Pakobra páskovaná
Publikováno: Sobota, 25.11. 2006 - 09:43:03
Téma: prof Patočka


PAKOBRA PÁSKOVANÁ: SLOŽENÍ A ÚČINKY JEJÍHO JEDU

Jiří Patočka

ÚVOD
Australská pakobra páskovaná (Notechis scutatus), s tělem proužkovaným podobně jako tygr, je ve své domovině nazývána "tiger snake" (tygří had). Had žije na jihovýchodě a jihozápadě Austrálie a nemá dobrou pověst. Má totiž na svědomí více lidských životů než všichni ostatní australští jedovatí hadi dohromady a častými oběťmi jeho jedu jsou i domácí zvířata, zejména psi. Pakobra páskovaná dokáže bleskurychle zaútočit a její jed je velmi účinný. Uštknutý člověk může zemřít během několika hodin, naní-li mu včas podáno specifické antisérum.



BIOLOGIE
Pakobra páskovaná je řazena do čeledi korálovcovitých (Elapidae), podčeledi vodnářů (Hydrophiinae) a rodu pakobra (Pseudechis). Tento plachý had, dorůstající délky až dvou metrů, žije v bažinatých oblastech jižní Austrálie. Má rád mokřady, zaplavené louky a bažiny s nízkou vegetací. Je aktivní ve dne i v noci. Had je živorodý a samice rodí až 40 mláďat, která jsou hned po narození soběstačná a vybavená dostatečnou zásobou jedu. Jeho hlavní potravou jsou žáby, ryby, ještěrky, malí savci a ptáci. Na svou kořist útočí bleskurychlým výpadem a rychle ji usmrcuje svým účinným jedem. Kořist polyká celou, teprve když nejeví známky života (Fabien et al. 2004).

SLOŽENÍ JEDU

Jed obsahuje řadu látek, převážně proteinů. Až dosud v něm bylo nalezeno 6 proteinů s neurotoxickým účinkem (Francis et al. 1995), několik hematotoxinů (Jobin, Esnouf 1996), dva hemokoagulační faktory a několik látek s hemorhagickým účinkem (Francis et al. 1993). Jak už to u živočišných jedů bývá, jednotlivé složky jedu se vzájemně potencují, takže jejich toxický účinek se násobí.

TOXICITA JEDU

Toxicita surového jedu pakobry páskované pro myš, vyjádřená velikostí LD50, je 0,04 mg/kg pro i.p. podání a 0,18 mg/kg (Minton a Minton 1969) resp. 0,12 mg/kg (Broad et al. 1979) pro s.c. podání. Jedová žláza pakobry páskované obsahuje asi 35 mg suchého jedu. To je dávka, která je schopna zahubit téměř 10 tisíc myší nebo usmrtit tři osoby o váze 70 kg.

KLINICKÉ PROJEVY UŠTKNUTÍ
Jedy hadů čeledi korálovcovitých patří mezi nejnebezpečnější, protože nástup otravy je velmi rychlý. Dominantní je jejich neurotoxický účinek. Již za několik minut otéká okolí rány, dostavují se bolesti, postižený špatně dýchá, má oteklý jazyk a oční víčka a přestává ovládat svěrače. Následuje ochrnutí kosterních svalů a ztráta vědomí. Ke smrti dochází pravděpodobně v důsledku krvácení do mozku (Sutherland a Coulter 1977, Tibballs et al. 1991). Podobný účinek jedu byl pozorován i u psů uštknutých pakobrou (Lewis 1994a) a ukazuje se, že jed má rovněž myotoxický a nefrotoxický účinek (Lewis 1994b). Od roku 1930 je k dispozici antisérum, jehož podání je schopno neutralizovat až desetinásobek smrtelné dávky jedu N. scutatus (Wisniewski et al. 2003), což významným způsobem snížilo počet smrtelných uštknutí pakobrou páskovanou (Mirtschin 2006).

FARMAKOLOGIE A TOXIKOLOGIE JEDNOTLIVÝCH SLOŽEK JEDU
Dosud bylo prozkoumáno jen několik složek jedu pakobry páskované. Týká se to zejména notexinu a scutoxinu.
Notexin je enzym s účinky fosfolipázy A (Westerlund et al. 1992) o molekulové hmotnosti 19,8 kDa (Hains a Broady 2000), který je zodpovědný za myotoxicitu a neurotoxicitu jedu (Plant et al. 2006) tím, že vyvolává neuromuskulární blok (Simpson et al. 1993). Ten je zřejmě vyvolán změnou kompartmentalizace acetylcholinu v nervových zakončeních (Gundersen a Jenden 1981).
Scutoxin je protein o molekulové hmotnosti 13 kDa, který existuje ve dvou isomerních formách: scutoxin A a scutoxin B (Francis et al. 1991). Fungují jako presynapticky působící fosfolipáza A (Fletcher a Jiang 1995).

