Proč není rozumné spát pod upasovým stromem
Jiří Patočka
I hvězdy schvátí bledý děs,
chví balvan se i zem,
červ do křoví a do zdi vlez,
když Bůh jde v hněvu svém.
Však pod bleskem-li neschýlí
se Upasový strom,
van lehký hravě docílí,
co nedokázal hrom!
Úryvek z básně Strom na
Rivelinu (Ebenezer Elliot - 1781-1849).
Důvod, proč není radno spát či dokonce jen odpočívat
pod upasovým stromem (Antiaris toxicaria Leschen)
je ten, že celý strom je prudce jedovatý. Na Jávě se z latexu tohoto stromu
připravuje pověstný šípový jed zvaný upas
radja nebo upas tieuté tjette.
Pověst tohoto mohutného, až 40
m vysokého neopadavého listnáče, je hrůzostrašná. Když
zprávy o něm dorazily do Evropy, vyvolaly zděšení. Domorodci tvrdili, že usmrtí každého, kdo se
k němu jen přiblíží a usnout pod ním znamená jistou smrt.
Není proto divu že
v Oxford English
Dictionary byl upasový strom popisován jako „ … a
fabulous tree alleged to have existed in Java with properties so poisonous as
to destroy all animal and vegetable life to a distance of fifteen or sixteen
miles around it“. Svou pozornost upasovému stromu věnoval i Alexandr Puškin
(1799-1837). Tento ruský básník napsal roce 1828 báseň „Ančar“, ve které
líčí upas jako strom nasycený jedem, v jehož okolí nepobývá žádný živý
tvor.
Upasový strom
patří do čeledi morušovitých (Moraceae)
a rod Antiaria má čtyři druhy rostoucí kromě Jávy a Bornea také
v tropické Africe. Nejjedovatější je latex, vytékající při naříznutí kůry
a také kůra samotná. Kontakt s ní způsobuje nepříjemné, obtížně se hojící
dermatitidy. Hlavními toxickými principy upasového stromu jsou tzv.
kardenolidy, látky se specifickým účinkem na srdce. Zvyšují sílu a rychlost
kontrakce srdečního svalu a vyvolávají změny v elektrické aktivitě srdce,
zejména zpomalení síňo-komorového převodu. Jsou obsaženy v řadě rostlin a
v medicíně jsou používány jako léky. Letální dávka způsobí zástavu srdce v
systole. Kardenolidy upasové stromu jsou tvořeny několika dosud málo
prozkoumanými steroidními glykosidy zvanými toxicariosidy. Ty patří mezi
nejsilnější známé srdeční jedy (Trends in Ecology and Evolution 20, 285, 2005).