Liliovník tulipánokvětý – obsahové látky a jejich biologická aktivita

Mgr. Zdeňka Navrátilová

Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera L.) je 30-40 m vysoký opadavý strom z čeledi Magnoliaceae (šácholanovité). Rostliny mají střídavé listy charakteristického tvaru (na konci uťaté či vykrojené) a dekorativní žlutozelené květy s oranžovými proužky. Plodem jsou křídlaté nažky v šišticovitých souplodích. Liliovník tulipánokvětý pochází ze Severní Ameriky, do Evropy byl introdukován v roce 1663, na území ČR pak v roce 1865. Pěstuje se jako okrasná dřevina. Vidět ho můžeme např. v Botanické zahradě PřF UK v Praze, v Královské oboře, v Průhonicích, Lednici, Liběchově, Židlochovicích či Sobotíně (Skalická, 1988).

     Jako léčivé rostliny se odpradávna používají jiní zástupci čeledi šácholanovitých, známé okrasné dřeviny magnolie (šácholany). V tradiční čínské medicíně se kůra některých druhů magnolií používá k léčbě řady onemocnění; její anxiolytický účinek již objevila i západní medicína (Hempen, 2009; Patočka et al., 2002; Patočka, 2008). Současné studie ukazují, že i liliovníky obsahují řadu biologicky aktivních látek.
     Z kůry a kmenů liliovníku byly izolovány aporfinové alkaloidy (liriodenin, anonain, glaucin, norglaucin, asimilobin, oxoglaucin), lignany (eudesmin, syringaresinol, yangambin), seskviterpenické laktony (peroxyferolid, lipiferolid), steroidy (β-sitostenon, β-sitosterol, stigmastenon, stigmasterol) a benzenoidy (vanillin, koniferyl aldehyd, kyselina p-hydroxybenzoová, kys. syringová a další). Alkaloidy inhibují migraci a proliferaci nádorových buněk, což by mohlo být výhodné při léčbě maligního melanomu, jehož buňky se vyznačují vysokou invazivitou a tvorbou metastáz. Seskviterpenické laktony a alkaloidy působí proti parazitickým prvokům rodu Plasmodium a tradičně se používají k léčbě malárie. Obsahové látky liliovníku mají také antioxidační účinek (Graziose et al., 2011; Chiu et al., 2012; Chen et al., 2013; Li et al., 2013).
     V listech byly zjištěny seskviterpeny (germacren D a β-elemen) a monoterpeny (β-ocimen). Extrakt z listů liliovníku vykazuje antibakteriální a protinádorový účinek (Miller et al., 2009).

Literatura
Graziose R, Rathinasabapathy T, Lategan C, Poulev A, Smith PJ, Grace M, Lila M.A, Raskin I. Antiplasmodial activity of aporphine alkaloids and sesquiterpene lactones from Liriodendron tulipifera L. J Ethnopharmacol. 2011; 133(1): 26-30.
Hempen C-H. A Materia Medica for Chinese Medicine: Plants, Minerals and Animal Products. Churchill Livingstone 2009. 1016 p.
Chen JH, Yang GX, Ding Q, Xia TS, Shi J, Jia AQ. In vitro tumor cytotoxic activities of extracts from three Liriodendron plants. Pak J Pharm Sci. 2013; 26(2): 233-2337.
Chiu CC, Chou HL, Wu PF, Chen HL, Wang HM, Chen CY. Bio-functional constituents from the stems of Liriodendron tulipifera. Molecules. 2012; 17(4): 4357-4372.
Li WJ, Lin YC, Wu PF, Wen ZH, Liu PL, Chen CY, Wang HM. Biofunctional Constituents from Liriodendron tulipifera with Antioxidants and Anti-Melanogenic Properties. Int J Mol Sci. 2013; 14(1): 1698-1712.
Miller SL, Villanueva HE, Palazzo MC, Wright BS, Setzer WN. Seasonal variation and bioactivity in the leaf oil of Liriodendron tulipifera growing in Huntsville, Alabama. Nat Prod Commun. 2009; 4(6): 839-843.
Patočka J. Najdou magnólie uplatnění v moderní medicíně? Kontakt 2008; 10(1): 226-228.
Patočka J, Strunecká A, Jakl J. Magnolie mohou být nejen krásné, ale i užitečné. Psychiatrie. 2002; 6(4): 231-235.
Skalická A. Magnoliaceae Juss. In: Hejný S, Slavík B (eds.): Květena ČSR 1. Academia Praha 1988. 557 p.