Intoxikace rtutí
Karolína Rezková
Rtuť
Rtuť je těžký jedovatý kov. Je jediným kovem, který se za normálních podmínek vyskytuje v kapalném skupenství. Je stabilní a má tendenci setrvávat delší dobu nejen v tělech organismů, ale i v životním prostředí, tím se řadí mezi takzvané perzistentní polutanty.
Rtuť se vyskytuje v několika formách:
§
elementární rtuť: je volná kapalná rtuť,
která má vysokou tenzi výhradně jednoatomových par. Je škodlivá zejména při
inhalaci.
§
anorganické sloučeniny rtuti: Rtuť tvoří rtuťné a rtuťnaté sloučeniny, tedy
sloučeniny kde je rtuť v oxidačních stavech HgI a HgII.
Rtuťné sloučeniny jsou oproti rtuťnatým mnohem méně rozpustné ve vodě a tím
pádem méně vstřebatelné.
§
organické sloučeniny rtuti: Jsou ze všech forem tohoto kovu nejvíce
nebezpečné, neboť mají tendenci se kumulovat v organismech. Nebezpečná je
především dlouhodobá expozice těmito sloučeninami.
Zdroje rtuti
Literatura
zaměřená na toxikologii rtuti uvádí, že zdrojem intenzivního zájmu veřejnosti
jsou v posledních několika letech zejména tři zdroje rtuti: methylrtuť
v rybím mase, rtuťové páry v amalgámových zubních výplních a rtuť
užívaná jako antiseptikum ve vakcínách. V minulosti byly zdrojem také
rtuťové teploměry, jejichž výroba je však v současnosti již zakázána.
Z historie otrav rtutí
Japonská
chemická společnost Chisso vypouštěla v letech 1932- 1968 ve svém závodě
v Minamatě do řeky rtuť, která byla užívána jako katalyzátor pro výrobu
acetaldehydu. Rtuť se ve formě organických sloučenin dostala do potravního
řetězce a způsobila rozsáhlou otravu zvířat i lidí. Vlivem rtuti přišly na svět
děti s těžkými fyzickými i mentálními poruchami. Do zmíněné zátoky bylo
tehdy vypuštěno nejméně 260 tun rtuti. Pravděpodobně se jednalo až o 600 tun.
Vliv rtuti na organismus
Projevy intoxikace
závisí na formě rtuti a na cestě vstupu rtuti do organismu. Při inhalaci par
elementární rtuti bývají nejvíce zasaženy plíce. Dochází k akutnímu zánětu
plic a průdušek. Je-li rtuť požita per os, projevuje se akutní otrava zvracením
či krvavým průjmem. Pokud se jedná o chronickou otravu rtutí, bývá kritickým
orgánem především centrální nervová soustava. Objevuje se třes spolu
s poruchami chování, výpadky paměti a poruchami spánku. Schopnost kumulace
v těle mají především organické sloučeniny rtuti, ty se shromažďují
zejména v játrech, mozku, slezině a ledvinách. Ledviny obsahují metaloprotein, který
rtuť váže. Spolehlivým ukazatelem obsahu rtuti v organismu bývá její obsah
v krvi, resp. v červených krvinkách. Krví je rtuť distribuována do tkáni a
orgánů (Tuček, 2006; Mlčoch).
použitá literatura:
TUČEK, M. Současná zdravotní rizika
expozice rtuti a jejím sloučeninám. České pracovní lékařství . 2006, 1.
MUDr. Zbyněk Mlčoch: http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ostatni_obory/otrava_intoxikace_rtuti_priznaky_projevy_lecba_prevence_amalgam.html
