Konvalinka vonná (Convallaria
majalis) je vytrvalá rostlina z čeledi listnatcovité (Ruscaceae),
která právě v těchto dnech kvete na mnoha místech ČR. Je ale rozšířena po celé
Evropě, vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, v Asii až po Čínu a
Japonsko a také v Severní Americe. Jako okrasná rostlina se pěstuje i leckde
mimo tyto oblasti. Roste ve světlých lesích a křovinách, někde velmi hojně a
podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb. nemá zvláštní ochranu. Kvete v květnu až
červenci, bílé zvonkovité květy vyrůstají v řídkém jednostranném hroznu na
přímém stvolu. Plodem jsou jasně červené dužnaté bobule se 2 – 6 semeny (Toman
a Hísek 1994).
Ne nadarmo má konvalinka druhové jméno vonná. Její květy voní opravdu silně a opojně a tak jejich vůni můžeme najít v mnoha kosmetických výrobcích. Od parfémů až po mýdlo. Konvalinková vůně je tvořena směsi mnoha těkavých chemických substancí, které útočí na naše čichové receptory a ty pak do mozku vysílají informaci o tom, že někde v naší blízkosti kvetou konvalinky. Těmi těkavými substancemi jsou zejména terpeny, mezi nimiž nalezneme citronellol, hydroxycitronellal, geraniol, geranylacetát, farnesol, 2,3-dihydrofarnesol, beta-ionon, benzylalkohol, fenethylalkohol, (Z)-3-hexen-1-ol nebo(Z)-3-hexen-1-yl-acetát, ale také např. fenylacetonitril (benzylkyanid), 2-isopropyl-3-methoxypyrazin, 2-isobutyl-3-methoxypyrazin či fenylacetaldehydoxim. Těch těkavých látek je nejméně stovka a to určitě nejsou objeveny všechny. Jejich vzájemně vyvážený poměr tvoři onu nenapodobitelnou vůni konvalinek. Konvalinka je však nejen voňavá, ale také jedovatá pro člověka i většinu zvířat (Atkinson et al. 2008). Rovněž jedovaté látky konvalinky tvoří pestrou směs chemicky odlišných substancí, takže výsledný toxický účinek je důsledkem působení pestré směsi chemických individuí. Mezi nejvýznamnější toxické složky patří steroidní saponiny (Nartowska et al. 2004) a zejména pak steroidní kardioaktivní glykosidy (Krenn et al. 1996). Těchto látek byla z konvalinky izolována a identifikována dobrá stovka, ale určitě to nejsou všechny (Schenk et al. 1980; Kopp a Kubelka 1982; Higano et al. 2007). Steroidní kardioaktivní glykosidy, jsou glykosidy, jejichž aglykonem je steroid. Patří do skupiny přírodních jedů s velkým rozšířením (Patočka 2008). Mají specifický toxický účinek na srdeční sval, a jsou proto označovány jako kardioaktivní glykosidy nebo kardioglykosidy. Nositelem jejich toxického účinku je steroidní aglykon v kombinaci s cukernou složkou tvořenou sacharidem, který se svou strukturou často liší od běžných sacharidů. Samotný steroidní aglykon ani sacharidy jako takové však kardiotoxický účinek nemají, účinný je až vlastní glykosid. Po chemické stránce lze kardiotoxické glykosidy dělit na kardenolidy, v nichž aglykonem je steroidní kardenolid, a bufadienolidy, v nichž aglykonem je steroidní bufadienolid. Kardioaktivní glykosidy konvalinky patří mezi kardenolidy. Z těch nejvýznamnějších to je convallatoxin, convallatoxol a convallatoxosid (Hipsz et al. 1975). Otravy konvalinkou nejsou časté, nicméně byly u lidí pozorovány po požití plodů, které byly zaměněny za jiné jedlé plody (Plačková et al. 2005). Otrava se projevuje podrážděním zažívacího traktu, zvracením, průjmem, zvýšeným vylučováním moči, v těžších případech omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu a srdečního rytmu až kolapsem. Toxicita kardenolidů konvalinky, vyjádřená velikostí střední smrtné dávky (LD50), se pohybuje v závislosti na druhu zvířete a druhu podání v desítkách až stovkách mikrogramů/kg (Patočka 2008). Protože účinek kardenolidů konvalinky na srdce je podobný jako u digitalisových kardenolidů, byla snaha využít jich v medicíně (Chekman et al. 1977). Nenalezly však širší uplatnění.
Literatura Atkinson KJ, Fine DM, Evans TJ, Khan S. Suspected lily-of-the-valley (Convallaria majalis) toxicosis in a dog. J Vet Emerg Crit Care 2008; 18: 399-403. Higano T, Kuroda M, Sakagami H, Mimaki Y. Convallasaponin A, a new 5beta-spirostanol triglycoside from the rhizomes of Convallaria majalis. Chem Pharm Bull (Tokyo). 2007; 55: 337-339. Hipsz M, Kowalski J, Strzelecka H. Cardenolide glycosides of Convallaria majalis. II. Assay of convallatoxin and locundioside. (Article in Polish). Acta Pol Pharm 1975; 32, 695-701. Chekman IS, Gorchakova NO, Dombrovskaia AM. Clinical pharmacology of convallaria preparations. Farm Zh. 1977; 2: 56-64. Kopp B, Kubelka W. New Cardenolides of Convallaria majalis. [Article in German] Planta Med 1982; 45: 87-94. Krenn L, Schlifelner L, Stimpfl T, Kopp B. A new HPLC method for the quantification of cardenolides in Convallaria majalis L. Pharmazie 1996; 51: 906-909. Nartowska J., Sommer E., Pastewka K., Sommer S., Skopiñska-Ró¿ewska E. Anti- angiogenic activity of convallamaroside, the steroidal saponin isolated from the rhizomes and roots of C. majalis L. Acta Polon.Pharm Drug Res 2004; 61: 279-282 Plackova S, Kresanek J, Caganova B, Klobusicka Z, Batora I. Plant poisoning in the Slovak Republic. Clin Toxicol 2005; 43: 471. Patočka J. Kardiotoxické glykosidy. Voj Zdrav Listy 2008; 77, 160-168. http://www.pmfhk.cz/VZL/VZL%204_2008/11%20Pato%C4%8Dka.pdf Schenk B, Junior P, Wichtl M. Cannogenol-3-O-alpha-L-rhamnoside and cannogenol-3-O-beta-D-allomethyloside, two new cardiac glycosides from Convallaria majalis [Article in German] Planta Med 1980; 40: 1-11. Toman J, Hísek K. Naší přírodou krok za krokem. Rostliny. Albatros 1994.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
