Drabčíci,
brouci z čeledi drabčíkovití (Staphylinidae), jsou druhově velmi
početnou čeledí rozšířenou po celém světě. Jen v České republice se vyskytuje
asi 1400 druhů drabčíků (Boháč et al. 2007). Jedná se o menší brouky (2–4 mm
dlouhé) se štíhlým tělem a zkrácenými krovkami. Pod nimi se nacházejí
sofistikovaně složená blanitá křídla. Drabčíci jsou velmi pohybliví a dobře
létají. Jsou to převážně dravci, ale existují i druhy čistě býložravé nebo
mrchožravé. Obývají většinou vlhká místa, žijí v humusu, v trouchnivějícím
dřevě i v houbách a tvoří důležitou součást půdní fauny. Některé druhy žijí v
hnízdech ptáků, v úkrytech savců nebo v hnízdech sociálního hmyzu, zejména
mravenců nebo termitů. Brouci jsou aktivní jak ve dne tak v noci. Všichni
drabčíci mají vyvinuty řitní žlázy, které produkují obranné sekrety.
Piperidinový alkaloid stenusin byl izolován z obranného sekretu pygidiálních žláz drabčíka dvojtečného - Stenus comma (Schildknecht et al. 1975). Stenusin je chirální molekula se čtyřmi stereoisomery: (2'R,3R)-, (2'S,3R)-, (2'S,3S)- a (2'R,3S)-stenusin (Lusebrink et al. 2007). U různých druhů rodu Stenus je poměr stereoisomerů zřejmě rozdílný, ale není nic známo o jejich rozdílných biologických aktivitách. Toxické jsou ale zřejmě všechny. Obranný sekret drabčíků slouží nejen k obraně, ale také k unikátnímu způsobu úniku po vodní hladině, spadnou-li do vody a hrozí jim nebezpečí. V tom případě se ze žlázy na spodní straně břicha uvolní sekret s velmi nízkým povrchovým napětím, což umožní broukovi rychlým klouzáním po hladině co nejrychleji vodní plochu opustit. Protože většina drabčíků nežije v blízkosti vody, ale spíše na souši, musí mít stenusin v jejich sekretu i jinou funkci. Předpokládá se, že by mohl fungovat jako antibiotikum či fungicid (Lusebrink et al. 2008).
Literatura Boháč J, Matějíček J, Rous R. Check-list of staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas Slez Muz Opava (A). 2007; 56: 227-276. Lusebrink I, Burkhardt D, Gedig T, Dettner K, Mosandl A, Seifert K. Intrageneric differences in the four stereoisomers of stenusine in the rove beetle genus, Stenus (Coleoptera, Staphylinidae). Naturwissenschaften 2007; 94: 143-147. Lusebrink I, Dettner K, Seifert K. Stenusine, an antimicrobial agent in the rove beetle genus stenus (Coleoptera, Staphylinidae). Naturwissenschaften 2008; 95: 751-755. Schildknecht H, Krauss D, Connert J, Essenbreis H, Orfanides N. The spreading alkaloid stenusin from the staphylinid Stenus comma (Coleoptera: Staphylinidae). Angew Chem Int Ed Engl. 1975; 14: 427.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
