Ze soukromého života krtonožky
Publikováno: Neděle, 02.07. 2006 - 09:20:58
Téma: prof Patočka


ZE SOUKROMÉHO ŽIVOTA KRTONOŽKY

Jiří Patočka

Článek byl publikován v časopise Vesmír 85(6): 322-323, 2006. Klikni na http://www.vesmir.cz/soubory/200606_V319-323.pdf



Krtonožka je hmyz z řádu rovnokřídlých (Orthoptera). Její jméno Gryllotalpa (z gryllus – cvrček, talpa – krtek) dává tušit, že jde o podivného tvora.1 Vypadá jako veliký cvrček, ale krtka poněkud připomíná způsobem života. Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllo-talpa) je největším zástupcem rovnokřídlých u nás, dosahuje délky až 5 cm. Vyskytuje se na lukách, v sadech, na polích a v zahradách, kde lopatovitými předními končetinami vyhrabává v půdě hnízdo se systémem chodeb. Její chodbičky jsou 10 až 15 cm pod povrchem, ale na zimu se zahrabává do hloubky až dvou metrů.

VIDEO (3,10 MB)



Tento mohutný, až 6 cm velký hmyz vypadá na první pohled jako velký hnědý cvrček, ale svým způsobem života v mnohém připomíná krtka, protože podobně jako on, prožije většinu svého života pod zemí. Protože však nezanechává na zahradě tak zjevné stopy své přítomnosti jako krtek, mnozí z nás vůbec netuší, že krtonožka žije v jejich sousedství. Mnohdy sice vidíme neblahé stopy její činnosti, např. když na jaře vysadíme sadbu salátu či kedluben, a ta přes veškerou naší péči uvadne, ale většinu z nás ani nenapadne, že na vinně může být právě krtonožka. Protože je to tvor, který většinu života tráví pod zemí a aktivní je převážně v noci, jeho soukromý život zůstává pro většinu z nás zcela utajen. Protože však není nezajímavý, nahlédněme trochu do jejího soukromí.

Je krtonožka škodlivá nebo užitečná?

Odpověď není jednoduchá. Dospělá krtonožka je velmi žravá a sežere vše na co přijde a na co její dravost stačí: od různých ponrav a larev škodlivého hmyzu, včetně drátovců, až po kořínky čerstvé sadby. Za něco ji tedy můžeme pochválit, za něco nikoliv. Pokud toho na své zahradě moc nepěstujete a necháváte na přírodě, aby pracovala za vás, může vám být krtonožka užitečným pomocníkem. Jste-li však vášnivými zahradníky a od rána do večera se rýpete v hlíně, může být pro vás katastrofou. A dovedete si představit, jakou hrozbou je krtonožka pro opečovávané „anglické“ trávníky?

Intimní život krtonožky

Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa L.) je největším a nejpozoruhodnějším zástupcem řádu rovnokřídlých u nás. Bez kladélka dosahuje délky až 6 cm. Vyskytuje se na lukách, v sadech, na polích a v zahradách, kde lopatovitými předními končetinami vyhrabává v půdě hnízdo se systémem chodeb. Její chodbičky jsou 10 až 15 cm pod povrchem, však na zimu se zahrabává až do dvoumetrové hloubky. Je všežravá (omnivorní), živí se živočišnou i rostlinnou potravou a může škodit překusováním kořínků a podrýváním rostlin.

