Chlupáč dlouhosrstý – záhada s jeho jedovatostí vyřešena

Jiří Patočka

     Chlupáč dlouhosrstý (Lophiomys imhausi) je myšovitý hlodavec z východní Afriky, jehož chování bylo pro vědce dlouho záhadou. Přestože je malý, před svými nepřáteli neutíká a nemá z nich strach. Je-li ohrožován predátorem, např. psem, zastaví se, vyhrbí hřbet a na bocích naježí dlouhou srst s výraznými černobílými pruhy (Goldfinch, 1923). To samo o sobě má útočníka odradit od útoku. Pokud se tak nestane, jeho velmi silná kůže ve většině případů ochrání hlodavce před následky stisku zubů takového útočníka, který krátce nato onemocní nebo zemře na srdeční selhání (Charpentier et al., 2012). Vědci měli již dlouho podezření, že chlupáč je jedovatý, ale nebyly u něj nalezeny žádné jedové žlázy a navíc jedinci chovaní v zajetí evidentně jedovatí nebyli.

     Záhadu jedovatosti chlupáče dlouhosrstého nyní vyřešil tým vědců z Oxfordské univerzity, Keňského národního muzea a organizace Wildlife Conservation Society. Ti zjistili, že chlupáč je opravdu jedovatý, ale jeho tělo jed nevyrábí. Získává jej tak, že okusuje kůru stromu Acokanthera schimperi, kterou východoafričtí domorodci používají k výrobě otrávených šípů (Cassels, 1985) a "otrávané" sliny vtírá do srsti na bocích. Této unikátní strategii obrany je přizpůsobená i jeho srst. Pod elektronovým mikroskopem se ukázalo, že chlupy na bocích mají porézní strukturu, díky které rychle nasáknou jedovatými slinami. Kožich chlupáče je tak nasáklý šípovým jedem, že se stává nebezpečným pro všechny predátory (Duda a Patočka, 2011). Co zatím zůstává hádankou je to, proč se chlupáč rostlinným jedem sám neotráví.

     Chcete-li se podívat jak chlupáč jed aplikuje na svůj kožich a jak se jed nasává do jeho zvláštních chlupů, klikněte na