Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Čím páchne hadovka smrdutá

Čím páchne hadovka smrdutá

Jiří Patočka, Dita Balcarová, Václav Burle

Houba hadovka smrdutá (Phallus impudicus L.) odjakživa poutala pozornost svým tvarem připomínajícím penis a intenzivním, velmi nepříjemným pachem připomínajícím hnijící maso, podle kterého ji lze v lese identifikovat na stovky metrů daleko. V časném stadiu vývoje, kdy má houba podobu vajíčka, je hadovka jedlá, dokonce i za syrova. Později je plodnice nepoživatelná. Celkový tvar plodnice dal houbě latinské rodové jméno (Phallus) a zasvětil ji bohyni úrody a plodnosti Ceres. Ta byla v římské mytologii uctívanou bohyní a od názvu slavnosti během nichž se jí obětovaly první snopy obilí (lat. cerealia) je odvozený i termín cereálie (obilniny). Ve středověku houba sloužila k přípravě prostředků zvyšujících sexuální touhu.

Vědecký název hadovky Phallus impudicus, který v překladu znamená "penis nestoudný", dává tušit proč byla tato houba považována za mocné afrodisiakum a byla předmětem zájmu lidových léčitelů a bab kořenářek. Mladá plodnice houby připomínající varle byla nazývána „čertovo vajíčko". Později, když obal vajíčka praskne, vyroste z něj dutý třeň, který připomíná ztopořený mužský pohlavní úd. Vajíčko zbavené rosolovitého obalu, nakrájené na plátky a osmažené, bylo konzumováno za účelem zvýšení mužské potence. Nevonělo ani nechutnalo nijak lákavě, ale slibovalo zlepšení sexuální výkonnosti. Dodnes jsou ranná stadia houby ve formě vajíčka některými houbaři vyhledávána jako lahůdka.
     Houby čeledi hadovkovitých (Phallaceae) jsou rozšířeny po celém světě, zejména v tropickém a subtropickém pásmu. V tropech bychom však hadovku smrdutou nenašli. Ta pochází ze severní polokoule a nejrozšířenější je v Evropě. Roste však i v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a v Japonsku. Do rodu Phallus patří ve střední Evropě 3 druhy. Kromě hadovky smrduté ještě růžová až fialová hadovka valčická (P. hadriani) a drobná hadovka bez žebernatého kloboučku, která je dnes řazena do samostatného rodu psivka (Mutinus), psivka obecná (Mutinus caninus). Ta roste ve vlhkých humózních lesích. V České republice roste hadovka smrdutá v létě a na začátku podzimu v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích a parcích. Hojná je v bučinách a v porostech bezu černého (Sambucus nigra). V posledních letech je velmi rozšířená a je to jedna z nejhojnějších hub. Důvodem je pravděpodobně vyšší obsah dusíku v půdě. Někteří mykologové považují hadovku za expanzivní druh.
     Plodnice hadovky je v mládí kulovitá nebo vejčitá, ne nepodobná vejci, a ukrývá v sobě zárodek kompletní plodnice. V dospělosti kožovitý obal kolem plodnic puká ve 2 - 3 laloky a z této pochvy rychle vyrůstá 10 – 20 cm dlouhý a 25 – 45 mm tlustý, dutý, bílý, pórovitý třeň. Na horním konci má náprstkovitý žebernatý klobouček, na povrchu se zeleným páchnoucím slizem, který obsahuje výtrusy. Výtrusy jsou elipsoidního tvaru o rozměrech 3 – 5 × 2 µm. Ve stáří je klobouček již bez slizu a má okrovou až smetanovou barvu. Na vrcholu klobouku je malý terčík. Z vajíčka zůstává na bázi třeně nápadná pochva.
     Hadovku smrdutou zná nejen každý houbař, ale i každý kdo někdy zavítá do lesa. Když roste, její „vůně“ dokáže zamořit široké okolí. Nepříjemný zápach hadovky je jejím nejcharakterističtějším znakem. Výtrusy hadovky smrduté a dalších zástupců čeledi Phallaceae nejsou roznášeny větrem jako u většiny hub, ale mouchami, které jejich pach přitahuje. Mouchy podobně jako lidé cítí hadovku na velkou vzdálenost, usedají na její klobouček a náruživě olizují páchnoucí sliz spolu s výtrusy, které se jí přilepí na nohy a zadeček. Ptáci živící se mouchami pak roznášejí spory trusem na další místa. Jakmile je slizová vrstva mouchami olízána nebo smyta silným a dlouhotrvajícím deštěm, plodnice přestanou páchnout a pro mouchy přestanou být atraktivní. Hadovka nepáchne proto, aby vyhnala houbaře z lesa, ale aby přilákala mouchy, které ji pomohou expandovat na další místa.
     Co je příčinou intenzivní "vůně" hadovky, která je pro člověka tak odpudivá a pro mouchy tak neodolatelná? Chemické rozbory slizu pokrývajícího klobouček prokázaly, že obsahuje řadu těkavých látek, z nichž většina patří mezi ty nepříjemně páchnoucí - malodoranty (viz Vesmír 85, 653, 2006/11). Početnou skupinu látek tvoří organické sloučeniny síry, jako např. methylsulfid, dimethylsulfid, dimethyldisulfid, dimethyltrisulfid a dimethyltetrasulfid, či sirné deriváty diaminokarboxylových kyselin. Další skupinou látek jsou dusíkaté sloučeniny na bázi indolu, jako např. skatol, organické kyseliny, ketony a aldehydy jako např. fenylacetaldehyd nebo fenylkrotonaldehyd a některé terpenické látky, např. linalool nebo trans-ocimen. I když nejintenzivnější zápach zřejmě vydávají organické sloučeniny síry, výsledný vytříbený pach hadovky je výsledkem společného harmonického působení velkého množství těkavých substancí, které tato pozoruhodná houba uvolňuje do svého okolí a vyhání z lesů nejen houbaře.
     Farmakologický výzkum hadovky prokázal, že obsahuje i nepáchnoucí a přitom biologicky účinné látky. Jsou to například polysacharidy (glukomannan PI-2), které jsou silnými inhibitory degradace transkripčních faktorů NF-κB. Transkripční faktory jsou proteiny, které se váží na promotory RNA polymerázy II a v buňce tak ovlivňují expresi genů důležitých pro imunitu, embryonální vývoj, zánětlivou reakci, buněčný růst a buněčnou smrt. Extrakt z hadovky vykazoval protinádorové účinky, redukoval počty metastází u karcinomu ledvin a chránil pacienty s rakovinou před thromboembolickými komplikacemi.

