Jedovatý pavouk koutník má svou další oběť – kytaristu Jeffa Hannemana

Jiří Patočka

     Dne 3. května 2013 zemřel kytarista a zakládající člen trashmetalové kapely Slayer, Jeff Hanneman. Před více než rokem jej kousl jedovatý pavouk koutník a přestože se zprvu zdálo, že léčba bude úspěšná, nakonec pavoučímu kousnutí podlehl. Zemřel na selhání jater.

     Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa) je postrachem Američanů a Mexičanů, na jejichž území tento nenápadný, asi 2 cm velký pavouk převážně žije. Pavouci rodu Loxosceles jsou ovšem rozšíření v teplejších oblastech celého světa a v současné době je známo několik desítek druhů. Pavouci mají převážně hnědou barvu a v anglicky mluvících zemích jsou známí jako „brown recluse spiders“ (Vetter, 2005). Tito samotářští pavouci, z nichž nejpočetnější jsou druhy Loxosceles reclusa a L. rufescens, staví řídké, nepravidelné sítě. Svou kořist, převážně hmyz, loví většinou v noci. Zdržují se na klidných a nerušených místech, např. kůlnách či garážích. Tito pavouci nejsou agresivní a koušou jen tehdy, cítí-li se být ohroženi. Nejčastěji k tomu dochází tehdy, dostane-li se pavouk do oblečení nebo ložního prádla. Protože se rád stěhuje do lidských obydlí, kde hledá sucho a teplo, najít se dá nejen na toaletě, ale i v posteli, rukávu košile, v botě či rukavici. Přesto kousnutí nejsou příliš častá. Např. v Argentině představuje kousnutí pavouky rodu Loxosceles  pouhá 4 % všech kousnutí jedovatými tvory. Z medicínského hlediska patří pavouci rodu Loxosceles mezi ty nejnebezpečnější, vedle rodů Latrodectus, Phoneutria a Atrax (Kazbundová a Patočka, 2006).

     Nemoc způsobená kousnutím těmito pavouky je známa jako loxoscelismus (Isbister a Vetter, 2005). Kousnutí způsobuje závažné lokální nekrózy spojené s devastací měkkých tkání. Rána zpočátku nebolí, proto si člověk často kousnutí vůbec nevšimne, zejména když k němu dojde ve spánku. Po 12 až 24 hodinách dojde ke zčervenání kůže v místě kousnutí a místo začíná intenzivně bolet. Postupně se v okolí rány začínají objevovat puchýřky, které se mohou změnit na vředy a ložiska nekrotizující tkáně. Nekróza může v některých případech dosáhnout značného rozsahu (Sánchez-Olivas et al., 2011). Výjimkou nejsou rány o velikosti 10 až 15 cm. Hojení je velmi pomalé, může trvat několik měsíců a zanechává hluboké jizvy, které je často nutné reparovat chirurgicky (Ribuffo et al., 2012). Kousnutí pavoukem je doprovázeno teplotou, zvracením, konvulzemi, diseminovanými intravaskulárními koagulacemi, hemolytickou anemií a akutním selhání ledvin (Chaim et al., 2006). Renální biopsie prokazuje histologické změny v glomerulech a nekrotické změny v tubulech. Biochemická analýza prokazuje alkalizaci moči, hematurii, azotemii a zvýšenou hladinu močoviny v krvi.
     Nekrotické změny nemusí být omezeny jen na okolí místa kousnutí. Často mají systémový charakter a mohou končit smrtí (Rosen et al., 2007). I když nejvíce případů loxoscelismu je zaznamenáno na americkém kontinentu, výjimkou nejsou ani případy z Evropy (Pernet et al., 2010; Lagier et al., 2012; Joslin, 2012; Dare et al., 2012; Hubiche et al., 2013). Následky kousnutí pavoukem jsou často velmi děsivé (http://aboutthespiders.blogspot.cz/2011/09/venomous-spiders-8-loxosceles-reclusa.html).
       Systémový průběh loxoscelismu byl zřejmě příčinnou smrti kytaristy Hannemana. V místě kousnutí mu začala odumírat tkáň a hrozilo nebezpečí, že by mu mohli ruku amputovat. Podstoupil několik operací, při kterých mu z ruky odstraňovali mrtvou a umírající tkáň. V posledních několika dnech byl udržován v umělém spánku. Jeho organismus se však s pavoučím kousnutím nedokázal vypořádat a slavný metalový zpěvák zemřel na selhání jater.
     Jed pavouků rodu Loxosceles obsahuje řadu proteinů a enzymů, které nebyly až dosud dostatečně charakterizovány. Nekrotizující složka jedu je spojována s frakcí glykoproteinů a je označována jako „dermonekrotický toxin“ (Lee a Lynch, 2005). Složení jedu je intenzivně zkoumáno a vedle látek nalezených i v jiných pavoučích jedech jako jsou polyaminy, deriváty aminokyselin nebo běžné neuromediátory, byly jako zcela nové přírodní látky objeveny sulfáty nukleotidů (Schroeder et al., 2008). Jakým způsobem se jednotlivé složky jedu podílí na obraze intoxikace a jak spolu jednotlivé složky spolupracují, není známo. Jedná se totiž o velmi komplikovanou směs nízkomolekulárních i vysokomolekulárních látek s různou biologickou aktivitou (Gremski et al., 2010). Nejnovější výzkumy ukazují, že významnou úlohu v jedu pavouků Loxosceles hraje také enzym fosfolipáza-D (Chaim et al., 2011; Wille et al., 2013).

