Jedovatí pavouci rodu Loxosceles: lepší metoda přípravy antiséra proti jejich ko
Publikováno: Středa, 22.05. 2013 - 07:48:13
Téma: prof Patočka


Jedovatí pavouci rodu Loxosceles: lepší metoda přípravy antiséra proti jejich kousnutí

Jiří Patočka

     Sotva několik dnů poté, co byla ohlášena smrt kytaristy a zakládajícího člena trashmetalové kapely Slayer, Jeffa Hannemana, po kousnutí pavoukem rodu Loxosceles (http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=568), objevila se informace brazilských vědců o tom, že našli metodu, jak zlepšit přípravu protijedu.



     Pavouci rodu Loxosceles (české jméno koutníci), velcí asi jako náš pavouk křižák, jsou obávanými tvory. Jejich kousnutí je velmi bolestivé a způsobuje nekrózu měkkých tkání v místě a okolí kousnutí (Majeski a Durst, 1976; Ribuffo et al., 2012). Takto vzniklé rány se špatně hojí a častou komplikací je sekundární infekce (Hubbard a James, 2011). V Brazílii pokoušou tito pavouci každoročně kolem 7000 lidí, z nichž 1,5 % umírá na akutní selhání ledvin (Lucato et al., 2011). Jedna z hlavních komponent jedu, dermonekrotický toxin, působí nefrotoxicky (Chaim et al., 2006). Protijed proti pavoučímu jedu ve formě antiséra sice existuje, ale jeho výroba je drahá a účinnost poměrně nízká.
     Protijed (antidotum, antivenom, antisérum) proti kousnutí pavoukem rodu Loxosceles, se vyrábí imunizací koní (Braz et al., 1999). Zvířatům se injekčně aplikuje jed extrahovaný z pavouka, což stimuluje zvířata k produkci protilátek. U koní se však často objevují bolestivé reakce na podání jedu, nekrotizace tkání a zvířata velmi trpí. U příjemců antiséra se často vyvine alergická reakce a objevují se další potenciálně život ohrožující reakce na ostatní komponenty v séru. Takto připravené antidotum tedy není  bezpečné (Alvarenga et akl., 2003). Tým vedený Carlosem Chávez-Olórteguim z Federální univerzity v Gerais v Brazílii vyvinul alternativní a bezpečnější metodu přípravy antidota (Dias-Lopes et al., 2010).    
     Výzkumníci identifikoval tři toxiny pavouka, které vyvolávaly největší produkci protilátek. Geny produkující tyto proteiny pak vložili do bakterie E. coli, která následně produkovala „jed“, který se v přírodě nevyskytuje. Protože tento "jed" obsahoval pouze několik proteinů, nebyl již toxický. Když byl syntetický „nejedovatý jed"  aplikován králíkům, v jejich krevním séru se začaly produkovat protilátky, aniž by došlo k nežádoucím reakcím.
     Ve standardních testech mělo takto připravené antisérum přibližně stejné účinky jako antisérum vyrobené imunizací skutečným jedem. Bránilo vzniku nekróz, ale nebránilo vzniku otoků. Cílem výzkumníků je aplikovat  koním neškodný syntetický "jed", namísto skutečného pavoučího jedu. Koně by tak nemuseli snášet toxické účinky skutečného jedu. Navíc, protože syntetická verze jedu obsahuje pouze složky nezbytné pro spuštění imunitní reakce, koně by vytvářeli užší skupinu protilátek, což by mělo mít méně vedlejších účinků při podávání lidem. Vzhledem k tomu, že se jedná o netoxickou látku, mohla by být vhodná i pro očkování lidí jako prevence před kousnutím – profylaktické antidotum (Mendes et al., 2013).

Literatura
Alvarenga LM, Martins MS, Moura JF, Kalapothakis E, Oliveira JC, Mangili OC, Granier C, Chávez-Olórtegui C. Production of monoclonal antibodies capable of neutralizing dermonecrotic activity of Loxosceles intermedia spider venom and their use in a specific immunometric assay. Toxicon. 2003; 42(7): 725-731.
Braz A, Minozzo J, Abreu JC, Gubert IC, Chávez-Olórtegui C. Development and evaluation of the neutralizing capacity of horse antivenom against the Brazilian spider Loxosceles intermedia. Toxicon. 1999; 37(9): 1323-1328.
Dias-Lopes C, Felicori L, Guimarães G, Gomes ER, Roman-Campos D, Duarte H, Damasceno D, Martins M, Kalapothakis E, Almeida AP, Granier C, Cruz JS, Guatimosim S, Chávez-Olórtegui C. Cardiotoxic effects of Loxosceles intermedia spider venom and the recombinant venom toxin rLiD1. Toxicon. 2010; 56(8): 1426-1435.
Hubbard JJ, James LP. Complications and outcomes of brown recluse spider bites in children. Clin Pediatr (Phila). 2011; 50(3): 252-258.
Chaim OM, Sade YB, da Silveira RB, Toma L, Kalapothakis E, Chávez-Olórtegui C, Mangili OC, Gremski W, von Dietrich CP, Nader HB, Sanches Veiga S. Brown spider dermonecrotic toxin directly induces nephrotoxicity. Toxicol Appl Pharmacol. 2006; 211(1): 64-77.
Lucato RV Jr, Abdulkader RC, Barbaro KC, Mendes GE, Castro I, Baptista MA, Cury PM, Malheiros DM, Schor N, Yu L, Burdmann EA. Loxosceles gaucho venom-induced acute kidney injury - in vivo and in vitro studies. PLoS Negl Trop Dis. 2011; 5(5): e1182.
Majeski JA, Durst GG Sr. Necrotic arachnidism. South Med J. 1976; 69(7): 887-891.
Mendes TM, Oliveira D, Minozzo L, Machado de Avila R, Duarte C, Dias-Lopes C, Guimarães G, Felicori L, Minozzo JC, Chávez-Olortegui. Generation and characterization 1 of a recombinant chimeric protein (rCpLi) consisting of B-cell epitopes of a dermonecrotic protein from Loxosceles intermedia spider venom. Vaccine 2013. [DOI: http://dx.doi.org/10.1016/j.vaccine.2013.03.048], published by Elsevier.
Ribuffo D, Serratore F, Famiglietti M, Greco M, Fois F, Atzori L, Pau M, Aste N. Upper eyelid necrosis and reconstruction after spider byte: case report and review of the literature. Eur Rev Med Pharmacol Sci. 2012; 16(3): 414-417.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=573