Kandík psí zub má kromě člověka ještě jednoho nepřítele: jmenuje se Uromyces ery
Publikováno: Sobota, 13.08. 2022 - 09:26:28
Téma: prof Patočka


Kandík psí zub má kromě člověka ještě jednoho nepřítele: jmenuje se Uromyces erythronii

Jiří Patočka, Zdeňka Navrátilová, Milada Mičánková, Radoslav Patočka

     Kandík psí zub (Erythronium dens-canis L.) je vytrvalá jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých (Liliaceae), která kvete brzy zjara růžovofialovými květy. Rostlina má zpravidla jeden jediný květ a obvykle pouze dva vejčité až široce kopinaté fialovo-zeleně mramorované listy, které vyrůstají na spodní části tenké a lysé lodyhy rudofialové barvy. Plodem je tobolka se semeny. Kandík psí zub má malou, v zemi ponořenou bílou cibulku podlouhlého tvaru, která dala rostlině druhové jméno – vypadá totiž jako psí zub (Guitán et al., 1999). Domovem kandíku je oblast kolem Středozemního moře. U nás roste jen vzácně a rostlina je chráněna podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie "kriticky ohrožený druh". Z Červeného seznamu ohrožených druhů však byl kandík jako nepůvodní rostlina vyřazen.

