Malý průvodce intoxikací kyanovodíkem a kyanidy
Miroslav Mlejnek, 2ART. komb
V lednu 2006 způsobil únik jedovatého kyanidu ekologickou havárii na Labi s následnou kontaminací řeky v délce 70 km a velkým úhynem ryb. Příčinou se stala technická závada na signalizačním čidle v detoxikační jámě odpadních vod společnosti Lučební závody Draslovka v Kolíně. Jak víme, kyanid je přenosný do lidského organismu ze všech zdrojů. Jeho účinek závisí na množství, na formě a na tom, jak se dostane do organismu a jak dlouho je jeho vlivu člověk vystaven. I ve velmi malém množství je jedovatý. Na základě aktuálních událostí bych rád připomněl problematiku intoxikace kyanovodíkem a kyanidy a zmínil důležité zásady.
Charakteristika a fyzikálně chemické vlastnosti kyanidu
Kyanid je velmi rychle účinná a potenciálně smrtelná chemická látka, dostupná ve více formách. Může být bezbarvým plynem jako kyanovodík (HCN) nebo chlorkyan, nebo v krystalické formě jako kyanid sodný nebo draselný (cyankáli). Je užíván v průmyslu při výrobě textilu, papíru a plastů. Obsahují ho směsi k vyvolávání fotografií. Užívá se v metalurgii a k hubení hmyzu. Kyanid se používá také při těžbě zlata.
Chemicky čistý kyanovodík je bezbarvá, vysoce těkavá kapalina. Vyznačuje se typickým hořkomandlovým zápachem, ale část populace tento zápach nevnímá.
V polních podmínkách je HCN nestálý. Otevřený terén je schopen zamořit v létě asi na 5 minut, v zimě po dobu 10 minut. V členitém terénu se v letním období udrží 10 až 15 minut, v zimě až 60 minut. Jeho perzistence v terénu a účinnost se dá zvýšit převedením do ztužené formy.
Vlastnosti:Hutnota 0,93. Relativní molekulová hmotnost 27. Bod varu 25°C. Těkavost při 20°C 79 obj. %. Reaktivita: absolutní rozpustnost ve vodě. Teplota vznícení 538 °C. Výbušnost 5,6 až 40% jsou meze výbušnosti.Typ filtru dle ČSN EN 141 B.
Mechanismus účinku na organismus
Do organismu pronikají látky této povahy převážně dýchacími orgány, přičemž v místě vstupu nevyvolávají význačnější patologické změny. Exponované jedince však vážně ohrožují zásahem a narušením základních životních funkcí (přenos kyslíku krví, tkáňové dýchání, játra, ledviny, kardiovaskulární systém, řídící činnost CNS). Kyanovodík v kapalném stavu může pronikat také kůží, i neporušenou, a sliznicí dutiny ústní.
Kyanovodík a jeho soli – kyanidy(sodný, draselný) se v organismu váží na enzymy obsahující železo v trojmocné formě (Fe3+), které jsou zcela nezbytné pro přenos kyslíku z krve do tkání. Nejdůležitějším z těchto enzymů je cytochromoxidáza a3. Vazbou CN- iontu s cytochromoxidázou dochází k přerušení metabolických procesů poskytujících energii a ke smrti v důsledku vnitřního dušení na buněčné úrovni.
Symptomy intoxikace a její diagnóza
Příznaky akutní otravy
Intenzita příznaků otravy a rychlost jejich rozvoje závisí na použité koncentraci, trvání expozice a na cestě vzestupu noxy do organismu. U inhalační otravy je možno podle průběhu rozlišit tři formy: superakutní neboli bleskovou, akutní těžkou a lehkou.
Superakutní intoxikace vzniká tehdy, je-li člověk nečekaně zasažen vysokou koncentrací plynu. Jeden či dva vdechy takové koncentrace mohou vyvolat závrať, pocit sevření hrdla, nepravidelné křečovité dýchání a během 10-20s ztrátu vědomí. Zasažený se kácí v křečích a umírá během 2-3 min. Pozoruje se růžové zabarvení kůže a sliznic. Při požití kapalného HCN nebo jeho solí (NaCN, KCN) bývá rozvoj příznaků poněkud méně dramatický, ale přesto mimořádně rychlý.
Akutní intoxikace. Postižená osoba si stěžuje na bolest hlavy, závrať a mžitky před očima.
