Rod čemeřice (Helleborus) z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) zahrnuje asi 45 druhů
rozšířených převážně v jižní a jihovýchodní Evropě a ve východní Asii. Často se
však pěstuje na zahradách. Oblíbenými druhy jsou čemeřice nachová (H. purpurascens), čemeřice černá (H.
niger) nebo čemeřice orientální (H. orientalis). Čemeřice jsou naše nejranější
trvalky. Kvetou od února do dubna, ale když je mírná zima, rozkvetou již v
lednu.
Již ve středověku se vědělo, že čemeřice jsou jedovaté a byly spojovány se světem duchů a zemřelých (Gelmetti 1968). Málokteré rostliny jsou opředeny tolika mýty jako krásné a záhadné čemeřice (Leonard 2004). Už jen fakt, že dokáží vykvést uprostřed zimy ("sněžné růže") z nich činil něco mimořádného. Byly oblíbeným nástrojem čarodějnic a ve středověku nemohlo v žádné domácnosti chybět Faustovo vykuřovadlo k zahánění zlých duchů (Patočka 2009). Čemeřice obsahují tzv. kardiotoxické glykosidy (Patočka 2008), jedovaté látky steroidní povahy, jako např. helleborein, helleborin, hellebortin či hellebrin (Bassarello et al. 2008). Helleborein má silně dráždivé účinky na sliznici a způsobuje zánět spojivek, kýchání apod. Při větších dávkách dráždí trávící ústrojí. Helleborin má neurotoxické účinky. V lékařství se kdysi užíval hellebrin, protože zesiluje srdeční stah. Všechny steroidní glykosidy vykazují silnou kardiotoxicitu, vyvolávají srdeční arytmie a mohou způsobit zástavu srdce (Bossi et al. 1981; Holliman a Milton 1990). Otrava čemeřicí se projevuje pálením v ústech, silným sliněním, zvracením, průjmem a křečovými bolestmi zažívacího traktu. Puls bývá pomalý a nepravidelný, zorničky rozšířené, člověk pociťuje slabost, závratě a upadá do bezvědomí. Prognóza otrav čemeřicí je vždy vážná a je třeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Otrava bez lékařské pomoci může skončit smrtí. V současné době nemá čemeřice využití v oficiální medicíně. Pro její vysokou toxicitu bylo od jejího používání upuštěno, i když nelze vyloučit, že se zase vrátí (Jesse et al. 2009) Našla však nové uplatnění jako zahradní květina, kvetoucí časně zjara. Intenzivní kulturní šlechtění čemeřic sice nemá příliš dlouhou historii, ale byly již vyšlechtěny vcelku stabilní linie s květy velkými až 9 cm. Existují i rostliny s čistě bílými květy, schopnými kvést tak, aby mohly být dodány na vánoční trh. Čemeřice získávají čím dál více obdivovatelů, a to nejen pro svou neobvyklou dobu kvetení, ale i pro nenáročnou péči. Stále zelené listy této rostliny působí dekorativně a obohatí tak každou zahradu.
Literatura Bassarello C, Muzashvili T, Skhirtladze A, Kemertelidze E, Pizza C, Piacente S. Steroidal glycosides from the underground parts of Helleborus caucasicus. Phytochemistry. 2008; 69: 1227-1233. Bossi M, Brambilla G, Cavalli A, Marzegalli M, Regalia F. Threatening arrhythmia by uncommon digitalic toxicosis. [Article in Italian] G Ital Cardiol. 1981; 11: 2254-2257. Gelmetti P. Helleborus (historical notes) [Article in Italian] Policlinico [Prat]. 1968; 75: 596-599. Holliman A, Milton D. Helleborus foetidus poisoning of cattle. Vet Rec. 1990; 127: 339-340. Jesse P, Mottke G, Eberle J, Seifert G, Henze G, Prokop A. Apoptosis-inducing activity of Helleborus niger in ALL and AML. Pediatr Blood Cancer. 2009; 52: 464-469. Leonard EC Jr. Did some 18th and 19th century treatments for mental disorders act on the brain? Med Hypotheses. 2004; 62: 219-221. Patočka J. Kardiotoxické glykosidy. Voj Zdrav Listy 2008; 77: 160-168. Patočka J. Už vám kvete na zahrádce čemeřice? Vesmír 2009; 88: 108.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