Podobně jako u ostatních rovnokřídlých, námluvy a svatební obřady krtonožek jsou doprovázeny bujarými hlasitými projevy. Sameček krtonožky si nejprve vyhloubí v zemi „svatební“ komůrku a pak do ní láká samičku hlasitým monotónním cvrčením, které vyluzuje třením předních křídel o sebe. Křídla jsou k tomuto účelu vybavena pilníčkem, jakýmsi ozubeným „smyčcem“ a ostrou lištou. Zadrhnutí, každého zoubku pilníčku o lištu se rozkmitá ozvučná membrána křídla. Následující zoubek vyloudí další zvukový puls a to se opakuje až do konce ozubeného "smyčce". Výsledkem je překvapivě čistý tón s frekvencí 1,6 kHz, což odpovídá tříčárkovanému "g". Zvuk vydávaný krtonožkou je velmi čistý, k čemuž pravděpodobně přispívá i zvláštní stavba jejího křídla. Existuje na něm ještě tzv. "harfa", zvláštní zvukotvorné políčko, které je od zbytku křídla odděleno pružnou a ohebnou zónou, takže zvuk vzniká jen přirozenou rezonancí membrány tohoto okénka a chvění zbytku křídla, které by tón znečišťovalo, je poněkud odtlumeno a pouze dotváří plnost tónu.

Zpěv krtonožek

je neodmyslitelnou součástí jejich života. Ozývá se v krátkých sériích (cca 1-2 sec) přerušovaných trochu delšími přestávkami a jednotlivé druhy mají své specifické tónové frekvence. Evropská krtonožka G. gryllotalpa „vysílá“ na frekvenci 1,6 kHz, americká G. major na frekvenci 2,0 kHz. Krtonožka Neocurtilla hexadactyla má „pronajatu“ frekvenci 1,7 kHz, Scapteriscus borellii 2,6 kHz a S. vicinus 3,2 kHz (J.Exp.Biol. 208, 1495, 2005). Akustické projevy krtonožek jsou součástí námluv a svatebních radovánek, které jsou, jako u většiny rovnokřídlých, provázeny bujarými hlasovými projevy. Aby byl „zpěv“ samečka slyšet na velkou vzdálenost, rafinovaně k tomu využívá všech zákonů akustiky. Několik centimetrů pod zemí si vyhloubí nálevkovitý otvor, zakončený kulovitou komůrkou. Nálevkovitý otvor s chodbičkou slouží jako vlnovod a kulovitá komůrka jako akustický dutinový rezonátor. Celé zařízení pak funguje jako hi-fi systém s vysokým činitelem jakosti. Změnou polohy v dumtině rezonátoru může navíc krtonožka svůj „hudební nástroj“ ladit.

Krtonožka umí i létat, ale většinu svého života prožije pod zemí,

kde si samička pomocí silných předních nohou hloubí složitý systém chodbiček a buduje hnízdo pro svá velká vajíčka. Kladení vajíček evropské krtonožky začíná koncem dubna nebo v květnu a pokračuje celé léto do celkového počtu 100 až 300 kusů. Během několika týdnů se z vajíček líhnou nymfy, které se pod zemí živí vlasovými kořínky rostlin. Rostou pomalu, zimu přečkávají v podzemí a dospívají až v létě následujícího roku. Samička krtonožky je dobrou matkou a o vajíčka i nymfy se dobře stará. Podobný životní cyklus prodělávají i ostatní druhy krtonožek.

Přirození nepřátelé krtonožek

Přirozenými nepřáteli jsou zejména ropuchy a ptáci, pro něž je krtonožka vítaným soustem a jejich různí parazité. Na americkém kontinentu to jsou zejména samotářské vosy rodu Larra (Entomophaga 29, 323, 1984). Jejich největším nepřítelem je však člověk, který nemá rád, když mu krtonožka ničí výsledky jeho práce. Přemnožené krtonožky dokáží zdevastovat pastviny, zahrady i kriketová hřiště. Boj s nimi ale není ani snadný ani levný.

Vědecký zájem o krtonožku

V poslední době se stala krtonožka oblíbeným objektem genetického výzkumu (Biotechnol. Lett. 27, 589, 2005). Studium jejího geonomu, zejména mitogenomu, a proteinů kódovaných jednotlivými geny, umožňuje lépe pochopit vývojové vztahy mezi jednotlivými druhy hmyzu a jejich zařazení v živočišné říši.







Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=42