespa velutina) je představitelem sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Tento druh dosahuje délky tří centimetrů a je tedy přibližně dvakrát větší než u nás žijící sršeň obecná (Vespa grabro). Rozdíly jsou však nejen ve velikosti, ale i ve vybarvení a stavbě těla. Sršeň asijská má červenou hlavu a jasně žluté nohy. Odtud i její anglický název - yellow-legged hornet  (žlutonohá sršeň). Taxonomie asijských vos zřejmě není ukončena (Perrard et al, 2012). V roce 2006 došlo např. k revizi zařazení sršně Vespa auraria Smith, 1852, která se ukázala totožná s V. velutina Lepeletier, 1836 (Nguyen et al., 2006).



     Podobně jako u jiných vos, přezimují u sršně asijské pouze oplodněné královny, které na jaře zakládají nové hnízdo. Na rozdíl od jiných příbuzných druhů nebuduje sršeň asijská jen jedno celosezónní hnízdo, ale buduje hned dvě hnízda. Nejdříve jedno malé, jakýsi provizorní útulek o velikosti kopacího míče. Jakmile je ale kolonie dostatečně početná, provizorní hnízdo zcela opustí a začne budovat druhé, velké, které dosahuje běžně průměru 60–80 cm. Občas se ale najdou i hnízda, která mají více než 1 metr. Taková obří hnízda až o 20 tisících jedincích byla pozorována na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Materiálem hnízd je pro všechny druhy vos typická dřevitá papírovina.
     Sršeň asijská loví prakticky všechny druhy hmyzu. Mezi nimi nechybí ani včela medonosná (Tan et al., 2007). V krátké době okáže vyplenit celý včelí úl a není divu, že ji včelaři nemají rádi. Jde o velmi útočný a dravý druh sršně a na pozoru před ní se musí mít i lidé. Zejména když se dostanou do blízkosti hnízda a některá ze sršňů to vyhodnotí jako jeho ohrožení. V takovém případě okamžitě vypustí do vzduchu své poplachové feromony a svolá na obranu hnízda desítky rozzuřených bojovnic. Ty se vrhají na vetřelce a nic mu nepomáhá, že utíká jako o závod. Sršně jsou rychlejší. Zatímco evropská sršeň obecná své pronásledování vzdá zhruba po 20 m, ta asijská v útoku pokračuje tak dlouho, dokud vetřelce nedostihne a neztrestá vbodnutím žihadla.
          Jak už to u vos bývá, bodnutí je velmi bolestivé. Jed je pestrou směsicí látek s nízkou, střední i vysokou molekulární hmotností, podobně jako u jiných druhů blanokřídlého hmyzu (Patočka, 2004), ale jeho kompletní složení není dosud známo. Na toxicitě jedu se nepochybně podílí zejména peptidy a proteiny s enzymatickou funkcí. Peptidy jsou podobné mellitinu ze včelího jedu (Shi et al., 2003) a podobně jako u jedu jiných blanokřídlých, podílejí se zejména na uvolňování histaminu z mastocytú (Zhang et al., 2003). Histamin je jedním z primárních mediátorů zánětu, ale má i řadu dalších  biologických účinků. Nejlépe je prozkoumána jeho role v akutní anafylaktické reakci, kdy dochází k vazodilataci malých arteriol a kapilár společně se zvýšením permeability cévní stěny a následnou tvorbou edémů. V plicích dochází k bronchokonstrikci. Od toho biochemického průběhu se odvíjí i klinická fáze intoxikace jako reakce na bodnutí. V lehčích případech se reakce projevuje pouze lokálně anemickmým prstencem s hyperemickým dvorcem v okolí místa vpichu, edémem a bolestí. V těžkých případech dochází k celkovým projevům: tachykardii, zrychlení dechové frekvence, cyanóze, zvracení, průjmu a může dojít i k život ohrožujícímu anafylaktickému šoku s hypotenzí a bronchokonstrikcí.
     Na toxicitě jedu sršně asijské se podílí zejména tři toxické proteiny s fosfolipázovou aktivitou (Ho et al., 1999). Ze sršního jedu je izolovali pomocí gelové chromatografie a iontové chromatografie vědci z Čínské akademie věd a nazvali je verutoxiny 1, 2a a 2b (VT-1, VT-2a a VT-2b). Toxin VT-1 má molekulovou hmotnost 34,982 Da a jeho střední smrtná dávka pro myš (LD50) je 3.61 mg/kg. Toxiny VT2a a VT2b mají molekulovou hmotnost 33,360, resp. 33,374 Da, v molekule mají vyšší podíl basických aminokyselin a jsou toxičtější. Hodnota jejich LD50 = 0.87 mg/kg a je u obou isotoxinů stejná. Toxicita nativního jedu sršně asijské pro myš je vyšší než toxicita jednotlivých verutoxinů. Hodnota LD50 v objemových jednotkách = 20 mikrolitru/kg a předpokládáme-li, že podíl sušiny v jedu se pohybuje kolem10 % (zbytek je voda), jeho LD50 v hmotnostních jednotkách je pouhé 2 mikrogramy/kg. Znovu se tak ukazuje, že díky additivnímu účinku má směs toxinů vyšší toxicitu než její jednotlivé složky a jak rafinovaně toho efektu využívá příroda v oblasti takových biologicky aktivních látek, jako jsou jedy. Všechny tři verutoxiny mají vysokou aktivitu fosfolipázy A1 a jsou také účinnými alergeny.
     Problémy spojené s asijskou sršní, s její schopností plenit včelí úly a její agresivitou vůči lidem, se dlouho potýkali pouze obyvatelé jihovýchodní Asie. Až do roku 2004. V tom roce bylo nechtěně dopraveno jedno obsazené hnízdo tohoto druhu sršně v kontejneru s čínskými bonsajemi do francouzského Bordeaux a krátce na to začali včelaři v okolí města pozorovat nevysvětlitelný úbytek včel. Brzy se zjistilo, že za záhadný a rychlý úbytek počtu včel je zodpovědná invaze čínských sršňů, kteří požírají včely. Sršeň asijská nenašla ve Francii přirozené nepřátele, zato našla příhodné podmínky pro svůj život a zahájila tak úspěšnou invazi na další, dosud neobsazená území. Z okolí Bordeaux se rychle rozšířila na celou jihozápadní oblast Francie a šíří se dál ne sever (Měšťan, 2010). V šíření na jih ji zatím brání Pyreneje. Podle údajů sdružení francouzských včelařů UNAF se areál výskytu vetřelce každoročně posune o 100 km všemi směry. Dosud se nenašel prostředek, jak bleskovému šíření tohoto vetřelce zabránit a v ohrožení jsou tudíž i další země. Panují obavy, že se tato sršeň brzy rozšíří i do Česka. Díky svému jedu a agresivitě dobývá asijská sršeň Evropu.
    Sršeň asijská, která se před nedávnem objevila ve Francii a chystá se postupně kolonizovat Evropu, je poněkud menší než její asijské kolegyně, ale není tím méně nebezpečná. Jedná se o poddruh nigrithorax, u něhož ve zbarvení těla převládá tmavá barva. Hlavu, trup a zadeček pokrývá zlatavé chmýří. Hlava je shora tmavohnědá, zpředu žlutá až oranžová. Třetí článek zadečku nese užší, čtvrtý naopak široký žlutooranžový pásek. Holeně jsou nápadně žluté. Dělnice měří na délku asi 20 mm, královna asi 30 mm a samci 18–20 mm.
     Francouzští včelaři jsou invazí tohoto dravého hmyzu zaskočení a s obavami sledují narůstající počet útoků sršňů na včely (Monceau et al., 2013). Na další vývoj se dívají velmi skepticky, a jak řekla Françoise Romanzinová ze sdružení UNAF, „za tři čtyři roky budou ve Francii všude. Je to invaze.“ Podobně skepticky se vyjádřil i generální tajemník francouzského Národního svazu včelařů Yves Vedrenne, když prohlásil: „Jakmile včelaři objeví v okolí svých včelínů nějaké sršní hnízdo, jejich roje jsou předurčeny ke zničení. Nemáme prostředky, jak se sršňů zbavit." Obavy z invazivního chování asijských sršňů nevyslovují jen včelaři. Dr. Quentin Rome z pařížského Muzea přírodních věd nedávno před novináři prohlásil: "Je jich čím dál víc a kolonizují Francii. Velmi rychle se množí a dobývají každý rok nový departement." Velké obavy mají zejména zemědělci. Stále častěji vyslovují znepokojení nad rychlým úbytkem počtu včel, který by mohl vážně poškodit zemědělství, protože četné plodiny by neměl kdo opylovat.
     Čínští sršni ve Francii však neútočí jen na včely. Útočí také na lidi. Každoročně se zvyšuje počet těch, kteří museli být kvůli bodnutí sršněm hospitalizováni (Haro et al., 2009). To přimělo úřady, aby před jejich útokem varovaly alergiky. Výskyt a šíření sršně se negativně projevuje také na turistickém ruchu dotčených oblastí.

