Jak se švábi naučili vyhýbat jedovatým návnadám
Jiří Patočka
V polovině osmdesátých let minulého století představila řada výrobců nové návnady pro usmrcování švábů (Blattella germanica), které obsahovaly pomalu působící insekticid (směs fipronilu a abamectinu). Návnada funguje tak, že švábi, zlákaní chutnou směsí, se po nasycení vrací do hnízda, kde po několika hodinách hynou. Jejich kolegové se vrhají na mrtvé šváby, požírají jejich těla prosycená jedem a ten se šíří mezi další jedince, až vyhyne celé hnízdo. Jedovaté návnady proti švábům slavily velký úspěch, ale někdy kolem roku 1993 přestávají na šváby účinkovat (Wang et al., 2004; Gill, 2013).
Vědci se původně domnívali, že se jedná o typickou rezistentní reakci hmyzu na insekticid, ale výzkum amerických entomologů ukázal něco jiného. Zjistili totiž, že u švábů požírajících jedovaté návnady se vyvinula averze na glukózu, která je součásti těchto návnad a dodává jim sladkou chuť, která je pro šváby velkým lákadlem. Darwinova selekce však opět zapracovala. Švábi, kteří otravu přežili, předávali tuto vlastnost na své potomstvo tak dlouho, až zbyli jen ti, co jim glukóza nechutná. Látku, jejíž chuť původně vnímali jako příjemnou, začali vnímat jako nepříjemnou (Wada-Katsumata et al., 2011). Švábi se velmi dobře učí a naučili se i vyhýbat návnadám s jedem. Vědci se domnívají, že pokud vymění glukózu za jiný cukr, fruktózu, návnady zase začnou fungovat. Je otázka jak dlouho to bude trvat, než Blattella germanica znovu zvítězí nad Homo sapiens.
Literatura
Gill V. Cockroaches lose their „sweet tooth“ to evade traps. 24 May 2013. Dostupné na: http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-22611143
Wada-Katsumata A, Silverman J, Schal C. Differential inputs from chemosensory appendages mediate feeding responses to glucose in wild-type and glucose-averse German cockroaches, Blattella germanica. Chem Senses. 2011; 36(7): 589-600.
Wang C, Scharf ME, Bennett GW. Behavioral and physiological resistance of the German cockroach to gel baits (Blattodea: Blattellidae). J Econ Entomol. 2004; 97(6): 2067-2072.
