Echinocandiny – protiplísňové lipopeptidy

Jiří Patočka

     Plísňových onemocnění přibývá s rostoucím věkem a u lidí s oslabenou imunitou (ať už vrozenou či podmíněnou dlouhou vážnou chorobou, ozářením apod.). Snadno se infikují také nemocní trpící cukrovkou, s tepennou, žilní a mízní nedostatečností končetin, či osoby s hormonální nerovnováhou.

      Protože plísně jsou všudypřítomné, je ochrana před nimi obtížná. Např. plíseň Aspergillus fumigatus  je běžně přítomna v půdě, ale nejen na zahrádce, ale i v květináčích, najdeme ji ve větracích systémech, stavebních materiálech, rostlinných a živočišných produktech, v šatech a dokonce i v posteli. Její spóry se uvolňují do ovzduší odkud se vdechováním dostávají do těla. Aspergillus je nejen silným alergenem, ale může také vyvolat onemocnění známé jako aspergilóza (Segal 2009).  Ta začíná v dýchacím traktu (v nose, dutinách nebo v plicích) a pokud se plíseň z plic šíří i do dalších tkání a orgánů, hovoříme o invazivní aspergilóze. U  zdravých dospělých lidí aspergilóza navozuje nebo zhoršuje astma u leukemických pacientů a  pacientů s transplantovanou kostní dření jsou aspergilózy hlavní příčinou smrti.
     Jiným nebezpečným lidským patogenem je také parazitická kvasinka Candida albicans. Za normálních podmínek žije v rovnováze s ostatními bakteriemi a kvasinkami v lidském organismu, kde osídluje střeva (10-15% střevní mikroflóry), pohlavní ústrojí, ústa, jícen a krk.
Za určitých podmínek se však množí, oslabuje imunitní systém a způsobuje infekci známou jako kandidóza (Immamura et al. 2008). Přestože přemnožením Candidy Albicans trpí zhruba každý třetí člověk, často bývá nepoznána. Příznaky kandidózy nejsou pro nemoc typické a napodobují spoustu jiných nemocí. Nicméně je nutné, aby nebyla brána na lehkou váhu, protože může být příčinou závažné tělesné nerovnováhy. Lékaři se domnívají, že různé druhy plísní a kvasinek mohou být spolupůvodci i dalších onemocnění, jako jsou např.  kardiovaskulární poruchy, revma, artritida, dna, astma, alergie, gastritida, tuberkulóza, nádorová onemocnění a mnoho dalších.
     Pritiplísňově účinné léky, tzv.antimykotika, ať už lokální nebo systémová, mají své pevné místo v medicíně. Protože u plísní se vyvíjí postupem doby rezistence na antimykotika (Pemán et al. 2009), podobně jako u patogenních bakterií,  probíhá i zde intenzivní výzkum s cílem najít nová antimykotika. Účinné substance byly nalezeny mezi přírodními látkami, ale řada jich byla připravena také synteticky. Mezi přírodní antimykotika patří i skupina lipopeptidů známá jako echinocandiny, kterým je věnována tato aktualita.
     Echinocandiny ničí plísně tím, že  inhibují syntézu beta-(1,3)-glukanu, hlavní stavební komponenty buněčné stěny všech hub. Ten je syntetizován z D-glukózy za katalýzy membránově vázaným enzymem, beta-(1,3)-glukansyntázou. Molekulární mechanismus inhibice tohoto enzymu echinocandinem však není dosud znám (Safdar, 2009). Podobně  účinkují semisyntetické deriváty  echinocandinu, např. caspofungin, micafungin nebo anidulafungin. Jako antimykotika jsou tyto látky stejně účinné jako echinocandin, ale na rozdíl od přírodní látky jsou méně jedovaté, takže v klinické praxi mají méně nežádoucích účinků, zejména menší riziko vzniku hemolýzy (Denning 2003).

Literatura
Denning DW. Echinocandin antifungal drugs. Lancet. 2003; 362: 1142-1151.
Imamura Y, Izumikawa K, Kohno S. Candidiasis. [Article in Japanese] Nippon Rinsho. 2008; 66: 2341-2344.
Pemán J, Cantón E, Espinel-Ingroff A. Antifungal drug resistance mechanisms. Expert Rev Anti Infect Ther. 2009; 7: 453-460.
Safdar A. Fungal cytoskeleton dysfunction or immune activation triggered by beta-glucan synthase inhibitors: potential mechanisms for the prolonged antifungal activity of echinocandins. Cancer. 2009 Apr 6. [Epub ahead of print]
Segal BH. Aspergillosis. N Engl J Med. 2009; 360: 1870-1884.