Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Proč není radno konzumovat kůru citrusových plodů

Proč není radno konzumovat kůru citrusových plodů

Jiří Patočka

Citrónová a pomerančová kůra obsahuje řadu zdraví prospěšných bioflavonoidů, které jsou důležité zejména pro správnou funkci a kvalitu cév. Nedostatek bioflavonoidů se může projevit zvýšenou krvácivostí, praskáním drobných kapilár a zvýšenou náchylností ke vzniku modřin, otoků a zánětů žil.
Přesto se nedoporučuje kůru u nás prodávaných citrusových plodů konzumovat, protože je ošetřena nebezpečnými chemickými látkami. Jedná se o konzervační prostředky, které chrání citrusové plody před plísněmi a jinými škůdci (Papadopoulou-Mourkidou 1991). Vzhledem k tomu, že se citrusové ovoce pěstuje v teplých klimatických pásmech, tj. poměrně daleko od nás, ošetření kůry pro transport je nezbytné, nemá-li dojít ke znehodnocení plodů dříve, než se dostanou na náš trh. Nejčastěji jsou k těmto účelům používány dvě látky: bifenyl (E 230) a thiabendazol (E 233).

      Bifenyl je aromatický uhlovodík obsažený v kamenouhelném dehtu, pro průmyslové účely se získává pyrolýzou benzenu. Je to bezbarvá krystalická látka s b.t. 71 °C a b.v. 255 °C. Jeho využití v chemickém průmyslu je značné – emulzifikátory, optické zjasňovače, barviva, plastické hmoty apod. Bifenyl má fungicidní a baktericidní účinky, je však toxický i pro savce včetně člověka. V literatuře je popsána řada kasuistik lidí, kteří se bifenylem otrávili, zejména pracovníků z chemických provozů (např. Gosselin et al. 1984, Bingham et al. 2001). Látka se dobře vstřebává z GIT, ale proniká i přes neporušenou kůži. V organismu je biotransformován v játrech a jeho hlavním metabolitem je 4-hydroxybifenyl. Vzhledem k jeho nízkému b.t. představují nebezpečí i páry bifenylu. Vstřebávají se v plicích a způsobují záněty dýchacích cest. Také silně dráždí oči a kůži. Akutní otrava je doprovázena podrážděním horních cest dýchacích, pálením očí a zvracením. Dlouhodobá expozice vede k poškození jater a ke vzniku neurologických poruch (Carella a Bettolo 1994). U laboratorních zvířat byly pozorovány i poruchy ledvin a urogenitálního systému. Bifenyl mění i biochemii krve a vyvolává změny v jejich hematologických parametrech. In vitro nebyla pozorována mutagenita bifenylu při dlouhodobém podávání in vivo myším samicím byl pozorován četnější výskyt benigních i maligních tumorů jater. Mechanismus toxického účinku bifenylu spočívá v inhibici některých enzymů dýchacího řetězce. Mezi toxikologicky významné látky odvozené od bifenylu patří především jeho halogen-deriváty (DiCarlo et al. 1978).
     Thiabendazol je synteticky připravená heterocyklická sloučenina s třemi atomy dusíku a jedním atomem síry v molekule [2-(1,3-thiazol-4-yl)-1H-benzimidazol]. Látka má fungicidní, baktericidní a anthelmintické účinky s nízkou toxicitou pro člověka a je proto používána v zemědělství k ochraně sklizeného ovoce a zeleniny. Thiobendazol má chelatační účinky a může být využíván jako antidotum při otravách některými těžkými kovy, zejména olovem, rtutí a antimonem. Jeho toxicita pro člověka však není bezvýznamná. Nejnižší toxická dávka thiabendazolu pro člověka je udávána 47.6 mg/kg (Tchao a Templeton 1983). Akutní toxicita se projevuje nauzeou, zvracením, závratěmi, méně často průjmem, únavou, spavostí, závratěmi, bolestmi hlavy a zvýšenou teplotou. Objevuje se také kožní erytém, halucinace, smyslové poruchy, třes, hučení v uších a křeče. Prvé příznaky se objevují 3 až 4 hodiny po podání a trvají až 6 hodin (McEvoy 1993). Chronická toxicita se projevuje suchostí sliznic, zejména úst a očí, změnami na kůži (keratitida) a cholestatickou žloutenkou. Dlouhodobá suchost očí vede ke změnám rohovkového epitele (Grant 1986).
      Konzumovat kůru citrusových plodů či jinak ji využívat k potravinářským účelům (strouhaná citrónová kůra jako koření, příprava kandované pomerančové kůry, apod.) je riskantní, pokud jsou plody chemicky ošetřeny. Obě nejčastěji používané konzervační látky, bifenyl i thiabendazol, představují pro člověka zdravotní riziko. Protože jsou tyto substance rozpustné v tucích, nelze je z kůry odstranit omytím vodou. Ze stejného důvodu by ale neměly pronikat z kůry dovnitř plodů. Chemicky ošetřené citrusové plody jsou tedy zdravotně nezávadné, závadná je ale jejich kůra.

Literatura
Bingham, E.; Cohrssen, B.; Powell, C.H.; Patty's Toxicology Volumes 1-9 5th ed. John Wiley & Sons. New York, N.Y. (2001)., p. V4 326
Carella G, Bettolo PM. Reversible hepatotoxic effects of diphenyl: report of a case and a review of the literature. J Occup Med. 1994; 36(5): 575-576.
Di Carlo FJ, Seifter J, DeCarlo VJ. Assessment of the hazards of polybrominated biphenyls. Environ Health Perspect. 1978; 23: 351-365.
Gosselin, R.E., R.P. Smith, H.C. Hodge. Clinical Toxicology of Commercial Products. 5th ed. Baltimore: Williams and Wilkins, 1984., p. II-152
Grant, W.M. Toxicology of the Eye. 3rd ed. Springfield, IL: Charles C. Thomas Publisher, 1986., p. 901
McEvoy, G.K. (ed.). American Hospital Formulary Service - Drug Information 93. Bethesda, MD: American Society of Hospital Pharmacists, Inc., 1993
Papadopoulou-Mourkidou E. Postharvest-applied agrochemicals and their residues in fresh fruits and vegetables. J Assoc Off Anal Chem. 1991; 74(5): 745-765.
Tchao P, Templeton T. Thiabendazole-associated grand mal seizures in a patient with Down syndrome. J Pediatr. 1983; 102(2): 317-318.
U.S. Environmental Protection Agency's Integrated Risk Information System (IRIS) on 1,1-Biphenyl (92-52-4) Available from: http://www.epa.gov/ngispgm3/iris on the Substance File List as of March 15, 2000