ZÁVĚR
Jed pakobry páskované představuje vážné nebezpečí v případě uštknutí člověka nebo zvířete, ale existence specifického antiséra snížila úmrtnost téměř na nulu. Studium farmakologických a toxikologických účinků pakobřího jedu a jeho jednotlivých komponent nám dalo nahlédnout do mnoha fyziologických procesů a je i nadále významným nástrojem pro studium v biologii a medicíně.

LITERATURA
1. Broad AJ, Sutherland SK, Coulter AR. The lethality in mice of dangerous Australian and other snake venoms. Toxicon 17, 664-667, 1979.
2. Dixon RW, Harris JB. Myotoxic activity of the toxic phospholipase, notexin, from the venom of the Australian tiger snake. J Neuropathol Exp Neurol. 55, 1230-1237, 1996.
3. Fabien A, Bonnet X, Maumelat S. Bradshaw G, Schwaner T. Diet divergence, jaw size scale counts in two neighbouring populations of tiger snake (Notechis scutatus). Amphibia-Reptilia 25, 9-17, 2004.
4. Fletcher JE, Jiang MS. Presynaptically acting snake venom phospholipase A2 enzymes attack unique substrates. Toxicon. 33, 1565-1576, 1995.
5. Francis B, Coffield JA, Simpson LL, Kaiser II. Amino acid sequence of a new type of toxic phospholipase A2 from the venom of the Australian tiger snake (Notechis scutatus scutatus). Arch Biochem Biophys. 318, 481-488, 1995.
6. Francis B, John TR, Seebart C, Kaiser II. New toxins from the venom of the common tiger snake (Notechis scutatus scutatus). Toxicon. 29, 85-96, 1991.
7. Francis B, Williams ES, Seebart C, Kaiser II. Proteins isolated from the venom of the common tiger snake (Notechis scutatus scutatus ) promote hypotension and haemorrhage. Toxicon 31, 447-458, 1993.
8. Gundersen CB, Jenden DJ. Notexin preferentially inhibits the release of newly synthesized acetylcholine from rat brain synaptosomal fractions. J Neurosci. 1, 1113-1116, 1981.
9. Hains PG, Broady KW. Purification and inhibitory profile of phospholipase A2 inhibitors from Australian elapid sera. Biochem J. Feb 346 Pt 1, 139-146, 2000.
10. Jobin F, Esnouf MP. Coagulant activity of tiger snake (Notechis scutatus scutatus) venom. Nature 211, 873-875, 1996.
11. Lewis PF. Common tiger snake envenomation in dogs and mice--relationship between the amount of venom injected and the onset of clinical signs. Aust Vet J. 71, 130-132, 1994a.
12. Lewis PF. Myotoxicity and nephrotoxicity of common tiger snake (Notechis scutatus) venom in the dog. Aust Vet J. 71, 136-139, 1994b.
13. Minton S, Minton MR. Venomous Reptiles. Scribners New York. 1969.
14. Mirtshin P. The pioneers of venom production for Australian antivenoms. Toxicon 48, 899-918, 2006.
15. Plant DR, Colarossi FE, Lynch GS. Notexin causes greater myotoxic damage and slower functional repair in mouse skeletal muscles than bupivacaine. Muscle Nerve. 34, 577-585, 2006.
16. Simpson LL, Lautenslager GT, Kaiser II, Middlebrook JL. Identification of the site at which phospholipase A2 neurotoxins localize to produce their neuromuscular blocking effects. Toxicon. 31, 13-26, 1993.
17. Sutherland SK, Coulter AR. Three instructive cases of tiger snake (Notechis scutatus) envenomation - and how a radioimmunoassay proved the diagnosis. Med J Aust. 2, 177-180, 1977.
18. Tibballs J, Henning RD, Sutherland SK, Kerr AR. Fatal cerebral haemorrhage after tiger snake (Notechis scutatus) envenomation. Med J Aust. 154, 275-276, 1991.
19. Westerlund B, Nordlund P, Uhlin U, Eaker D, Eklund H. The three-dimensional structure of notexin, a presynaptic neurotoxic phospholipase A2 at 2.0 A resolution. FEBS Lett. 301, 159-164, 1992.
20. Wisniewski MS, Hill RE, Havey JM, Bogdan GM, Dart RC. Australian tiger snake (Notechis scutatus) and mexican coral snake (Micruris species) antivenoms prevent death from United States coral snake (Micrurus fulvius fulvius) venom in a mouse model. J Toxicol Clin Toxicol. 41, 7-10, 2003.









Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=57