Literatura
Dare RK, Conner KB, Tan PC, Hopkins RH Jr. Brown recluse spider bite to the upper lip. J Ark Med Soc. 2012; 108(10): 208-210.
Gremski LH, da Silveira RB, Chaim OM, Probst CM, Ferrer VP, Nowatzki J, Weinschutz HC, Madeira HM, Gremski W, Nader HB, Senff-Ribeiro A, Veiga SS. A novel expression profile of the Loxosceles intermedia spider venomous gland revealed by transcriptome analysis. Mol Biosyst. 2010; 6(12): 2403-2416.
Hubiche T, Delaunay P, Del Giudice P. A case of loxoscelism in southern france. Am J Trop Med Hyg. 2013; 88(5): 807-808.
Chaim OM, da Silveira RB, Trevisan-Silva D, Ferrer VP, Sade YB, Bóia-Ferreira  M, Gremski LH, Gremski W, Senff-Ribeiro A, Takahashi HK, Toledo MS, Nader HB, Veiga SS. Phospholipase-D activity and inflammatory response induced by brown spider dermonecrotic toxin: endothelial cell membrane phospholipids as targets for toxicity. Biochim Biophys Acta. 2011; 1811(2): 84-96.
Chaim OM, Sade YB, da Silveira RB, Toma L, Kalapothakis E, Chávez-Olórtegui C, Mangili OC, Gremski W, von Dietrich CP, Nader HB, Sanches Veiga S. Brown spider dermonecrotic toxin directly induces nephrotoxicity. Toxicol Appl Pharmacol. 2006; 211(1): 64-77.
Isbister GK, Vetter RS. Loxoscelism and necrotic arachnidism: more myth and nibor corrections. Am Emerg Med 2005; 46: 205-206.
Joslin JD. Regarding suspected brown recluse spider envenomation case report. J Emerg Med. 2012; 43(2): 348.
Kazbundová J, Patočka J. Jedovatí pavouci a nebezpečí jejich kousnutí. Voj Zdrav Listy 2006; 75(2): 65-69.
Lagier JC, Parola P, de Haro L. A case of necrotic arachnidism evocative of loxoscelism in Southern France. [Article in French] Ann Dermatol Venereol. 2012; 139(4): 293-295.
Lee S, Lynch KR. Brown recluse spider (Loxosceles reclusa) venom phospholipase D (PLD) generates lysophosphatidic acid (LPA). Biochem J. 2005; 391(Pt 2): 317-323.
Pernet C, Dandurand M, Meunier L, Stoebner PE. Necrotic arachnidism in the south of France: two clinical cases of loxoscelism. [Article in French] Ann Dermatol Venereol. 2010; 137(12): 808-812.
Ribuffo D, Serratore F, Famiglietti M, Greco M, Fois F, Atzori L, Pau M, Aste N. Upper eyelid necrosis and reconstruction after spider byte: case report and review of the literature. Eur Rev Med Pharmacol Sci. 2012; 16(3): 414-417.
Rosen JL, Dumitru JK, Langley EW, Meade Olivier CA. Emergency department death from systemic loxoscelism. Ann Emerg Med. 2012; 60(4): 439-441.
Sánchez-Olivas MA, Valencia-Zavala MP, Sánchez-Olivas JA, Sepulveda-Velázquez G,  Vega-Robledo G. Cutaneous necrotic loxoscelism. A case report. [Article in Spanish] Rev Alerg Mex. 2011; 58(3): 171-176.
Schroeder FC, Taggi AE, Gronquist M, Malik RU, Grant JB, Eisner T, Meinwald J. NMR-spectroscopic screening of spider venom reveals sulfated nucleosides as major components for the brown recluse and related species.  Proc Natl Acad Sci U S A. 2008; 105(38): 14283-14287.
Vetter RS. Arachnids submitted as suspected brown recese spiders (Arraneae: Sicariidae): Loxosceles spiders are virtually restricted to their known distribution but are perceived to exit throughout the United States. J Med Entomol. 2005; 42: 512-521.    

Wille AC, Chaves-Moreira D, Trevisan-Silva D, Magnoni MG, Boia-Ferreira M, Gremski LH, Gremski W, Chaim OM, Senff-Ribeiro A, Veiga SS. Modulation of membrane phospholipids, the cytosolic calcium influx and cell proliferation following treatment of B16-F10 cells with recombinant phospholipase-D from Loxosceles intermedia (brown spider) venom. Toxicon. 2013; 67C: 17-30.