Literatura
Borg-Karlson AK, Englund FO, Unelius CR. Dimethyl oligosulphides, major volatiles released from Sauromatum guttatum and Phallus impudicus. Phytochemistry 35, 321-323, 1994.
Burle V., Patočka J. Máte odvahu připravit si chutné jídlo z nechutně vypadající houby? Sféra 2012; (5): 42.
Patočka J, Kuča K, Jun D. Od rajské vůně po tchoří puch. Využití odorantů a malodorantů. Vesmír 2006; 85(11): 653-654.
Pudil F, Uvíra R, Janda V. Těkavé látky hadovky smrduté (Phallus impudicus). Chem Listy 100, 740-741, 2006.
Kuznecova S, Kuznecova G. Phallus impudicus in treatment of Lewis lung carcinoma. XVII Int Congr Allerg Clin Immunol. Sydney, s. 421, 2000.
Kuznecova S, Jegina K, Kuznecova I, Kuznecova G. Phallus impudicus in thromboembolic disease prevention in cancer. Int Symp Miami Beach, Florida, s. 379, 2004.
Petrova RD et al. Fungal metabolites modulating NF-κB activity: An approach to cancer therapy and chemoprevention. Oncology Reports 19: 299-308, 2008.
Velenovský J. České houby, Česká botanická společnost, Praha, s. 797, 1920.