Na tyto počáteční příznaky navazuje pocit tlaku na hrudníku se zrychlením dechové a tepové frekvence. Zrychlené dýchání je charakteristickým symptomem otravy HCN. Intoxikovaná osoba trpí silným nedostatkem vzduchu, dusí se a proto se snaží dostat ke dveřím nebo k oknu ve snaze nadýchat se čerstvého vzduchu. Poměrně rychle nastává ztráta vědomí. Zornice jsou široce dilatovány, kůže pokryta studeným potem. Objevují se klonicko-tonické křeče. Dýchání postupně slábne, zpomaluje se a na konec zcela ustává. Následuje zástava srdeční činnosti.
Lehká intoxikace probíhá bez ztráty vědomí. Klinický obraz otravy tvoří bolest hlavy, závrať, vrávorání, šumění v uších, škrábání až bolest v krku a občas přechodné poruchy vidění. Dýchání je ztíženo, dušnost mívá nezřídka záchvatovitý charakter. Plné uzdravení je možné.
Po přestálé intoxikaci HCN se mohou značně dlouho, někdy po léta, vyskytovat potíže ve formě fyzické či psychické nedostatečnosti, svalové ochablosti, ataxie a nejrůznějších nervových i psychických poruch.
Diagnóza akutních intoxikací přichází vzhledem k rychlosti průběhu otravy většinou pozdě. Opírá se o podrobnou anamnézu a rychlý sled charakteristických symptomů, tj. typický hořkomandlový zápach dechu, zvratků nebo zamořeného oděvu, stupňující se dušnost, růžové zabarvení kůže a sliznic (nebývá pravidlem) a rozšíření zornic (mydriázu).
Zásady první pomoci
Základní zásadou první pomoci při zasažení nebezpečnou chemickou látkou je
okamžité zamezení dalšího kontaktu zasažené osoby s touto látkou.
Úspěch nebo naopak selhání léčby akutní otravy HCN a jeho solemi závisí ve značné míře na rychlosti, s jakou se podaří obnovit využití kyslíku buňkami tkání.
Postiženým osobám se okamžitě nasazuje ochranná maska.
Přemisťují se mimo kontaminovaný prostor.
Provádí se okamžité sejmutí oděvu a dekontaminace povrchu těla.
Při poruchách vědomí je nezbytné zjistit, zda postižený dostatečně dýchá.
V případě, že u postiženého nastala zástava dechu, je nutné provést:
Uvolnění dýchacích cest při bezvědomí.
Transport v takzvané stabilizované poloze, na boku se zakloněnou hlavou, a to
směrem dopředu tak, aby zadní nosič mohl sledovat stav postiženého.
Umělé dýchání z plic do plic je nutné zahájit ihned, nezačne-li postižená osoba po
uvolnění dýchacích cest sama dýchat.
Umělé dýchání z plic do plic se nesmí přerušit na dobu delší než 15 sekund!
Je nutné přivolat pomoc lékaře!
U postižených v bezvědomí nebo při křečích je zakázáno podávat jakékoli tekutiny ústy!
Je nezbytné soustavně kontrolovat základní životní funkce – dýchání a krevní oběh!
Při zástavě srdeční činnosti je třeba umělé dýchání spojit s nepřímou masáží srdce!
Finálně jsou intoxikovaní zajištěni odborným zdravotnickým personálem a transportováni na příslušná pracoviště neodkladné péče (JIP, ARO).
V případě záchrany osob v bezvědomí z nepřístupných prostorů
kontaminovaných nebezpečnou chemickou látkou nesmí pracovat zachránce sám,
tzn. musí být jištěn z nekontaminovaného prostředí nebo se záchranáři jistí
v kontaminovaném prostředí navzájem. Jsou známé případy, že ztráty záchranářů
bývají v podobných případech větší, než vlastní oběti.
Některé důležité zásady chování při havárii s účinkem nebezpečných chemických látek.
Nepřibližovat se k místu havárie.
Vyhledat vhodný úkryt.
Provádět nebo připravit se na částečnou dekontaminaci.
Jednat klidně a s rozvahou.
Netelefonovat a neblokovat tak síť.
Respektovat pokyny a nařízení složek IZS.
Připravit se na evakuaci včetně přípravy evakuačního zavazadla.
Téměř každý den můžeme sledovat v médiích různá neštěstí, při kterých umírají lidé. Již jsme si zvykli, že v životě lidí mohou nastat neočekávané situace. Mezi živelné pohromy, jako jsou povodně, požáry, vichřice, sesuvy půdy, sněhové laviny, právem patří také havárie s únikem nebezpečných chemických látek.
Použitá a doporučená literatura
Internetové odkazy: 1 http://www.mvcr.cz Časopisy: Chemické listy
2 http://plumbum.ceu.sz Vesmír
3 http://biotox.cz
4 http://cep.mdcr.cz
Přehled legislativy k nebezpečným chemickým látkám: http://www.ceu.cz