Foto: Mgr. Zdeňka Navrátilová



     Zatímco na Moravě je zvykem vítat první jarní den výletem na Šmelcovnu do údolí Bílého potoka pod Javůrkem, v Čechách se tradičně jezdívá na první jarní výlet na vrch Medník, do údolí dolní Sázavy. A v tom je právě určitý problém. Kandík je bezesporu nejslavnější kytkou dolního Posázaví (Sádlo, 2000) a proudy fotografů a milovníků přírody, které se za ním na Medník každoročně vydávají, rostlině moc neprospívají. Chtějí-li si stovky lidí pořídit kvalitní fotografie této vzácné rostliny, nezbývá jim nic jiného, než před každým kandíkem pěkně pokleknout a poklonit se mu až k zemi. Zvědavost turistů a rituální chování fotografů však rostlinám velmi škodí. Často je při pohybu po lese zašlápnou nebo při snaze nafotit originální záběr dokonce zalehnou.
     Naprostá většina lidí, kterým není lhostejný osud kandíku psího zubu na Medníku (Vacek et al., 2020), je přesvědčena, že kandík má jen jednoho nepřítele, a tím je člověk. Chodí, kam nemá, bezohledně šlape po zákonem chráněné rostlině, neváhá si na ni ani lehnout, aby pořídil co nejkvalitnější fotografie, zkrátka chová se jako „slon v porcelánu“. 
     Kandík má ale ještě jednoho nepřítele, o němž většina milovníků této rostliny nemá ani tušení. Tím nepřítelem je parazitická houba s latinským názvem Uromyces erythronii. Patří mezi stopkovýtrusé houby řazené do třídy Urediniomycetes čili Pucciniomycetes. Česky jim říkáme rzi a jsou to častí parazité rostlin. Pokud parazitují na kulturních rostlinách, zemědělci z nich velkou radost nemají. Rzi patřily odedávna mezi nejobávanější choroby obilnin. Napadají všechny u nás pěstované obilniny, z nichž ekonomicky nejvýznamnější je pšenice, kterou napadají hned tři druhy rzí: rez pšeničná (Puccinia triticina), rez travní (P. graminis) a rez plevová (P. striiformis). Rzi na pšenici způsobují každoročně značné ztráty na výnosech, a to zejména v letech silných nebo epidemických výskytů, které se u nás opakují. Ztráty na výnosech se při silném napadení rzí plevovou odhadují až na 70 %, rzí pšeničnou na 50 % a v případě silného napadení rzí travní při současném pěstování náchylné odrůdy může ztráta činit až 90 %. Teď už je jasné, proč zemědělci rzi nemilují.
     Rzi jsou primitivní organismy, které se řadí mezi nejjednodušší stopkovýtrusné houby, ale mají poměrně složitý životní cyklus. Nechtějte však po nás, abychom jej vysvětlili. Popis je plný neobvyklých latinských názvů a podivných technických termínů a neradi bychom se v nich zamotali. Stejné je to také u rzi Uromyces erythronii, která napadá rostliny kandíku. Rez vytváří na obou stranách listů a na řapíku rostliny rezavě žluté puchýřky, které později zhnědnou a snižuje se tak asimilační plocha rostliny. Rostlina chřadne a může zahynout (Nagy et al., 2019).
     Dosud se jednoznačně neví, zda je to tahle rez, která napomáhá spolu s turisty likvidovat kandík psí zub na Medníku, ale vyloučit to nelze. Její nepříznivý účinek na kandíky ve Francii, Itálii, Španělsku, Švýcarsku, Bulharsku, Rakousku, Maďarsku i jinde nedává příliš naděje na to, že by tomu mohlo být na Medníku jinak (Tykhonenko et al., 2017). Za těchto okolností se jeví snaha některých aktivistů, aby byl stup do lokality regulován, poněkud sporná.
     Problém této lokality spočívá v tom, že je příliš malá a lidí, kteří chtěji rostlinu spatřit, je příliš mnoho. Důvod, proč se kandík postupně nerozšířil  z Medníku do okolí, není znám, ale zřejmě souvisí se skutečností, že lokalita je malá a izolovaná a že rostliny mají jen velmi málo semen. Ta jsou navíc těžká, a jak ukázaly výzkumy, sama se po vysemenění dostanou maximálně 20 cm od rostliny. Do širšího okolí mohou semena roznést pouze mravenci (Guitán a Garrido, 2006). Na semenech se totiž nachází malý přívěsek – olejové tělísko zvané elaiosom či karunkula (česky masíčko), které mravencům moc chutná. Mravenci proto odvlékají semena, a tím přispívají k jejich rozšiřování.
     O původu kandíku na mednické lokalitě se vedly a snad ještě vedou četné diskuse. Dlouho se botanici domnívali, že rostlina je reliktem z třetihor. Že se do Čech dostala souvislým šířením od jihovýchodu, poté jinde vyhynula a udržela se právě pouze na Medníku. Neexistuje však žádný rozumný důvod, proč právě jen tam. Dnes se má za to, že se jedná o nepůvodní druh, který byl do lokality zavlečen nebo dokonce uměle vysázen a postupně zplaněl. Stalo se tak zřejmě už ve středověku a možná to souvisí s nedalekým Sázavským klášterem. Ať už je tomu jakkoliv, osud kandíku na hoře Medník je nejistý.
Literatura
Guitán J. et al. Variation in floral morphology and individual fecundity in Erythronium dens-canis (Liliaceae). Ecography 22, 708-714, 1999.
Guitán J, Garrido JL. Is early flowering in myrmecochorous plants an adaptation for ant dispersal? Plant Species Biol. 21, 165-171, 2006.
Nagy T, Pfliegler WP, Takács A, Tökölyi J, Molnár A. Distribution, infection rates and DNA barcoding of Uromyces erythronii (Pucciniaceae), a parasite of Erythronium (Liliaceae) in Europe. Willdenowia, 2019; 49(1): 13-20.
Sádlo J. Nejslavnější kytka dolního Posázaví. Vesmír 2000; 79: 159.
Tykhonenko Y, Sytschak NN, Kagalo AA, Orlov OO. (2017). New records of Uromyces erythronii (Pucciniales) from Ukraine. Український ботанічний журнал, 2017; 74)(2): 184-188.
Vacek S, Linda R, Králíček I, Vančura K, Prokůpková A, Prausová R. (2020). Effect of structure and dynamics of forests on the occurrence of Erythronium dens-canis. J Forest Science, 2020; 66(9): 349-360.






Tento článek si můžete přečíst na webu Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc
http://toxicology.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1307