Literatura
Haro de L, Labadie M, Chanseau P, Cabot C, Blanc-Brisset I, Penouil F; National Coordination Committee for Toxicovigilance. Medical consequences of the Asian black hornet (Vespa velutina) invasion in Southwestern France. Toxicon. 2010; 55(2-3): 650-652. Ho CL, Lin YL, Li SF. Three toxins with phospholipase activity isolated from the yellow-legged hornet Vespa verutina venom. Toxicon Oxford 1999; 37(7): 1015-1024.
Měšťan B. Co jsou Žluté nohy zač? Včelařství, časopis ČSV. 2010; 63(1): 24–27.
Monceau K, Arca M, Leprêtre L, Mougel F, Bonnard O, Silvain JF, Maher N, Arnold G, Thiéry D. Native Prey and Invasive Predator Patterns of Foraging Activity: The Case of the Yellow-Legged Hornet Predation at European Honeybee Hives. PLoS One. 2013; 8(6): e66492.
Nguyen LT, Saito F, Kojima J, Carpenter JM. Vespidae of Viet Nam (Insecta: Hymenoptera) 2. Taxonomic notes on Vespinae. Zoolog Sci. 2006; 23(1): 95-104.

Patočka J. Vosí bodnutí. Vesmír; 2004;83(7): 392.

Perrard A, Villemant C, Carpenter JM, Baylac M. Differences in caste dimorphism among three hornet species (Hymenoptera: Vespidae): forewing size, shape and allometry. J Evol Biol. 2012; 25(7): 1389-1398.
Shi WJ, Zhang SF, Zhang CX, Cheng JA. Cloning and comparative analysis of the venom prepromelittin genes from four wasp species. [Article in Chinese] Yi Chuan Xue Bao. 2003; 30(6): 555-559.
Tan K, Radloff SE, Li JJ, Hepburn HR, Yang MX, Zhang LJ, Neumann P. Bee-hawking by the wasp, Vespa velutina, on the honeybees Apis cerana and A. mellifera. Naturwissenschaften. 2007; 94(6): 469-472.
Zhang SF, Shi WJ, Cheng JA, Zhang CX. Cloning and characterization analysis of the genes encoding precursor of mast cell degranulating peptide from 2 honeybee and 3 wasp species. Yi Chuan Xue Bao. 2003; 30(9): 861-866.

 







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=589