Cesmína ostrolistá (obecná) (Ilex aquifolium L.) je keřovitá rostlina z čeledi cesmínovitých (Aquifoliaceae). Tato cesmína patří mezi neopadavé druhy. Její listy jsou kožovité, temně zelené a lesklé, na rubu poněkud světlejší, 3 až 8 cm dlouhé. Okraje listů jsou zvlněné a hrubě trnitě zubaté a nepříjemně píchají. Keř kvete v květnu bílými až načervenalými květy a jedovatou ozdobou jsou červené peckovice, kterými se keř pyšní od října až do března. V příhodných podmínkách dorůstá až šestnácti metrů, ale v našich podmínkách bývá podstatně menší. Všechny cesmíny jsou dvoudomé rostliny.
Cesmína ostrolistá je velmi rozšířeným keřem. Jejím domovem je západní, střední i jižní Evropa, severní Afrika, Malé Asie a severní Írán. Planě roste také v jižní a západní Evropě, na severu Afriky a v Turecku. Má ráda světlá stanoviště s vlhčí půdou bohatou na živiny, ale nesnáší přímé slunce. U nás je pěstována na zahrádkách nebo i v bytech pro své dekorativní listy a červené plody. Existuje řada kultivarů lišících se tvarem a vybarvením listů. Jedná se o dekorativní rostlinu, která svými listy, květy a zejména plody, je ozdobou každé zahrady. Často se cesmína vysazuje do živých plotů k ohraničení pozemků. Časem se z cesmíny stává neproniknutelné křoví pro člověka i pro zvěř. Dříve se pěstovala i jako léčivka jejíž nálev byl používán při horečce a revmatismu. Keltové považovali keře cesmíny za posvátné. Cesmína se užívala k dekoracím během starořímských Saturnálií. Dodnes je využívána jako vánoční dekorativní rostlina zejména v Anglii. Cesmína je považována za rostlinu jedovatou, nejjedovatější by měly být její plody. Rostlina obsahuje řadu látek, z nichž biologicky nejvýznamnější jsou pentacyklické triterpeny (Patočka 2003): alfa- a beta-amyrin (Melo et al. 2010, uvaol, erythrodiol, kyseliny oleanová a ursolová a jejich aldehydy a estery (Schindler a Herb 1955; Somova et al. 2004), tzv. ilex-lakton (1,5′-lakton kyseliny 3-(3′-hydroxycyklopent-1-enyl)-Z-propionové) (Müller et al. 1998; Hartmut a Budzikiewicz 1980), kyanogenní glykosid ((2-β-D-glukopyranosyloxy-p-hydroxy-6,7-dihydromandelonitril) (Willems 1988) a v semenech byla nalezena kyselina 2,4-dihydroxyfenyloctová a její methylester. Obě látky působí jako antioxidanty (Nahar et al. 2005). Ve voskovém povlaku listů byly nalezeny vyšší alkany s lichým počtem uhlíků (C29, C31 a C33) (Van Genderen a Jaarsma 1990). Přestože mnohé obsahové látky vykazují biologickou aktivitu (saponiny, fenolické látky, terpenoidy, alkaloidy, anthocyaniny), není jasné které z nich se podílí na toxických účincích rostliny (IPCS INCHEM). Otrava cesmínou u dětí byla popsána v Anglii Kingsburym (1964, 1969). Ten ve své knize poznamenává, že často citované smrtelné otravy v Evropě před rokem 1889 po požití 20 až 30 plodů nebyly ověřeny. Novější práce popisují po požití plodů pouze zvracení a průjem (Anonym 2004).
Literatura Anonym. HolidayHint: poison plant prevention. Child Health Alert. 2004; 22: 2. IPCS INCHEM. International Chemical Safety Cards. http://www.inchem.org/documents/pims/plant/ilexaqui.htm Hartmut T, Budzikiewicz H. Ilex-lacton, ein bisnormonoterpen neuartiger struktur aus Ilex aquifolium. Phytochemistry 1980; 19: 1866-1869. Kingsbury JM. Phytotoxicology. I. Major problems associated with poisonous plants. Clin Pharmacol Ther. 1969; 10: 163-169. Kingsbury JM. Poisonous Plants of the United States and Canada. Prentice Hall, 1964, 626 s. Melo CM, Carvalho KM, Neves JC, Morais TC, Rao VS, Santos FA, Brito GA, Chaves MH. alpha, beta-amyrin, a natural triterpenoid ameliorates L-arginine-induced acute pancreatitis in rats. World J Gastroenterol. 2010; 16: 4272-4280. Müller K, Ziereis K, Paper DH. Ilex aquifolium: protection against enzymatic and non-enzymatic lipid peroxidation. Planta Med. 1998; 64: 536-540. Nahar L, Russell WR, Middleton M, Shoeb M, Sarker SD. Antioxidant phenylacetic acid derivatives from the seeds of Ilex aquifolium. Acta Pharm. 2005; 55(2): 187-193. Patočka J. Biologically active pentacyclic triterpenes and their current medicine signification. J Appl Biomed 2003; 1: 7-12. Schindler H, Herb M. Chemistry of Ilex aquifolium L. I. Isolation of ursolic acid and rutin from leaves. [Article in German] Arch Pharm Ber Dtsch Pharm Ges. 1955; 288(8-9): 372-377. Somova LI, Shode FO, Mipando M. Cardiotonic and antidysrhythmic effects of oleanolic and ursolic acids, methyl maslinate and uvaol. Phytomedicine. 2004; 11: 121-129. Van Genderen HH, Jaarsma J. Triterpenes and alkanes in developing variegated and albino leaves of Ilex aquifolium L. (Aquifoliaceae) . Plant Science 1990; 72: 165-172. Willems M. A cyanogenic glucoside from Ilex aquifolium. Phytochemistry 1988, 27: 1852-1853.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
