V roce 1988 došlo
k intoxikaci dvou lidí poté, kteří požili lyofilizovaný prášek připravený z mořské
sumky Lissoclinum bistratum Sluiter,
přisedlého primitivního strunatce z podkmene pláštěnců (Urochordata). Jako příčina otravy byl identifikován do té doby
neznámý toxin, nazvaný bistramid A. Tento jed ovlivňuje nervový systém, způsobuje
parézu končetin a ztrátu svalového tonu. Snižuje srdeční frekvenci (Gouiffes et
al. 1988). Bistramid A vykazuje cytotoxickou aktivitu (Roussakis et al. 1991) a
zastavuje dělení buňky v G-1 fázi (Riou et al. 1993), blokuje sodíkové kanály v
mebránách kosterného svalu (Sauviat et al. 1992) a redukuje sílu kontraktilních
proteinů vyvolanou kalciem (Sauviat et al. 1993).
Pozdější výzkumy ukázaly, že sumka L. bistratum produkuje celou paletu chemicky velmi podobných látek, cyklických polyetherů, označovaných jako bistramidy A, B, C, D a K (Biard et al. 1994). Jejich biologické účinky jsou velmi podobné, i když možná ne zcela totožné. V každém případě však velmi různorodé. Chovají se jako neurotoxiny, vykazují však také kardiotoxicitu a současně fungují jako cytotoxiny. Primárním buněčným receptorem bistramidu A je aktin (Statsuk et al. 2005). Tento toxin narušuje cytoskelet, podobně jako některé další inhibitory mikrotubulů (Patočka a Strunecká 1999) a představuje potenciální antikancerostatikum (Bauder et al. 2006). Bistramidy jsou synteticky dostupné (Statsuk et al. 2004; Wipf a Hopkins 2005; Crimmins a DeBaillie 2006; Lowe et al. 2007; Yadav a Chetia 2007).
Literatura Bauder C, Biard JF, Solladié G. Synthesis of derivatives of potent antitumor bistramides D and A leading to the first crystal structure of natural bistramide D. Org Biomol Chem. 2006; 4: 1860-1862. Biard JF, Roussakis C, Kornprobst JM, Gouiffes-Barbin D, Verbist JF, Cotelle P, Foster MP, Ireland CM, Debitus C. Bistramides A, B, C, D, and K: a new class of bioactive cyclic polyethers from Lissoclinum bistratum. J Nat Prod. 1994; 57: 1336-1345. Crimmins MT, DeBaillie AC. Enantioselective total synthesis of bistramide A. J Am Chem Soc. 2006; 128: 4936-4937. Gouiffes D, Juge M, Grimaud N, Welin L, Sauviat MP, Barbin Y, Laurent D, Roussakis C, Henichart JP, Verbist JF. Bistramide A, a new toxin from the urochordata Lissoclinum bistratum Sluiter: isolation and preliminary characterization. Toxicon. 1988; 26: 1129-1136. Lowe JT, Wrona IE, Panek JS. Total synthesis of bistramide A. Org Lett. 2007; 9: 327-330. Patočka J, Strunecká A. The most important microtubule natural inhibitors. Acta Medica (Hradec-Kralove). 1999; 42: 3-8 Riou D, Roussakis C, Robillard N, Biard JF, Verbist JF. Bistramide A-induced irreversible arrest of cell proliferation in a non-small-cell bronchopulmonary carcinoma is similar to induction of terminal maturation. Biol Cell. 1993; 77: 261-264. Roussakis C, Robillard N, Riou D, Biard JF, Pradal G, Piloquet P, Debitus C, Verbist JF. Effects of bistramide A on a non-small-cell bronchial carcinoma line. Cancer Chemother Pharmacol. 1991; 28: 283-292. Sauviat MP, Gouiffes-Barbin D, Ecault E, Verbist JF. Blockade of sodium channels by Bistramide A in voltage-clamped frog skeletal muscle fibres. Biochim Biophys Acta. 1992; 1103: 109-114. Sauviat MP, Chesnais JM, Choukri N, Diacono J, Biard JF, Verbist JF. The polyether Bistramide A affects the calcium sensitivity of the contractile proteins in frog atrial heart muscle. Cell Calcium. 1993; 14: 301-309. Statsuk AV, Liu D, Kozmin SA. Synthesis of bistramide A. J Am Chem Soc. 2004; 126: 9546-9547. Statsuk AV, Bai R, Baryza JL, Verma VA, Hamel E, Wender PA, Kozmin SA. Actin is the primary cellular receptor of bistramide A. Nature Chemical Biology 2005; 1,:383 – 388.Wipf P, Hopkins TD. Total synthesis and structure validation of (+)-bistramide C. Chem Commun (Camb). 2005; 27: 3421-3423. Yadav JS, Chetia L. Stereoselective total synthesis of bistramide A. Org Lett. 2007; 9: 4587-4589.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
