Yessotoxin je jedním z mnoha mořských toxinů, které jsou zodpovědné za otravy lidí způsobených pojídáním mořských živočichů. Patří mezi fykotoxiny (Hrdina et al., 2008), které jsou produkovány toxigenními řasami a sinicemi a které představují obvyklou potravu pro řadu mořských živočichů, kteří se pak sami stávají toxickými. V posledních letech jsou předmětem zvýšeného zájmu, zejména proto, že se cestou potravního řetězce dostávají do výrobků z mořských živočichů, a tak působí u lidí onemocnění, která jsou obtížně léčitelná. Rizika onemocnění způsobených toxigenními řasami a sinicemi vzrůstá vzhledem ke zvýšené migraci obyvatelstva. Yessotoxin je pravděpodobně nejvýznamnějším toxinem v chorvatských vodách (Gladan et al., 2010).
Yessotoxin byl nalezen v jedné z hřebenatek (Patinopecten yessoensis) (Terao et al., 1990). Tito jedlí mořští mlži o velikosti 10 až 15 cm a s variabilním zbarvením lastury, žijí volně ležící na písčitém dně otevřeného moře v hloubkách od 3 do 120 metrů a jejich konzumace ve většině případů nepředstavuje žádné riziko. Občas jsou však jedovaté, protože přijímají jedovatou potravu a jed se hromadí v jejich organismu. Zdrojem toho jedu, který byl identifikován jako polyetherický toxin nazvaný yessotoxin, je obrněnka (Dinoflagelata) Protoceratium reticulatum (Satake et al., 1997a), součást mořského planktonu. Počáteční toxikologický výzkum prokázal, že yessotoxin lze zařadit do skupiny tzv. DSP toxinů (Diarrhetic Shellfish Poisoning), že je slabě cytotoxický a vykazuje protiplísňovou aktivitu. Nemá hemolytické vlastnosti (Ogino et al., 1997). Z mořských mlžů bylo izolováno také několik dalších jedovatých derivátů yessotoxinu (Paz et al., 2008), řazených mezi fykotoxiny (Quilliam, 1999), např. z oblasti Jaderského moře (Satake et al., 1997b, Ciminiello et al., 1997, 1999, 2000), Severního moře (Daiguji et al., 1998, Ramstad et al., 2001) či okolí Japonska (Satane et al., 1999). Akutní toxicita yessotoxinu (LD50) pro myš při i.p. podání byla 286μg/kg (Terao et al., 1990). Perorální toxicita yessotoxinu je však mnohem nižší (Tubaro et al., 2003, 2004) a alimentární otravy lidí proto nejsou tak nebezpečné (Nincevic Gladan et al., 2011).
Literatura Ciminiello P, Fattorusso E, Forino M, Magno S, Poletti R, Satake M, Viviani R, Yasumoto T. Yessotoxin in mussels of the northern Adriatic Sea. Toxicon. 1997; 35(2): 177-183. Ciminiello P, Fattorusso E, Forino M, Magno S, Poletti R, Viviani R. Isolation of 45 hydroxyyessotoxin from mussels of the Adriatic Sea. Toxicon. 1999; 37(4): 689-693. Ciminiello P, Fattorusso E, Forino M, Poletti R, Viviani R. Structure determination of carboxyhomoyessotoxin, a new yessotoxin analogue isolated from adriatic mussels. Chem Res Toxicol. 2000; 13(8): 770-774. Daiguji M, Satake M, Ramstad H, Aune T, Naoki H, Yasumoto T. Structure and fluorometric HPLC determination of 1-desulfoyessotoxin, a new yessotoxin analog isolated from mussels from Norway. Nat Toxins. 1998; 6(6): 235-239. Gladan ZN, Ujeviæ I, Milandri A, Marasoviæ I, Ceredi A, Pigozzi S, Arapov J, Skejiæ S, Orhanoviæ S, Isajloviæ I. Is yessotoxin the main phycotoxin in Croatian waters? Mar Drugs. 2010; 8(3): 460-470. Hrdina V, Měrka V, Patočka J, Hrdina R. Fykotoxiny a některé méně známé toxiny mořského původu. Voj Zdrav Listy 2008; 77(3): 110-122. Nincevic Gladan Z, Ujevic I, Milandri A, Marasovic I, Ceredi A, Pigozzi S, Arapov J, Skejic S. Lipophilic toxin profile in Mytilus galloprovincialis during episodes of diarrhetic shellfish poisoning (DSP) in the N.E. Adriatic Sea in 2006. Molecules. 2011; 16(1): 888-899. Ogino H, Kumagai M, Yasumoto T. Toxicologic evaluation of yessotoxin. Nat Toxins. 1997; 5(6): 255-259. Paz B, Daranas AH, Norte M, Riobó P, Franco JM, Fernández JJ. Yessotoxins, a group of marine polyether toxins: an overview. Mar Drugs. 2008; 6(2): 73-102. Quilliam MA. Phycotoxins. J AOAC Int. 1999; 82(3): 773-781. Ramstad H, Hovgaard P, Yasumoto T, Larsen S, Aune T. Monthly variations in diarrhetic toxins and yessotoxin in shellfish from coast to the inner part of the Sognefjord, Norway. Toxicon. 2001; 39(7): 1035-1043. Satake M, Ichimura T, Sekiguchi K, Yoshimatsu S, Oshima Y. Confirmation of yessotoxin and 45,46,47-trinoryessotoxin production by Protoceratium reticulatum collected in Japan. Nat Toxins. 1999; 7(4): 147-150. Satake M, MacKenzie L, Yasumoto T. Identification of Protoceratium reticulatum as the biogenetic origin of yessotoxin. Nat Toxins. 1997a; 5(4):164-167. Satake M, Tubaro A, Lee JS, Yasumoto T. Two new analogs of yessotoxin, homoyessotoxin and 45-hydroxyhomoyessotoxin, isolated from mussels of the Adriatic Sea. Nat Toxins. 1997b; 5(3): 107-110. Terao K, Ito E, Oarada M, Murata M, Yasumoto T. Histopathological studies on experimental marine toxin poisoning – 5. The effects in mice of yessotoxin isolated from Patinopectenyessoensis and of a desulfated derivative. Toxicon. 1990; 28(9): 1095-1104. Tubaro A, Sosa S, Altinier G, Soranzo MR, Satake M, Della Loggia R, Yasumoto T. Short-term oral toxicity of homoyessotoxins, yessotoxin and okadaic acid in mice. Toxicon. 2004; 43(4): 439-445. Tubaro A, Sosa S, Carbonatto M, Altinier G, Vita F, Melato M, Satake M, Yasumoto T. Oral and intraperitoneal acute toxicity studies of yessotoxin and homoyessotoxins in mice. Toxicon. 2003; 41(7): 783-792.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
