Osajin,
scandenon a auriculasin: hlavní bioaktivní isoflavonoidy maklury oranžové
Jiří
Patočka
Maklura oranžová (Maclura pomifera) je dvoudomý, opadavý strom z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Své jméno rod získal po americkém geologu Williamu Maclurovi. Za domovinu tohoto stromu jsou považovány oblasti okolo řeky Red River ve státech Arkansas, Oklahoma a Texas a dále některá místa ve státech Missouri a Louisiana. V současnosti je rozšířena na většině teplých území USA, ale také v mnoha teplých evropských oblastech (Smith, 1981). Na území nynější České republiky byla maklura oranžová zasazena v zámecké zahradě na Hluboké již roku 1865. Protože je náročná na teplé prostředí, byla v ČR později vysazována hlavně ve výhřevných polohách na jihu Moravy, nejvíce v Lednici, Mlyňanech a Židlochovicích (Klymenko et al., 2017).
Maklura oranžová je hojně používána v lidové medicíně mnoha zemí. Odvar připravený z kořenů používají k léčbě bolavých očí indiáni komančů v Severní Americe (Carlson a Volney, 1940) a mízu z tohoto stromu zase používají v Bolivii k léčbě bolesti zubů a kůry a listů při děložním krvácení (Bourdy et al., 2004). Nové fytochemické a farmakologické výzkumy odhalily množství bioaltivních látek a řadu farmakologických aktivit, včetně antibakteriálních, antifungálních, antivirových, cytotoxických, protinádorových, estrogenních a antimalarických (Peterson a Brockemeyer, 1953; Jones a Soderberg, 1979; Mahmoud, 1981; Maier et al., 1995; Fatnassi et al., 2009).
Fytochemické studie ukazují, že rostlina obsahuje lektiny, triterpeny, xanthony a sloučeniny flavonového typu (Wagner a Harris, 1952; Lewis, 1959; Ulevitch et al., 1974; Gearien a Klein, 1975; Gerber, 1986; Young a kol., 1991; Young a kol., 1995; Filip et al., 2021). Silná antioxidační kapacita Maclura pomifera je připisována látkám typu flavonoidů, zejména isoflavonům - osajinu, scandenonu (warangalonu) a auriculasinu. (Tsao et al., 2003, Vesela et al., 2004). Tyto isoflavony, které jsou farmakologicky nejvýznamnějšími prenylovanými isoflavony plodů maklury oranžové, mají silný protizánětlivý a antinociceptivní účinek (Kupeli et al., 2006).
Literatura
Bourdy G, Chavez De Michel LR, Roca-Coulthard A, Pharmacopoeia in a shamanistic society: the Izoceño-Guaraní (Bolivian Chaco), J Ethnopharmacol. 2004; 91(2-3):189–208.
Carlson GG, Volney H.J. Some notes on uses of plants by the Comanche Indians. Papers of the Michigan Academy of Science. Arts Lett. 1940; 25: 517—542.
Fatnassi S, Chatti S, Nehdi IE, Zarrouk H. Chemical composition, phenolic profile and antioxidant activity of Maclura pomifera (Rafin.) Schneider seeds oil. In International Symposium on Medicinal and Aromatic Plants-SIPAM, 2009; (pp. 383-390).
Filip S, Durović S, Blagojević S, Tomić A, Ranitović A, Gašić U. et al. Chemical composition and antimicrobial activity of Osage orange (Maclura pomifera) leaf extracts. Arch Pharm. 2021; 354(2): 2000195.
Gearien JE, Klein M. Isolation of 19 α‐H‐Lupeol from Maclura pomifera. J Pharm Sci. 1975; 64(1): 104-108.
Gerber NN. Phenolics from osage orange wood cleavage of oxyresveratrol. Phytochemistry, 1986; 25(7): 1697-1699.
Jones JM, Soderberg F. Cytotoxicity of lymphoid cells induced by Maclura pomifera (MP) lectin. Cellular Immunology, 1979; 42(2): 319-326.
Klymenko S, Grygorieva O, Brindza J. Less known species of fruit crops. Slovak University of Agriculture in Nitra, Nitra, 2017.
Kupeli E, Orhan I, Toker G, Yesilada E. Anti-inflammatory and antinociceptive potential of Maclura pomifera (Rafin.) Schneider fruit extracts and its major isoflavonoids, scandenone and auriculasin. J Ethnopharmacol. 2006; 107(2): 169-174.
Lewis KG. Triterpene constituents of the fruits of the osage orange (maclura pomifera). J Chem Soc. 1959; (resumé) : 73-75.
Mahmoud ZF. Antimicrobial components from Maclura pomifera fruit. Planta Medica, 1981; 42(7): 299-301.
Maier CGA, Chapman KD, Smith DW. Differential estrogenic activities of male and female plant extracts from two dioecious species. Plant Science, 1995; 109(1): 31-43.
Peterson CF, Brockemeyer EW. The anti-fungal activity of an aqueous extract of osage orange wood. Am J Pharmacy Sci Support Publ Health 1953; 125(9): 303-310.
Smith JL, Perino JV. Osage orange (Maclura pomifera): history and economic uses. Economic Botany, 1981; 35(1): 24-41.
Tsao R, Yang R, Young JC. Antioxidant isoflavones in osage orange, Maclura pomifera (Raf.) Schneid. J Agr Food Chem. 2003; 51(22): 6445-6451.
Ulevitch RJ, Jones JM, Feldman JD. Isolation and characterization of Maclura pomifera (MP) lectin. Preparat Biochem, 1974; 4(3): 273-281.
Veselá D, Kubínová R, Muselík J, Žemlička M, Suchý V. Antioxidative and EROD activities of osajin and pomiferin. Fitoterapia, 2004, 75.2: 209-211.
Wagner JG, Harris LE. A phytochemical investigation of the fruit of Maclura pomifera (rafinesque) schneider. I. J Am Pharm Assoc. 1952; 41(9): 494-496.
Young NM, Johnston RA, Watson DC. The amino acid sequences of jacalin and the Maclura pomifera agglutinin. FEBS Letters, 1991; 282(2): 382-384.
Young NM, Watson DC, Thibault DP. Mass spectrometric analysis of genetic and post-translational heterogeneity in the lectins Jacalin andMaclura pomifera agglutinin. Glycoconjugate J. 1995; 12(2): 135-141.
