Urushiol je žlutá olejovitá tekutina s
b.v. 200 – 210 °C.
Její jméno pochází z japonštiny a je odvozeno od slova urushi, což je pryskyřice produkovaná stromem kiurushi (lakový strom, škumpa lakodárná, Rhus verniciflua), používaná v Japonsku k výrobě laku na dřevo. Urushiol
je součástí mízy (latexu) některých stromů, zejména rodu Toxicodendron. Kontakt s těmito rostlinami může býtpro člověka velmi nebezpečný. Zejména vnímaví
jedinci jsou při styku nechráněné kůže s různými částmi těchto rostlin v
nebezpečí. Urushiol vyvolává kontaktní dermatitidu (Kalish 1991), která může
mít mnoho klinických projevů: od zarudnutí kůže až po mokvavé a špatně se
hojící puchýře, ne nepodobné těm, jaké způsobuje bojová otravná látka yperit.
Velmi nebezpečné je vdechnutí par nebo kapiček urushiolu, stejně jako rozžvýkání
listů rostlin, které urushiol produkují (Epstein 1994).
Na severoamerickém kontinentu, kde jsou rostliny rodu Toxicodendron zastoupeny třemi druhy – Toxicodendron radicans (poison ivy), Toxicodendron diversilobum (Poison oak) a Toxicodendron vernix (Poison sumac), jsou otravy na denním pořádku. Každoročně se s toxickým účinkem těchto dřevin setká miliony lidí, zejména v podobě dermatitid, přestože vědomosti o jejich nebezpečnosti jsou dobře známy (Froberg et al. 2004). Každé malé dítě ve Spojených státech zná říkanku Leaves of tree, let them be, které na toto nebezpečí upozorňuje. Rostlinnou, která produkuje urushiol a s kterou se můžeme setkat v ČR, je škumpa orobincová (Rhus typhina) resp. některé další druhy škump. Škumpa je původem ze Severní Ameriky, ale u nás se často vysazuje jako okrasná dřevina do zahrad a městských parků. Když unikne do přírody, stává se z ní invazní rostlina (Frynta 2008). Otravy touto rostlinou však nejsou ani tak časté, ani tak závažné (Ippen 1983). Urushiol je komplikovanou směsí mnoha organických látek, z nichž toxikologicky nejvýznamnější jsou 3-alkyl-pyrokatecholy (urushioly).
Jejich alkylová skupina může mít 15 (ivy) nebo 17 uhlíků (oak) a v řetězci několik dvojných vazeb. Mechanismus toxického účinku spočívá ve vazbě urushiolu na proteiny, které tak mění své imunologické vlastnosti a organismus je rozpoznává jako cizorodé bílkoviny (Liberato et al. 1981). Ty jsou potom likvidovány T-lymfocyty. Je tedy velmi podobný mechanismu, který se uplatňuje i při toxicitě yperitů (Patočka et al. 2004).
Literatura Epstein WL. Occupational poison ivy and oak dermatitis. Dermatol Clin. 1994; 12: 511-516. Froberg B, Ibrahim D, Furbee R. Plant poisoning. Emerg Med Clin North Amer 2004; 25: 375-433. Frynta J. (2008). Škumpa orobincová. http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1115 Ippen H. Contact allergy to Anacardiaceae. A review and case reports of poison ivy allergy in central Europe. [Article in German] Derm Beruf Umwelt 1983; 31: 140-148. Kalish RS. Recent developments in the pathogenesis of allergic contact dermatitis. Arch Dermatol 1991; 127: 1558-1563. Liberato DJ, Byers VS, Dennick RG, Castagnoli N, Jr. Regiospecific attack of nitrogen and sulfur nucleophiles on quinones derived from poison oak/ivy catechols (urushiols) and analogues as models for urushiol-protein conjugate formation. J Med Chem 1981; 24: 28-33. Patočka a kol. Vojenská toxikologie. Grada Publishing, Praha 2004, 180 s.
Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc http://toxicology.cz
